Opary, ó opary! Kratochvilné momenty ze života migrantky
Nebo taky na nose, pod nosem, v nose, popřípadě na všech jmenovaných místech zároveň. Ano, milí moji čtenáři, jsem majitelkou oparu, momentálně umístěného na dolním rtu vpravo. Jelikož je opar u mě na návštěvě dost často, vím, o čem píšu. Toto vědecké pojednání je podloženo celoživotní zkušeností.
Opar mě věrně doprovází od samého narození. Stejně tak jako afty. Tedy, musím přiznat, že situace se s přibývajícím věkem trochu zlepšila, rozhodně mi jako malé a mladé dělal opar s aftem společnost mnohem častěji. Když se objevil jeden, bylo lze očekávat objevení i druhého. Veškeré příbuzenstvo dodneška vzpomíná, jak jsem coby roční batole byla osypaná opary a v oteklé puse měla jeden aft vedle druhého. Pohled na mě, slintající a pomalovanou violetí, byl prý hrůzný. Učiněný horor.
Opar se vždycky, vždycky(!) objevil v momentu, kdy mi nejvíc záleželo na sexy vzhledu. Před důležitým rande, před maturitou, před plesem. V období chřipek a viróz je věrným společníkem, co je na něj spolehnutí, rozhodně větší než na leckterého chlápka.
Pokaždé, když ucítím to typické pálení, pěkně mě to otráví. Můj boj s opary je nelítostný, leč bohužel marný. Vyzkoušela jsem všechno. A výsledek? Žádný! Tím vítězem je opar.
Dřív jsem si na opar mazala kdeco, včetně zubní pasty. Ta pálila jako čert, ale celkem jediná zabírala. S příchodem kapitalismu do našeho kraje se otevřely i netušené možnosti v léčbě oparu. Tedy alespoň podle reklamy. Všechny ty zoviraxy, herpesiny, vectaviry, všechny byste našli v mém šuplíku a na mých oparech. V reklamě slečna potře opar, abraka dabra a nevítaný host je pryč. Pak opar potřu já a tím mu dodám tolik potřebnou energii a živiny. Opar se zaraduje a než se naděju, mám hubu jak havajský domovník (čtenář promine). Zatím jsem neobjevila preparát na zmizení oparu. S aftem je to trochu lepší, po několika dnech kloktání mám zkažený žaludek a aft je poražen. Ovšem opar mě pokaždé zdobí minimálně týden. A řeknu vám, nejstrašnější kombinací je opar v nose s virózou. Nudle, prodírající se oparovým pohořím, nos jak lucerna nad vykřičeným domem kdesi v přístavu, to není nic, co by potěšilo. To bych pak ty slečny v reklamě roztrhla vejpůl.
Pokaždé, když (marně) zkouším nějaký zaručený protioparový hit a zkaleným zrakem louskám pidi písmenka návodu, pokaždé (marně) doufám, že tentokrát to opravdu vyjde, že tentokrát opravdu opar zmizí okamžitě po aplikaci onoho (drahého) zaručeného preparátu.
Svého celoživotního souputníka jsem podědila po mamince. Nikdo jiný v rodině na opary netrpěl, jen já a maminka. Mám prostě smůlu: místo abych podědila rodinné šperky, podědila jsem opar. A aft jako bonus.
Pro ty z vás, kteří mi zrovna teď radíte, abych jedla vitamíny, nepila v hospodě ze špinavých sklenic a vůbec se chovala hygienicky, tak vám musím vzít vítr z plachet. Já vitamíny jím po kilech, nekouřím, nepiju, už se ani nelíbám, no prostě žiju příkladným, i když nudným způsobem života. A stejně je to houby platné. Jediné, co jsem ještě nevyzkoušela, jsou zázračné náplasti. Slibuju, že je zakoupím a zkusím, hned jak mi zase opar vyskočí. Ale běda, běda, jestli to nebude jako v té reklamě! Mám bohužel tušení, že můj opar pod náplastí nezmizí, jako té slečně, ale naopak rozkvete do nevídané oparové krásy. Už se vidím, jak s náplastí strhávám i půlku zdecimovaného rtu. No, uvidíme. Budu vás informovat.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz