Jak jsem pekla cukroví
Vezmeme to pěkně od začátku. Když jsem byla malá, pekla cukroví maminka se svou sestrou tetou Vlastou. Teta přijela hned po Mikuláši a nastal tanec. Maminka si ji vždycky vyžádala, jelikož byla teta vyhlášenou pekařkou. To jsme my ostatní nikdy nezpochybnili, jen jsme se oprávněně obávali tetiny přítomnosti. Teta totiž ochotně vykonávala veškeré domácí práce i za cenu značných materiálních ztrát. U nás doma vždycky vládl tak trošku nepořádek. Všude se povalovaly knížky, sem tam se kupilo oblečení, maminčiny karty a tatínkovy odborné časopisy. Dnes to vidím jasně; laskavý chaos, kde se neřešilo, jestli je všechno na svém místě. A do takové domácnosti vstoupila teta Vlasta a jala se ten chaos rovnat. Marně jsme ji od toho zrazovali, marně jsme ji zapřísahali, ať si sedne a odpočine. Navíc byla teta dost upovídaná a nejradši vyprávěla tatínkovi, kde ji co bolí, a co kde bolí její kamarádky Fanču Vocáskovou a Božku Novákovou. Po tetině odjezdu jsme sice měli vánočně napečeno, leč pár kousků maminčina porcelánu odešlo do věčných lovišť a my pár týdnů hledali, kam nám teta uklidila rozečtené knížky a odborné časopisy.
S maminkou pekly mnoho druhů cukroví a u toho si zpívaly. Maminka zpívala hezky, teta Vlasta děsně.
Jen jednou jsem zažila tetu na pokraji zhroucení, to když jí náš kocour systematicky shodil postupně několik plechů s cukrovím, rozložených na židlích a čekajících na upečení. Mně to přišlo k smíchu, ale dnes už chápu, proč to s tetou tehdy málem seklo.
Když jsem se vdala, rozhodla jsem se, že i já budu na Vánoce péct, přestože u mých rodičů i rodičů manžela bylo napečeno.
Opsala jsem si rodinné recepty, které se dědily z matky na dceru. Kupodivu se mi cukroví vždycky povedlo, pokud nepočítám jeden rok kdysi dávno. V době tuhého socialismu jsem ten rok koupila mouku, která byla zrovna k dostání. A z ní se prostě nedalo péct. Šla jsem si postěžovat k sousedce Mirce. Ta mi otevřela s rukama od těsta a vypadala, že za chvíli něco rozbije. I ona měla stejnou mouku. Šly jsme k další sousedce Ivě, a ta zrovna vyhazovala cukroví do koše za zbytkem mouky. Všechny tři jsme tu zatracenou mouku koupily naproti v obchodě…
Každý rok jsem pekla cukroví ráda a nepotřebovala u toho žádného pomocníka. V roce 2019 a 2020 jsem vynechala. Nebyl důvod ani nálada péct. Bydlela jsem v podnájmu a Vánoce jsem prostě ignorovala. Cukroví jsem dostala od dcery Terezky a to mi stačilo.
Zato letos, letos peču. Právě jsem naskládala do krabice linecké, vanilkové rohlíčky, Masarykovy suchárky a košíčky. Mám upečeno. Pár dnů před Vánocemi upatlám nepečené. No, možná. Já mám totiž samé recepty, do kterých patří mleté vlašské ořechy, a těmi tedy zrovna neoplývám. Do vanilkových rohlíčků jsem koupila naloupaná jádra a řeknu vám, není to ono. Kupovaná jádra jsou nějak bez chuti, zato mi připadají víc mokré nebo co. Léta ořechové hojnosti skončila, a to je jediné mínus na mém současném životě.
Dnes jsem pekla a vzpomínala celou dobu na dětství, na rodiče i na tetu Vlastu. Co bych za to dala, kdyby tady byli se mnou… oni se mnou jsou, to zase jo, ale znáte to. Už se na nic nemůžu zeptat, už se spolu nezasmějeme, ani nezazpíváme. Mám mnohem víc uklizeno, ale kdybych mohla, hned bych si sedla vedle maminky a koukala se, jak kouří, pije kafe a vykládá si karty. Táta by ležel jako vždycky na svém gauči a nahlas by nám četl. Sestra Lenka by trénovala na klavíru koledy a tetě Vlastě by v kuchyni spadl další sváteční hrníček… kocour by se spokojeně protáhl a skočil by mi na klín. Vánoce mého dětství…
Finn mi u veškerých činností samozřejmě asistuje. Nejdřív se mnou zdobil truhlíky a pak mi předčítal recepty na cukroví.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,57
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz