Prázdniny jeden velký mejdan, aneb Vzpomínky mladšího sourozence

2. 08. 2015 12:39:30
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy tak to aspoň mně, třináctileté mladší sestře, kolem níž se nemotal kluk žádný, připadalo. Považovala jsem to za velmi nespravedlivé.

Starší sestřička úspěšně absolvovala první ročník na brněnské JAMU a byla zase o krok blíž stát se slavnou a obdivovanou herečkou.

O prázdninách jsem s rodiči odjela do Bulharska a Lenička zůstala sama. Tedy tak doufali rodiče. Rodiče ovšem netušili, že ten byt v prvním patře v našem domě, co byl už nějakou dobu prázdný, bude sloužit přes prázdniny jako ubytovna pro šest studentů medicíny, co byli v naší nemocnici na praxi...studenti se nastěhovali hned druhý den po našem odjezdu na dovolenou. No, dovedete si představit, jak se to asi mohlo vyvíjet: v prvním patře šest mediků, v patře druhém pak moje sestra Lenka.

Z Bulharska jsme se vraceli zničeni třítýdenní konzumací leča a mletého skopového. Já si navíc na památku vezla puchýře a nehynoucí zážitky, při nichž jsem měla dva věrné společníky: úpal a úžeh.

„Uff, ovečko,“ svěřil se mamince tatínek, „to se teda fakt těším na pořádnou domácí stravu a na studený pivo!“

Otevřeli jsme dveře a ihned jsme pojali podezření. Jak jsme odjeli, tak to zůstalo a sestra, zdá se, nebyla vůbec doma! Prošli jsme bytem a opravili si první dojem. Sestra zde možná nebyla, zato však zřejmě tlupa nájezdníků! Lednička zela prázdnotou, regály ve špajzu taky a letmý pohled do kredence odhalil hroznou skutečnost, že chybí i valná většina nádobí.

„Kde je Lenka?“ ptali se po právu rodiče a vyslali mě na okružní cestu domem. Stačilo chvíli stát na chodbě a hned bylo vše jasné. V prvním patře byl mejdan a jak se ukázalo, byl to tři týdny nekončící mejdan. Sestra pak byla ozdobou toho večírku.

Strčila jsem do dveří a všem zúčastněným sdělila, že jsme se vrátili z toho Bulharska, a že by byl žádoucí sestřin návrat do rodného hnízda. Lenka mírně zbledla, sebrala ze sporáku velký hrnec a se slovy: „Kluci, budete si muset dneska uvařit sami,“ se odebrala do jámy lvové o patro výš.

„Ahoj mami, ahoj tati, koukejte, co jsem vám uvařila na přivítanou!“ Sestra předvedla perfektní etudu vzorné dcerušky. Její profesoři z JAMU by měli radost, ne tak rodiče. Koukali na Lenku, oděnou ve velmi subtilní šatičky vlastní výroby. Šatičky měly dohromady několik centimetrů čtverečních. Byly to dva malinké obdélníčky, po stranách sešité několika ledabylými stehy a na ramenou spojené umělohmotnými kroužky, co se tehdy nosily jako náramky. Jeden červený, druhý žlutý. Takové koktejlky. Velmi odvážný model, jednoduchý na výrobu a cenově dostupný. Maminka správně identifikovala dva šátečky, co je nosila kolem krku, aby byla šik.

Z šatů naše zraky sklouzly na hrnec, který sestra postavila na stůl a upejpavě nám nabízela obsah. „Dejte si, je to lečo, sice jsem ho vařila už předevčírem, ale určitě je moc dobrý!“

„Kristepane, tři týjdny v Bulharsku lečo a teď zase!“ hřímal tatínek.

„No dovolte, kluci povídali, že se mi povedlo a to jsem ho vařila poprvé v životě“ ohradila se sestra.

„Kluci? Jací kluci?“

„No přece těch šest mediků, co bydlej o patro níž!“ přispěchala jsem s vysvětlením a o rodiče se pokoušel infarkt.

Tatínka mohlo uklidnit jen studené pivo, to ale, jako naschvál, nebylo. Nebyl ani otvírák, ani sklenice. Museli jsme se spokojit s čajem a chlebem se sádlem.

Další dny byly jeden jako druhý. Maminka pořád něco hledala a já pro to běhala o patro níž. Dokonce chyběla i žehlička a prkno, což nás všechny udivilo, protože to vypadalo, že studenti medicíny i s naší Leničkou trávili dny vším, jen ne žehlením.

Sotva se běh naší domácnosti trochu stabilizoval a medici odjeli, zazvonil kdosi u našich dveří. Rodičům neměl být dopřán zasloužilý klid po náročné dovolené a ještě náročnějším návratu domů.

Rodiče zrovna relaxovali – tatínek ležel na gauči a studoval odbornou literaturu, a maminka seděla u stolu, četla si detektivku a pila kafe. Otevřít jsem šla já. No a za dveřmi stáli čtyři mladíci velmi světáckého vzezření.

„Ahoj, máš doma ségru?“ dotazovali se. Rodiče vedle v pokoji zbystřili. Měli po klidu. Ukázalo se, že jsou to Lenčini spolužáci z JAMU a vandrujíce po krajinách českých, zavítali i do našich končin. Pobyli čtyři dny a lednice dostala zabrat...zde musím prozradit, že mezi těmi mladými gentlemany byl i Bolek Polívka.

Prázdniny utekly jako voda mně i sestře, ne tak rodičům. Ti si oddechli až se začátkem dalšího roku studií naší Leničky. Když si sestra balila na cestu do Brna, rodiče se odebrali na procházku, aby byli ušetřeni tristního pohledu na odvážné modely naší budoucí hvězdy. Zato já proces balení sledovala s otevřenou pusou a velkou závistí. Nejvíc mi učarovala puntíkovaná podprsenka s černou krajkou a doufala jsem, že ji sestra příště zapomene přibalit. Třeba bych ji mohla schovat, napadlo mě. Sice by mi byla k ničemu, ale uznejte; fantazie se má podporovat a já si představovala, že kdybych tu podprsenku nosila, tak by mi ty prsa samy dorostly...

No a jeden z těch mediků se k nám po studiích vrátil a postupem času se z něj stal primář gynekologie (jak jinak) a po revoluci pak ředitel celé nemocnice!

psáno pro BBlidovky

Autor: Zuzana Zajícová | neděle 2.8.2015 12:39 | karma článku: 16.77 | přečteno: 484x

Další články blogera

Zuzana Zajícová

Do tepláků!

Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;

4.3.2024 v 12:42 | Karma článku: 31.48 | Přečteno: 1218 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)

Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.

26.1.2024 v 12:14 | Karma článku: 23.74 | Přečteno: 618 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok

Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.

2.1.2024 v 12:48 | Karma článku: 32.15 | Přečteno: 1709 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější

Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.

19.12.2023 v 8:21 | Karma článku: 27.22 | Přečteno: 718 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 326 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 288 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 505 | Diskuse
VIP
Počet článků 426 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1229

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)

Píšu i zde:

Profil uživatele | i60.cz

 

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...