Jsem ohrožený druh
...i když, pravda, mohla jsem těch dětí zplodit víc než dva kousky.
Taky mám potvrzené statisticky, že jsem byla třináct let druhem zcela výjimečným a v našich krajích zcela originálním! Potvrdil mi to kdysi chlapík, co byl sčítacím komisařem a já patřila při sčítání lidu do jeho rajónu.
„Páni!“ vykřikl tehdy onen dobrý muž radostně, když mě navštívil, a ve svých papírech si zapsal moje zaměstnání, „to budou všichni koukat! Malířka pozadí! Tu nikdo nemá!“
Komisař pak fofrem zaškrtal stav naší tehdejší domácnosti, vyplnil ostatní kolonky, hemžící se samými průměrnými informacemi - o počtu praček (jedna tatramatka) ledniček (jeden minsk), televizorů (jeden orion), aut (jedna škodovka), dětí (dvě) -zcela běžnými v tehdejší mladé socialistické rodině. Taky zaměstnání mého tehdejšího manžela bylo zcela běžné (stavbař). Jen já jsem byla něco! Malířka pozadí, jediná v republice.
Práce to byla moc pěkná.V tehdejší ČST jsem ve scénickém provozu malovala kulisy, cedule, cedulky, obrázky, prostě co ten který pořad vyžadoval. Kolegů malířů pozadí bylo taky jako šafránu, ale přece jenom jich bylo víc, a taky na Barrandově nějaké měli.
Tehdy nebyly počítače, všechno se malovalo ručně, a to na tom bylo právě to hezké. Výtvarník nebo architekt přinesl návrhy a já to malovala. Nejlepší byly pohádky a dobovky. V dnešní době počítačové je tahle práce jiná, ne tak zábavná, i když dva moji kolegové pořád přežívají a jejich práce je velmi ceněná; tedy obrazně, finančně to žádná sláva není.
Jenže čas ani pokrok nezastavíš. V televizi po revoluci vzniklo ve zpravodajství grafické studio a kupodivu tam nechtěli počítačové experty, ale výtvarníky. I přestala jsem být malířkou pozadí a stala jsem se grafickou redaktorkou. Už jsem nebyla jediná, byla nás řada. Sčítací komisař přišel o raritu.
No, a protože nezastavíš ani lidský věk, najednou se stalo, že jsem už nebyla grafikem. Své místo jsem zase našla ve scénickém provozu. Stala jsem se dispečerem dopravy. No a pak zase čas běžel a dnes už nejsem dispečerem dopravy, ale referentem. A těch je teda všude jak červených mravenců.
Práce je práce, pracuju ráda, a co si budeme nalhávat; nejsem už ta mladá hezká holka, co jí patřil svět. Nevadí, že už nejsem jediná. Jsem jedna z mnoha mravenců a pro sčítací komisaře jsem dnes jen průměrnou odškrtnutou kolonkou.
Pořád jsem ovšem pravá blondýna a to se, počítám, už nezmění. Jsem ohrožený druh.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,69
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz