Co nevíte o České televizi aneb Tajnosti rekvizitárny (8)
Přiznám se, že mě to zaskočilo. A naštvalo. A bylo mi to líto. Nechápala jsem, proč zrovna já. Prostě typické reakce, jak jsem se dočetla na internetu.
Nemohla jsem si pomoct, připadala jsem si jako prašivá. Nechtějí mě. Po tolika letech, tolik práce a invence a najednou mě nechtějí.
Sedla jsem si a bilancovala, přemýšlela, co dál. Měla jsem ještě dva měsíce na to vymýšlení. V první řadě jsem se rozhodla, že budu dělat cokoliv, že netrvám na své profesi. Stejně jsem jí měla tak trochu po krk, když mě v ní nechtějí. Taková sebeobrana.
Třeba bych se mohla živit tím, co mě baví. Tedy ne zpěvem, nebojte se, natolik jsem sebekritická, že znám své možnosti a ty končí ve sborovém zpívání. Ale co takhle psaním, že jo, třeba by někde stáli o moje fejetony. A hle! Náhodou hledali v jednom časopisu redaktorku! No, nebudu vás napínat. Nakonec jsme zůstaly ve hře dvě a vybrali tu druhou. Mladou.
No co, říkala jsem si, budu psát dál jen pro radost. Utřela jsem si oči a začala znovu pátrat. Na internetu máte spoustu různých jobs.cz, prace.cz a já nevím, jak se všechny ty servery jmenují. Všechny do jednoho slibují málem modré z nebe, ale skutek utek. Na několik nabídek jsem napsala, občas mi odpověděli, že je jako těší můj zájem, ale… většinou napsali, že pozice je už obsazená. Pak ovšem nechápu, že jsou ty obsazené nabídky pořád aktivní, dokonce jsou neustále znovu obnovované. Fakt nechápu. Dělají si tak trochu z chudáka nezaměstnaného srandu. Pochopila jsem, že přes internet si práci nenajdu.
Ještě jsem zkusila stránky úřadů práce, ale nabídky byly vesměs podobné těm na pracovních serverech. Nejvíc nabídek je bezkonkurenčně v obchodní sekci. Prostě prodej po telefonu, nabízení zboží všemožným způsobem, jako bychom všichni byli jen zákazníci a prodejci. Nic mezi tím. Ještě k tomu musíte umět dva jazyky, musíte být odolní vůči stresu a pak se možná stanete tím manažerem obchodu. Jo. Situace se zdá být opravdu vážná, obzvlášť pro nás starší a jazyky neovládající.
Jedinou šancí je osobní kontakt a známosti. Opravdu. I já jsem takhle přišla k několika pracovním příležitostem. Prostě jsem všude vyprávěla o své situaci a ono to fungovalo. První nabídku jsem dostala od dvou milých začínajících podnikatelek, v oblasti relaxačního studia pro znavené ženy, jež se kvůli ztrátě práce vrhly do nejistých vod podnikatelských. Můj věk jim vyhovoval, jelikož obě mají malé děti a tudíž musí, na rozdíl ode mě, běhat do školky. Jejich podnikání se ovšem rozjíždí pomalu, vlastně se ještě nerozběhlo. To víte, opatřit si čtyřicet šest razítek není žádná sranda! Nicméně byla to pro mě první vlaštovka, co mi vlila optimismus do mých ochromených mozkových závitů.
Pak jsem si všimla cedulky na mém oblíbeném knihkupectví, kde hledali zástupce vedoucího. Ten den, kdy jsem kráčela na svou první zkušební šichtu v onom knihkupectví, mi zazvonil mobil. Volal mi vedoucí scénického provozu v ČT, že se na rehabilitaci (!) doslechl o mém zrušení místa. A nabídl mi, jestli nechci do scénického provozu! Bylo to jako z čistého nebe! Vrátím se zpátky, kde jsem pracovala čtrnáct let jako malířka pozadí! Budu tam sice jenom jako záskok na tři roky za mateřskou, ne jako malířka, ale jako dispečerka, ale budu v prostředí, jež důvěrně znám!
Moje dvouměsíční hledání práce skončilo. Snažila jsem se proniknout do tajů práce výrobní dispečerky a ukázalo se, že moje čtrnáctileté působení v malírně i ve studiích bylo velkou výhodou. Znám provoz. Mí noví i staronoví kolegové byli moc milí a mně je to jasné. Vrátila jsem se tam, kam patřím. Moje působení ve zpravodajství bylo jen takovým sedmnáctiletým odbočením. Opravdová televizní tvorba je zde. Ve scénickém provozu.
Z těch dvou dlouhých měsíců jsem si odnesla několik poznatků: když přijdete o práci, nebojte se o tom mluvit, a to všude, kde se dá. Nikdy nevíte, kdo vás poslouchá a kdo vás může zaměstnat. Pak se taky dívejte kolem sebe, mějte vždycky připravený životopis, nespoléhejte jen na internet a úřady práce. Spíš vám pomůžou ti, kdo vás znají a vědí o vás, že jste pracovití, svědomití a spolehliví, i když je vám trochu víc let a neumíte anglicky. Dnes není ostuda přijít o místo. Opravdu se to může stát úplně každému.
Nebyla jsem nezaměstnaná ani jeden den. Oznámili mi zrušení místa v lednu, místo bylo zrušené k 31. březnu a 1. dubna jsem už pracovala ve scénickém provozu.
Já jsem za tu dobu hledání práce zjistila, že mám spoustu kamarádů, co jim můj osud není lhostejný, a co se mi snažili pomoci, a co se opravdu radovali, že jsem nakonec práci dostala. A to je velká moje výhra.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz