O tom, jak jsem se měla od posledního článku zde na blogu

Dnes mám narozeniny, a to je dost dobrý důvod k bilanci. Stejně na sebe skoro všechno vykecám, tak tady ji máte, tu bilanci.

Kdo mě zná, ten ví, že když se do něčeho pustím, dám tomu všechno. A tak když jsem začala pracovat v divadle, moje srdce, duše i síly patří jemu, stejně jako jsem to měla předtím s Českou televizí. O divadle moc psát nemůžu, protože je to bráno jako reklama. O čem ale psát, když jsem v divadle prakticky pořád? Tak jsem si sedla, mrkla se, a ono se něco našlo.

Pořád bydlím s jedním krásným klukem, přímo šlechticem. 

Pokud nejsem v divadle, courám se po Hloubětíně, který už má taky pevné místo v mém srdci. Výpravy většinou končí v kavárně kulturního centra H55

 Do sousedních Kyjí chodím taky moc ráda. Mají krásný kostel a rybník.

U Kyjského rybníka je restaurace U Eriky, a tam tedy stojí za to dát si něco dobrýho. Zde restaurace zdálky - 

a zde zblízka:

Kousek od mého domu je další zajímavá hospůdka U lachtana 

Občas se stane, že si zajdu na kafe kousek dál od Hloubětína, jako například do Plzně, spolu s kamarády blogery.

A když jsem byla v Plzni, musela jsem si vyfotit i nejznámější obyvatele

Abyste mi věřili, že jsem tam byla, zde je důkaz:

Tahle slečna tak známá není, ale má pěkné pozadí. Na pozadí jsem já odborník; malovala jsem ho třináct let.

 Zaujal mě i plzeňský záchod na náměstí, protože které město se může pochlubit záchodem, který je zároveň památkou.

 Když se vrátím domů, čeká na mě Finn. Někdy je vzhůru, někdy spí.

Večer pak spolu malujeme. Finn se aktivně zapojuje, ovšem já ho musím nekompromisně odložit stranou.

Malujeme obrázky pro mé divadelní kolegy.

Večer pak jdeme spát. Finn obvykle usne i u televize.

Dobrou noc!