Nejsem sice holub, ale vracím se
Vyjela jsem si na výlet do Moravské Třebové a vás zvu na virtuální prohlídku městem, kde jsem zanechala kus srdce.
Ve Třebové jsou různá okna, ale tohle patří k zámku. Zámek je to parádní, jeden z nejkrásnějších u nás, perla renesance. Dokonce se mu říkalo Moravské Athény díky obsáhlé knihovně. Za vlády komunistů byl zámek velký chudák, ale naštěstí je už zase v plné kráse.
Ze zámku je to kousek na náměstí a krásnou pěší zónu zvanou Cihlářka.
Průchodem si to zamíříme na Kostelní náměstí k bývalému gymnáziu. My jsme byli poslední ročník, který tam odmaturoval, pak se gympl přestěhoval do jiné budovy. Dnes je zde základní škola.
Tahle krásná rotunda je pro mě důležitá. Byla to ruina, když jsme ji ve skautu opravili a vybudovali si v ní klubovnu. No a jak to tak bývá, sebrali nám ji v dobách normalizačních...
...kdo by byl v Moravské Třebové a nezašel na Křížový vrch, ten jako by ve městě ani nebyl.
Na Křížový vrch nás zavedou schody mrtvých.
Hřbitov je plný kouzelných zákoutí a cenných hrobů, mezi které patří hrob nejznámější, hrob Anny. Nesměla se provdat za svého milého Josefa; byla provdána za jiného a krátce po svatbě zemřela. Josef Annu z tohoto hrobu vykopal a pohřbil ji v krásném parku za hřbitovem.
Socha na původním hrobu
a socha v parku. Ta byla obnovena v roce 2018, původní zničili vandalové.
Kalvárie na Křížovém vrchu. Odtud je vidět do daleka široka. Tam si vždycky uvědomím, v jak nádherném kraji jsem se narodila.
Ze hřbitova vede křížová cesta, lemovaná čtyřmi barokními kapličkami.
Tady máme Moravskou Třebovou jako na dlani. Vylezla jsem na rozhlednu Pastýřka a stálo to za to. Cestou jsem to vzala přes Peklo. Do Pekla se odjakživa chodilo na výlety a já tam byla naposledy tak dávno, že ani nevím, kdy to bylo.
Třebová se pyšní i krásným rybníkem zvaným Boršák. K němu to bylo od našeho domu kousek přes pole, ovšem teď je to kapku složitější, protože tam vede dálnice. Od rybníka je to vzdušnou čarou kousek do nemocnice, kde jsem se nejen narodila, ale taky bydlela.
Mystický domeček... márnice. Denně jsem tudy chodila. Mně se vždycky moc líbil, mrtví v něm mě neděsili. Občas jsem tam i nakoukla.
A tady máme můj rodný dům, zvaný Barák. Ach jo... je to tam jiné, dům má jinou fasádu, byty jsou soukromé. Taky švestky, lemující silnici, jsou vykácené...
Za domem jsem objevila lavičku, která tam byla i v dobách mého dětství. Stála u zdi domu, teď je zapomenutá v křoví. Na téhle lavičce sedávala moje maminka, a taky ostatní dámy z baráku, pily kafe a maminčino ožralé ovoce (naložené v rumu)...
Výlet do Moravské Třebové nelze zakončit jinak, než v ulici, pojmenované po mém tatínkovi. Žlutý dům byl posledním domovem mých rodičů...
Hádejte, kde jsem se ještě cestou do Prahy stavila. Ano, v Mladějově, kde je slavná úzkokolejka a muzeum. Mladějov je kousek od Třebové, ale já tam byla kupodivu poprvé.
Doma na mě čekal můj Finn. Už mám dávno domov jinde, ale Moravská Třebová je první, a to prvenství jí nikdo nevezme.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz