My jsme malé pionýrky…

dál to kvůli autocenzuře nenapíšu, ale je tam něco o dírkách. Taky ženy míru a svazačky se v té prostonárodní básni objevují...  

Pionýrku nebo svazačku jsem nespatřila…léta. Kdysi za tuhého socialismu byly na každém kroku a dnes abys je pohledal. Jsou ovšem výjimky. Jednu bylo lze spatřit o víkendu v Loutí, v malebném to kraji u Vltavy.

Abyste rozuměli; v Loutí jsme se my, co spolu zpíváme, soustředili a zároveň slavili narozeniny. Radka slavila pade, a tudíž je jasné, že se narodila za nadvlády bolševické, a je tedy pamětnicí pionýrskou i svazáckou. No a kamarádka Hanka, co má na starosti vymýšlení blbin, pojednala gratulování jako scénku z Radčina života.

Hanku jsem už předem vybavila historickou aktovkou, jak podrobně popisuji v dřívějším článku. Sama pak zakoupila ve výprodeji bleděmodrou košili, která jakoby té svazácké z oka vypadla, a v bazaru objevila odznak. Košile stála čtyřicet kaček a odznak třicet. No nekupte to!  Pro sukni a šátek rudý sáhla do své krabice pokladů. Sukně jí i po létech padla! No chápete to?

I berušky v hlavě, i žákovskou knížku, na nic naše vedoucí blbin nezapomněla.

Netřeba dlouhých slov – zde báseň – autorem je jeden ze sborových veršotepců B.:

Vypravěč:

Ve čtvrti Dejvice, tam kde končí Praha

a hlavní atrakcí je kladenská dráha,

domů spěchá Radka, pionýrka malá,

v písku na Urale dost si již pohrála.

Pionýrka Hanka:

Mámo! Táto! Zprávu výbornou vám nesu

chci se vám pochlubit, už se celá třesu…

Dostala jsem dneska zas další jedničku!

Hned si to napíšu do svého deníčku!

Maminka i táta jen se usmívají,

srdce učitelská radostně plesají.

Radka nosí domů vysvědčení skvoucí!

Jistě jednou bude pionýrskou vedoucí.

Jó a kromě školy moc mě taky baví

chodit na výlety a mít pevné zdraví!

Třeba jako dítko, sedm let mi bylo

když už jsem na Rysy s tátou vystoupilo!

Jak čas běží, z dítka slečna už se stala

a už první výzvy do světa vyslala.

Copak je ta záře, co se z prsou line?

Je to znak Matfyzu, starej tvrdolíne !!

My, stíhačky z Dejvic, nejsme žádný paka,

žádnej blbej věšák na sukně a saka!

Teď jdu skouknout Matfyz - budou mě tam vítat,

když jim povím, jak maj vejplatu spočítat!

Studium je doba, kdy užíváš mládí.

Užívat s fyzikou, to však Radce vadí!

A Matfyz je škola, kterou fakt miluje.

Za tři roky  znova studium zahajuje.

Školu jsem, náhodou, skoro dokončila.

Jen papír mi chybí, co bych se prosila…

Mohu chvíli učit na základní škole!

To je větší sranda! To je škola, vole!

Škola ale bývá někdy trochu nudná,

a tak Radku chytí ta myšlenka svůdná,

že v žurnále může editorkou býti!

Už v "Lidé a země" nová hvězda svítí!

Jasně, dělám práci, která je potřeba,

 jen koukat na fotky, to mě ale neba!

Našla jsem si práci, kde je srandy fůra!

Je to - Dobrodružství! Je to - Adventura!  

Tak se Radka činí, jak už to tak bývá,

až její syn zjistí, že moc pěkně zpívá!

Kdo  synka dost často do Šimajdy vodí

časem pak ze zvyku do Gaudia chodí.

Pět let jsem poctivě na housle vrzala

tak proč bych se jenom na děcka koukala?

Noty umím dobře, klíče, béčka, křížky.

Zpívat umím pěkně, jak hloubky, tak výšky! 

V Adventuře Radka spoustu času tráví

a není to vždy zdroj nejlepší zábavy.

Když ji to napadne: Co kdybych já, kletě,

zkusila si sama rajzovat po světě?

S dětma jsem na kole sjezdila už kde co,

Triglav už mám v kapse, to je přece něco!

A náročné vody s rafťáky si sjíždím

I nepálské treky v pohodě vydržím!

Radka prostě občas na cesty se vydá

co jiný nezvládne, jí náladu přidá.

Za tuhletu vášeň máme ji snad kárat?

Co je to za  vršek, kam jdeš teď?  ARARAT!

Totiž, pořád chodit  ty náročné treky,

na to taky člověk nestačí navěky.

A když přijde chvíle, kdy to nejde zvládnout,

jsme tu my - Gaudium, zkus mezi nás...spadnout!

Nač  tu říkat, Radko, mnoho slov zbytečně,

tvá chuť do života, ta tu bude věčně.

to si vybojuješ, co si nevyprosíš.

Své Kilimandžáro v sobě sama nosíš...

Chceme ti tu popřát všechno, co máš ráda.

Ať ti slunce svítí a déšť ať ti padá!

Víš, že to nejlepší vůbec nic nestojí.

Teď ti ještě jednou zapějem tu Tvoji.

No a pak jsme Radce zazpívali o tom, jak spadla vloni z Araratu a jak se zázrakem zachránila. Pak ještě naše pionýrka/svazačka sekla šavlí jedenáct lahví šampáňa, pak byl ohňostroj a pak jsme pili a zpívali a tak vůbec...moc pěkně jsme to s Radkou oslavili.

A co bylo dál? Hanka druhý den musela odjet, neboť byla v sobotu večer ozdobou plesu v Opeře! Představte si to; v pátek pionýrkou a svazačkou, v sobotu nejkrásnější dámou letošní plesové sezóny. To je co? To prostě dokážou jen holky z našeho smíšeného sboru Gaudium...