Mých deset let
Taky můj vztah k Bohu; jako jestli přece jenom třeba náhodou nakonec tak nějak není. To jako abych se k němu mohla obrátit, na něj se spolehnout, jemu hodit na krk svoje trápení. Zvažovala jsem pro a proti, a došla ke stejnému názoru, jaký jsem měla po celý život. Pro mě Bůh není. Nevěřím v něj. Musím se spolehnout na sebe a přírodu, nejvíc však na lékaře. Pro jistotu jsem si párkrát v duchu říkala…. Pane Bože, dej, ať jsem zdravá… to víte, jistotu nemáte nikdy.
Zlobila jsem se. Na sebe jsem se zlobila. Že jsem nikdy necvičila, že jsem hřešila na to, že jsem štíhlá a zdravá. Taky jsem se malinko pochválila, že jsem nikdy nekouřila a nepila. Boj s rakovinou si žádá všechny síly, a já jsem si těmi svými nebyla jistá, když jsem nikdy necvičila.
Těsně před Vánocemi 2011 jsem začala s léčbou. 35 ozáření krku a okolí, prý velké dávky, aby to bylo sichr. Z vánočních svátků toho roku si nic nepamatuji…
Celý leden, únor a kus března jsem ve všední dny chodila na svoji dávku. Za tu dobu jsem zhubla 15 kilo, byla jsem unavená; moc unavená, ale odhodlaná. Strašně se mi chtělo žít, ještě to přece nemůžu zabalit, ještě toho musím hodně udělat…
Měla jsem jasný cíl. Odjet v květnu se sborem Gaudium do Francie na festival, a tam zpívat. A taky oslavit narozeniny. Uznejte, že to stojí za to být naživu.
Všichni víte, jak to dopadlo, jinak byste tyhle řádky nečetli. Do Francie jsem odjela, zpívala, i když to bolelo, a oslavila narozeniny. Dodnes cítím objetí všech milovaných sborových kamarádů. Nemuseli nic říkat, jen mě postupně všichni drželi v náručí. Na to se nedá zapomenout… Když jsme zůstali v chrámech, kde už nikdo po koncertu kromě nás nebyl, a zpívali jsme pro naše blízké, kteří s námi už zpívat nemůžou, bylo to tak krásné, tak silné, že jen my, co jsme tam zpívali, to víme.
I teď po deseti letech mám husí kůži a slzy v očích. Vždycky takhle zpíváme, nejen v kostelích, ale i na jiných místech, ale tehdy, tehdy jsem věděla, že budu žít.
Za těch deset let se Země otočila kolem osy mnohokrát, a změnil se nejen ten můj soukromý život, ale celý svět je jiný.
Musela jsem bojovat nejen o svoje zdraví tělesné, ale i duševní, jak mnozí z vás, kteří čtete moje články, jistě víte. Do podzimu 2019 jsem žila v patologickém vztahu s alkoholikem, ale zpívání, psaní a hlavně moje děti a kamarádi mi pomohli tu hrůzu přežít. Utekla jsem jen s mobilem a kabelkou v rozvázaných teniskách. Od té doby je můj život svobodný a jsem zase sama sebou.
Za těch deset let jsem toho hodně zažila, hodně zazpívala i napsala. Taky jsem dost přibrala, ale to se nepočítá. To je totiž v pořádku, to mám dokonce nařízené paní doktorkou.
Dnes můžu říct, že těch deset let stálo za to i s nemocí a soužitím s alkoholikem. Jestli se ptáte, jestli mi nemoc něco dala, tak odpovím, že dala. Dala mi štěstí z každého dne, radost ze života, naučila mě nehroutit se z problémů, cítit denně vděk ke všem, kteří mě mají rádi. A taky mám ráda sama sebe.
Věřte, stojí za to žít a brát překážky jako výzvu.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz