Jen pomyšlení na pár dnů u moře mě drželo při zdravém rozumu.
Letěli jsme za sluncem, mořem a nevšedními zážitky na Severní Kypr. Turecká letecká společnost patří mezi ty, které šetří na jídle. Dostali jsme malinkou bagetku a kelímek tekutiny. Navíc jsme tvrdli v Antálii, kde se mezinárodní linka kouzlem změnila na vnitrostátní. Jen cestující zůstali stejní.
No ale pak nás čekala jen samá pozitiva.
Moře i voda v bazénu měly neuvěřitelných 29 stupňů. Slunce svítilo a nebe bylo modré, leč v polovině září se to dá vydržet. Hotel nebyl hotel, byly to bungalovy v krásné zahradě přímo u moře. Idyla! Severní Kypr, jak jistě každý zcestovalý a zeměpisu znalý čtenář ví, je turecký. Jak to všechno bylo kolem Kypru lze vygůglit. V každém případě je tato část Kypru jiná než ta druhá, řecká, kde jsme byli před čtyřmi roky. Zkrátka letos se nám nepovedlo rozfofrovat prakticky žádné euro, neb nebylo za co. Ale my jsme nejeli utrácet, my jsme jeli za mořem. A to mají na Severním Kypru luxusní, posuďte sami:
Navštívili jsme taky město Famagustu. Turci měli zrovna svátky, takže Famagusta patřila jenom nám...no ale v jedné kavárničce měli otevřeno, tak jsme si dali pravou tureckou kávu a čerstvou šťávu z granátových jablek. Mňam...
Raději jsme se vrátili zpátky. Nikdy jsem nebyla tolik v moři a v bazénu, jako letos...
Nejlepší na konec. na Severním Kypru bydlí kromě Turků taky kočky a psi. No a my jsme je krmili.
Dvakrát denně jsme chodili za štěňaty do opuštěného hotelu kousek po pláži. Měli jsme obavy o jejich nejistou budoucnost, ale pak jsme jednou u štěňat našli mladého Turka. Ten se o ně taky staral. Turek nám prozradil, že psí maminka se jmenuje Princess. Pokaždé nás doprovázela zpátky, a aby měla jistotu, že zase přijdeme, ukradla manželovi botu a schovala ji u štěňat.