Tašku do tašky

Musela jsem ji tam dát, tu tašku z let sedmdesátých, do tašky ze současnosti – do igelitky. Jinak by to nebylo překvápko.

Dostala jsem totiž úkol, a to já mám ráda, dostávat srandovní úkoly. Abyste totiž rozuměli; my co spolu zpíváme a jsme taky nejlepší kamarádi, kromě zpěvu rádi oslavujeme a vůbec spolu jsme. V našem smíšeném sboru Gaudium Praha je nás kolem šedesáti. Nejmladšímu je dvacet, nejstaršímu pětaosmdesát.  Nevěřili byste, ale věk v našem kolektivu vůbec nehraje roli. Když někam vyrazíme, je to, jako když jsme na školním výletu. Rozdíly věkové se zcela setřou a my všichni jsme radostní a tak nějak jako utržení ze řetězu.

Takže když mě kamarádka Hanka pověřila tajným úkolem, nechala jsem všeho a úkol hbitě splnila. Opatřila jsem školní aktovku z let sedmdesátých. Náš sklad rekvizit vlastní dvě – vybrala jsem tu s kšandama na záda. No, pak jsem ale zklamala…měla jsem ještě sehnat pionýrskou potažmo svazáckou košili. Považte to zklamání, když jsem objevila ve skladech pouze dětský velikosti. Hanka je sice jako proutek, ale na rozdíl od osmileté holky má přece jenom ňadra dmoucí.

My co spolu zpíváme a kamarádíme, máme totiž soustředění. No a na tom soustředění budeme samozřejmě zpívat a učit se krásu nesmírnou – Carmina burana, se kterou v květnu pojedeme dobýt polskou kulturní scénu ve městě Wroclaw– takto ve městě kultury pro letošní rok.

 Budeme nejen pilně cvičit, ale taky slavit. Kamarádka Radka má padesát. Neuvěřitelných padesát, jelikož vypadá na třicet. No a Hanka je vedoucí blbin. Nevím, co má za lubem, ale že to bude sranda, na to můžete vzít jed.

Náš sbor se skládá nejen ze zpěváků, ale taky z veršotepců. Ti tvoří básně oslavencům, popřípadě je ještě zhudební a my zpíváme. Vše se děje tajně, nacvičování, skládání, vymýšlení darů, a to tak, aby byl překvapený nejen oslavenec, ale i zbytek sboru. Občerstvení je pak na bedrech oslavencových.

Je sice únor a já mám narozeniny v květnu, ale už teď spřádám plány a vymýšlím, jak svoje sborové kamarády uctím. Neboť vězte, že moje kulaté (no jo…) narozky připadnou zrovna do doby, kdy budeme v té Wroclawi. Takže do Wroclawi mám vymyšlené malinké překvápko a velkou oslavu pak odsunu na soustředění letní.  To bude jízda! Soustředíme se letos na Vysočině. To budou na Vysočině koukat, jak to umíme rozbalit! Nejvíc se těším na oslavnou báseň, co bude jen pro mě. Sepíšu referát, slibuju.

Zde píseň pro mě před pěti lety na jarním soustředění v Albeři - zpívá se na melodii Ó Zuzano a zpívali mi ji všichni sboroví kluci:

1. Přijeli jsme až sem zdaleka přes lesy pastviny, jenom proto, že chcem slavit Tvoje narozeniny.
R: Ó Zuzano, prostě tě milujem, jen co skončíme tu písničku, tak nám dáš pusu všem!
2. Kolikrát už jsme si říkali: Ještě že tě máme, vždycky když si čteme Audite, Zuzana nezklame!

R: Ó Zuzano, prostě tě milujem, jen co skončíme tu písničku, tak nám dáš pusu všem!
3. I na fotky těch tvejch kočiček se vždycky těšíme, to že největší kočka jsi ty, všichni dobře víme.

R: Ó Zuzano, prostě tě milujem, jen co skončíme tu písničku, tak nám dáš pusu všem!
4. Až se zase jednou vrátíme, každý na chajdu svou, budeme to všude říkat: holky z Břežan sladký jsou!

No a po odzpívané gratulaci jsem musela dát všem sladkou pusu. Někteří kamarádi si šli pro nášup…

Pokud se chcete mrknout nebo třeba s námi začít zpívat, zde link na naše stránky:

http://gaudiumpraha.org/