Co nevíte o Česk(oslovensk)é televizi aneb Tajemství rekvizitárny (3.)
Malířkou pozadí jsem byla celých třináct let, a to už je nějakýho pomalovnýho pozadí za takovou dobu!
Točilo se čím dál víc a naše pozaďářské řady bylo nutno rozšířit. Přišel mezi nás Ivouch.
Jedno dopoledne jsme s Jiřinou malovaly nějaké cedule a popíjely k tomu naši oblíbenou značku vína. Do dveří vstoupil mladík, náš nový mladý kolega. Ivouch.
Okamžitě jsem mezi hromadami barev a štětců vylovila skleničku od hořčice, co se zdála být relativně čistá. Nalila jsem a podala Ivouchovi. Ten se mrknul na láhev a pronesl legendární větu:
„Dík, ale já piju pouze kvalitní alkohol.“
„Co máš prosím tě proti dvěma chlapům?“ divila se Jiřina.
„Müller Thurgau? Nikdy! A ze sklenice od hořčice, navíc nepříliš čisté? Nikdy v životě!“
„No aspoň zbyde víc na nás,“ Jiřina si vzala ode mě sklenici a kopla ji do sebe.
Jinak byl Ivouch sympaťák. Jen holt nepil s námi naše víno a vlastně nepil vůbec, protože na kvalitní alkohol neměl dostatek peněz. Navíc nám ho za dva měsíce odvlekli na vojnu.
Dva roky utekly a Ivouch zocelený vojenskou službou se nám vrátil. Co čert nechtěl, situace byla stejná jako před vojnou. Zase jsme malovaly cedule a zase jsme popíjely víno.
„Holky moje, tak jsem tady!“
Objaly jsme Ivoucha, ale nikterak nás nenapadlo mu nabídnout naše nekvalitní víno.
„Holky, co je? To mi nedáte na přivítanou ani skleničku?“
„My ale máme zase jen ty dva chlapy, a to ty přece nepiješ.“
„Já a nepiju? Jak jste na to přišly? Já piju všecko!“
Ivouch si sám vyhrabal sklenici, vyhodil z ní štětce, sáhl po lahvi a bohatě si nalil. Vojna ho naučila.
Občas jsme byli nuceni pokořit se, zapomenout na hrdost a sloužit režimu. Ano, přiznávám, že jsem i já napsala několik transparentů typu SE SOVĚTSKÝM ČASEM NA VĚČNÉ ČASY A NIKDY JINAK. To jsme se vždycky přiopili před i po výkonu. Když jsem protestovala, dostala jsem jednoznačnou odpověď od vedoucího výtvarného oddělení, abych si hledala jiné zaměstnání. Výhodu to jednu mělo. Nemuseli jsme do prvomájového průvodu.
Jen jednou jsem psala transparenty s radostí. Po revoluci do filmu Tankový prapor. Když se na něj budete dívat, všechny ty strašlivý nápisy, Fučíkův odznak, hesla a agitační plakáty jsou prosím moje dílo.
Moji kolegové byli a jsou sami velmi dobří malíři a grafici. Všichni jsme malovali svoje věci, ale bylo nám to celkem houby platné, jelikož jsme nebyli ve Svazu umělců. Neměli jsme Akademii ani UMPRUM.
Občas moje výtvarné schopnosti využili architekti. Například v několika dílech pořadu Zajíc v pytli (podobnost jména čistě náhodná - tehdy jsem ještě nebyla paní Zajícovou) visely v dekoraci moje věci. Taky jsem dobyla svět šoubyznysu, tedy v rámci socialistických možností! Karel Gott točil vánoční album a na Můstku se postavil vánoční trh jako vystřižený z kapitalistické reklamy. V jednom stánku se jako prodávaly obrázky, a ty byly moje. Gott při zpěvu šel po trhu, zastavil se u stánku, prohlížel si obrázky, jeden vzal do ruky a zálibně si ho prohlížel! Na detail! Točilo se to celý den a já celý den musela obrázky střežit.
Ten trh vypadal krásně a lidi v našem socialistickém marasmu nic takovýho nezažili. Jevili o moje díla enormní zájem. No a taky mě tam jistý pan režisér teda fest opil, jenže mu to bylo houby platný, protože se mi neudělalo volno a já se odpotácela domů místo někam do baru.
Pro sebe a hlavně pro svoje kamarády jsem malovala kromě velkých věcí i malé drobné obrázky buď na dřevěné kostky, nebo do keramických rámečků. Kostky mi dávali truhláři, rámečky jsem dostávala od kašérů. Platila jsem za jejich výrobu – jak jinak – těmi svými výtvory. Nejdřív jsem to všechno rozdávala, ale pak si je ode mě začali lidi kupovat, protože když je to dárek pro někoho jinýho, tak to přece musí zaplatit. Padesát kaček za obrázek. Po revoluci mi jedna z prvních galerií málem ruce utrhla a já se stala celkem žádanou dodavatelkou malých obrázků. I moji kolegové zúročili svoje umění a najednou jsme mohli nejen tvořit, ale i svobodně vystavovat a prodávat. Jenže já už měla nakročeno jinam.
V roce 1993 jsem opustila malírnu a vyměnila barvy a štětce za počítač. Z malířky pozadí jsem se stala grafikem ve zpravodajství.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Co v EU prosadili čeští europoslanci? Nabíječky i Erasmus, připomínají se
Premium V Bruselu a Štrasburku proběhlo v týdnu velké loučení. Ve stávajícím složení se totiž europoslanci...
Děti na Haiti cestou do školy překračují mrtvoly. Misie z USA líčí praktiky gangů
Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Co mi vyprávěli po telefonu známí z Haiti, k nimž tam jezdím: školy a obchody se řídí podle toho,...
Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho
Seriál Doufal, že uteče a i s milenkou dožije v bezpečí. To by se však víc než dvě dekády nesměl chlubit...
Hamás zveřejnil video Američana a Izraelce unesených v říjnu loňského roku
Palestinské hnutí Hamás v sobotu zveřejnilo video zachycující dva z rukojmích, které uneslo při...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 428
- Celková karma 33,06
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz