Chlast – slast!… a to jste ještě neochutnali Zajícovu kompotovici!
Jeho pacienti nic nedbali, že pan primář je nejen abstinent, ale jako neurolog má v popisu práce i soudní znalectví v alkoholu. Když tatínek začínal, byla tato činnost pro soudy grátis, a tudíž se k tomu nikdo nehrnul a táta to dostal befelem. Jemu to nevadilo, bavily ho neuvěřitelné soudní případy a často nám po nedělním obědě předčítal senzační perličky ze života kriminálně – policejního. Mohli jste si hodit korunou, koho výroky jsou střelenější, jestli policajtů nebo obviněných.
Jako například zápis o újmě lehké děvy, co jí jeden amant natrhl v alkoholickém opojení...jak to říct slušně…no policajt, co to zapisoval, napsal, že to byl pracovní úraz, protože její pracovní nástroj se musel zašít, a tudíž nebyla schopná vykonávat tři týdny svoje povolání lehké děvy. A táta tehdy počítal, kolik že měl ten kunčoft i ta děva promile v krvi, když se ten malér přihodil.
Taky si pamatuju, jak místní slavný motorkový závodník byl nespokojený se vzhledem své manželky, ožral se a v alkoholickém deliriu jí chtěl vyžehlit žehličkou obličej. Nepovedlo se mu to, ač by si to ta manželka docela zasloužila. Škoda, že v té době nebyly sociální sítě, a tudíž ani blog... to by byly témata!
Tatínek nepil, a přesto byl vlastníkem mnoha litrů té nejlepší slivovice. Měli jsme jí plný sklep a táta se rozhodl, že ji dostaneme my dcery věnem. Aby to bylo spravedlivé, slili s maminkou ty láhve do dvou demižonů a pak je tatínek zapečetil voskem. Jen jednou v životě jsem viděla svoje milované rodiče namazané, jak zákon káže. Někdo jim totiž poradil, že až budou ty flašky slejvat, musí z každé ochutnat, aby si jako tu slivovici nezkazili nějakou nepovedenou várkou. Tatínek s maminkou tedy poctivě ochutnávali…
Na to všechno jsem myslela, když jsme s panem Zajícem v neděli jeli pro deset litrů kvalitní padesátiprocentní kompotovice. Dostali jsme totiž sms, abychom si ji po půl roce vyzvedli v pálenici.
Před půl rokem jsme rekonstruovali sklep v našem baráčku skoro nejstarším ve vsi. Jenže abychom mohli rekonstruovat, museli jsme ho nejdřív vyklidit. A to byl velký úkol! Ujal se ho sám můj manžel, protože do sklepa roky a roky tomu nazad shromažďoval poklad. Poklad zcela ojedinělý a nevídaný. Z bývalého manželství si totiž přinesl tisíce zavařenin a kompotů. Některé měly vpravdě historickou cenu a nebylo jasné, co ta která sklenice vlastně obsahuje. Stejně jako můj tatínek, musel pan Zajíc každou zavařovačku otevřít, odhalit její tajuplný obsah, a rozhodnout, zdali je vhodná na kořalku, nebo na kompost. Já v té době dlela v bezpečí lázní, a to bylo pro mě jen dobře. Když jsem se vrátila, stály na dvoře dva barely plné záhadného obsahu. Celých sto litrů toho bylo! Dopravili jsme je do palírny a po půl roce se zrodila Zajícova kompotovice. Dlužno podotknout, že má grády a sílu a vůni a je to pití zcela zázračné. Deset litrů zázraku! A to si vezměte, že můj manžel vůbec nepije! Máme doma poklad a kruh se uzavřel. Máme vystaráno, komu co nadělíme k narozeninám a k svátku. Já jsem si ulila do malé příruční lahvičky trochu té medicíny, protože jeden nikdy neví, kdy bude potřeba. Já si na rozdíl od pana Zajíce sem tam trochu do nosu dám a soudím, že mi bude každou chvíli slabo, a že jen kompotovice mě postaví na nohy.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,52
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz