Jak jsem se možná minula povoláním

Pozdě bycha honit, jak praví klasik, a taky moje maminka, když jsem si stěžovala, že kdybych to byla věděla, tak bych…

Moje pracovní zkušenosti jsou různé a rozmanité. Od malířky pozadí, přes grafičku, výtvarnou redaktorku, dispečerku scénického provozu, dispečerku dopravy, rekvizitářku v magazínu Sama doma, až po nynější divadelní 3v1 (garderoba, rekvizity, inspice). A to nemluvím o nepovedené snaze získat práci snů -  pozici uklízečky mladé bohaté a líné paničky, jak jsem popsala zde: Jak mě zoufalství přivedlo na konkurz na uklízečku - Blog iDNES.cz

Teprve nedávná poznámka sborové kamarádky mi otevřela oči a já zjistila, že se mé kroky ubíraly (možná) špatným směrem!

To bylo tak:

Je všeobecně známo, že zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha, kde jsem nejen prvním altíkem, ale taky kronikářkou. Náš sbor se odjakživa kamarádí i s jinými sbory, a to nejen z naší kotliny, ale i ze zahraničí! Kupříkladu z Německa, Francie, Dánska, Polska, abych jmenovala konkrétně.

Jelikož jsme sborem družným, se spřátelenými sbory nejen zpíváme, ale taky slavíme. Protože láska prochází žaludkem a umělci se odnepaměti vyznačují tím, že mají dost často hlad, je nasnadě, že k takovému správnému večírku patří i pořádný raut.

Hádejte, kdo je velitelem cateringu v našem sboru! Ano, přátelé, uhodli jste! Já! Naše sbormistryně Zdena mi to dala úkolem a sbormistři se musí poslouchat, stejně jako se poslouchá maminka.

Už několik let mám občerstvení na starost. Mám ku pomoci tabulku a tam zapisuji, kdo co vyrobí. Mám sekci slanou i sladkou. Včas napíšu mail, kde seznámím celý sbor s nastalou situací a vyzývám členy, aby se zamysleli, co kdo upeče, umíchá, vytvoří a přinese. Těm, kdož vyrobí pomazánku, pak doporučím, aby přinesli i nakrájenou veku a chlebíčkovou ozdobu taktéž předkrájenou, abychom se pak nezdržovali.

U mě se pak shromažďují přislíbené tovary a já je pečlivě zanesu do tabulky. Tu pak všem pošlu před akcí mailem, a je to. Někdy je třeba zkorigovat, aby nebylo například pět slaných štrúdlů a žádný sladký

Nejen jídlo, ale i pití je důležité; to s důvěrou svěřuji už roky jednomu zodpovědnému členu Honzovi, o němž vím, že se o náš pitný režim skvěle postará. Taky jsou potřebné ubrousky, kelímky, tácy… no znáte to.

Já sama vždycky stvořím něco sladkého a pomazánku.

Když pak dorazíme na místo konání, musíme své výtvory dokončit, naservírovat, nabídnout a spolu s pozvanými kamarády z jiného sboru zkonzumovat.

Mezi sbory jsou velké rozdíly. Když jsme měli na návštěvě sbor z Francie, najedli jsme se i my, a ještě trochu zbylo. Když u nás byli Němci, nestačili jsme se rozkoukat, a jídlo bylo pryč. Ani drobeček na nás nezbyl. Když hostíme české sborové kamarády, je všeho tak akorát. Jiný kraj, jiný mrav.

A proč jsem se možná minula povoláním? Kdybych byla mladší, založila bych cateringovou firmu. Jak podotkla kamarádka Kačka při pohledu na prohýbající se stoly, organizování stravování mi jde. Rozhodně bych pracovala s kamarádkami ze sboru. Naše firma by byla proslulá nejen kuchyní, ale taky hudební produkcí, neb bychom si při práci zpívaly!

 … kde píseň zní, tam zelená se tráva a člověk osud snáž tam unese…

Abych doložila i obrazem, zde několik záběrů:

Zde je ukázka famózní práce kamarádky Hanky. Speciální zajíčci jen pro mě. Samozřejmě jsem se rozdělila.

Pouze tento  dort je výrobkem profesionálů

Není nad to mít kolem sebe kamarády, se kterými si krásně zazpíváte a dobře se s nimi najíte.

DYCKY GAUDIUM!

Děkuji všem čtenářům za hlasy, které mě vynesly na čtvrté místo v anketě Blogerka roku 2021?