Zpráva o naději a drobných života radostech
Nebojím se, nikdy jsem se nebála, ale necítím se dobře ve společnosti hlučných a podnapilých osob.
Šla jsem se podívat na klauzury studentů Vysoké školy umělecko průmyslové, na UMPRUM. Když byl můj syn Jakub studentem AVU, chodila jsem se dívat na klauzury tam, a pokaždé jsem odcházela nabitá energií, radostí a štěstím. Na půdě umělecké školy jsem vnímala sílu a krásu. Letos jsem se vypravila na umprumku; ve třetím ročníku tam totiž studuje Julinka, kolegyně z divadla.
Když vstoupíte dovnitř honosné budovy, ocitnete se rázem v kouzelné zemi. Na pár stovkách metrů je koncentrovaná nejen síla a krása a blaho a mládí a elán, ale i naděje. Naděje…
Potkáváte talentované mladé studenty, všude kolem jsou jejich nápady a nezáleží na tom, jestli zrovna pochopíte, o čem jejich tvorba je. Stačí se jen dívat a nechat se prostoupit energií, vizemi, očekáváním a touhami, a v tu chvíli víte, že svět má přece jenom šanci se z toho všeho marasmu nějak vyhrabat. Zároveň však víte, že studenty čeká těžká cesta, až opustí chráněné území školy. Přesto jim závidíte, že mají kuráž a talent, jež jste kdysi měli možná taky…dívala jsem se…
Šla jsem na kafe a na výstavu "Praha zítra? Domy a byty" do CAMPu (Centrum Architektury a Městského Plánování). Kousek od Karlova náměstí se ocitnete v úžasném prostoru. Kavárna, galerie, kino, multifunkční sál, knihkupectví, tvůrčí dílny, to všechno tam naleznete.
Uprostřed výstavního sálu trůní ohromné kanape, a z něj se můžete dívat na projekci. Vtipné a pohodlné. Představte si, že jsem na dlouhé nástěnce objevila mezi mnoha fotografiemi tři fotky mého milovaného bytu! Poslechla jsem totiž výzvu CAMPu, a poslala jim pár fotek. Já vím, o nic nejde, těch fotek tam byla spousta, ale já jsem měla tak velikou radost, že se to nedá ani vypovědět! Možná si řeknete, no co, někde na nástěnce jsou její tři fotky, to je toho. Mně tu radost ale nikdo nevezme, mám ji v sobě a nadlouho. Abych si té radosti neužila jenom já, na nástěnce jsou i dvě fotky bytu mé dcery Terezky! Seděla jsem v kavárně a dívala se na lidi kolem, co seděli u stolků, nebo se šli podívat na výstavu, a i tady, stejně jako na půdě školy, jsem cítila, že jsem v dobré společnosti. I tady jsem pochopila, že máme naději.
Mám svoje místa. V dobách hodně těžkých mi pomáhala Městská knihovna, v současnosti u nás v Hloubětíně centrum H55, a taky naše divadlo MANA.
Nepotřebuji moc, mně stačí jen vědět, že mám kam jít, když je potřeba. A že se mám kam vracet, kde je mi nejlíp. Domů...
Tyto tři moje fotky jsou na nástěnce, nevím, jestli pořád, ale spíš se mění, jak je lidé posílají
Jsou to přesně na kočičí chlup dva roky, co jsem svůj byt převzala po rekonstrukci a začala ho zařizovat.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz