Někdo má rád vdolky, já mám ráda holky

Kdo mě zná, ten se asi chytá za hlavu, nebo jí aspoň nevěřícně kroutí. Jak to jako myslí? Vo co tady jako jde? Taková jasná milovnice kluků a najednou – holky?

Ano, milí pohoršení kamarádi. Někdy se to tak přihodí, že nastane doba, kdy musíte přehodnotit svou orientaci. Kdy si uvědomíte, že ač jste dosud preferovali jedno konkrétní pohlaví, najednou se vám líbí to druhé.

Já jsem tuhle zásadní změnu pociťovala už delší dobu. Tak nějak plíživě se stalo, že jsem začala dávat přednost holkám. Tytam jsou doby, kdy jsem to měla jasné: Beatles, Rolling Stones, Niemen, Kryl, Nohavica, Springsteen, Cohen, Cocker…

Je jich víc, které jsem měla ráda. Pravda občas jsem sem tam nějaké té holce dovolila proniknout mezi mé oblíbené chlápky. Třeba taková Joplin, Piaf a tak.

Jenže najednou jsem zjistila, že se mi líbí ženský, a to čím dál víc. Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše. Přiznávám na rovinu.  Taková  Szidi Tobias a Radůza…to jsou panečku holky! Jako lusk! Za dlouhých večerů na vsi, kdy venku zuří vánice a všeobecně stojí všechno za starou bačkoru, jsou tyhle dvě dámy mou největší oporou. Trávím s nimi čím dál víc času, a když mě naštve šéf v práci nebo doma pan Zajíc, jsou tyhle dvě zaručeným lékem.

Ono se to má tak. S přibývajícími životními zkušenostmi cítím, že zpívají pro mě, o mně a za mě. Já, která sice občas něco napíšu, dokonce zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha, kde jsem platným prvním altíkem, nedokážu to, co umí Radůza. Neumím napsat slova i hudbu a neumím zpívat hlubokým naléhavým hlasem tak, aby ten, kdo naslouchá, cítil, že země se zachvěla a srdce se rozbušilo.

Všichni ti mnou oblíbení chlapi jsou najednou na druhé koleji. Nemluví ke mně a nemluví za mě. To umí jen holky.

Radůza…znám ji pochopitelně dlouho, ale na její koncert jsem se dostala teprve nedávno. A to rozhodlo. Uvědomila jsem si, že to je prostě ono! Že Radůza zpívá pro mě. Že její texty a hudba a hlas jsou moje. Potřebuju je k životu, abych mohla čelit trápení, bolesti a překážkám životem mně kladeným. Je to lék.

Má to ovšem jednu nevýhodu: když si čtu, píšu, vařím, žehlím (lze dosadit jakoukoli jinou činnost), poslouchám muziku. Jenže když si pustím Radůzu, nemůžu dělat nic. Můžu jenom poslouchat. Je to nová situace, se kterou se musím vyrovnat. Radůza prostě není kulisa. Jenže já taky potřebuju vykazovat nějakou činnost, to dá rozum!

Zamyslela jsem se nad prekérní situací, pro mě do té doby neznámou, a přišla jsem na geniální řešení. Budu mít ráda jak holky, tak kluky. Budu pod obojí. Jedině tak získám životní rovnováhu a zároveň taky občas vyžehlím. A sem tam něco napíšu.

Ovšem když mi bude úzko, nebo se mi nebude chtít dělat nic a budu potřebovat duševní vzpruhu, kluci, máte smůlu. Zdraví je přednější. Pustím si Radůzu...

https://www.youtube.com/playlist?list=PLztyJWUZ0VOqie-KNzLhosrBVhKjijZpX