Mám dva zásadní problémy: roušky a volby
Já o roušky od vlády nestojím. Vůbec nevím, proč bych je měla fasovat, když stejně vydrží jen pár hodin - na rozdíl od mnou vlastnoručně vyrobených, pratelných, a tudíž recyklovatelných furt dokola. A těch peněz, co tahle sranda stojí!
Zkusila jsem si koupit jednorázovou roušku a vůbec mě neuspokojila. Dejchalo se v ní nemlich stejně jako v látkové, a když jsem si spočítala, kolik roušek bych hodila do kontejneru a zahltila tím hrozným kvantem planetu, je volba jasná. Budu své spoluobčany dál chránit látkovými rouškami.
Koupila jsem si hezkej košíček a v něm mám bratru dvacet roušek různých vzorů, tvarů i vrstev. Už dávno nespoléhám jen na samovýrobu, roušky na mě leckde koukají a já si je kupuju místo botiček a triček a svetýrků a prádýlka. Letošní rok je ve znamení roušek, to už víme všichni, tak proč si je nevybírat podle nálady a vkusu.
Roušky mám vyřešený a teď se zamyslím nad druhým problémem, a tím jsou volby.
Jak moje pozorné čtenářstvo ví, jsem už rok migrantkou bez domova. Mám sice trvalé bydliště tam, odkud jsem utekla, ale jen proto, že se nemám kam jinam přihlásit. Volební lístky mi tudíž přistanou v kastlíku na adrese, která je sice trvalou, leč mnou rok neobývanou. Vím, že není nic snazšího, než ve volební den sednout do příměstského busu a odjet pár kilometrů za Prahu, tam jít do volební místnosti, pozdravit, vyfasovat obálku a lístky, a hodit patřičný volební lístek do urny k tomu účelu určené.
Jenže mně se nechce. Já mám zábrany. Já mám psychický blok.
Za ten rok jsem v místě bývalého domova byla jen třikrát, abych si vzala oblečení, a to jsem zvládla s doprovodem své dcery Terezky, co je navíc psycholožkou.
Ještě jednou tam musím, abych si odvezla zbytek osobních věcí a věcí po rodičích, ale to bude, až se s panem Zajícem konečně vypořádáme. Do voleb to rozhodně nebude.
Ve volební komisi budou sedět moji bývalí spoluobčané. Když si představím, jak vstupuju do volební místnosti, spočinou na mně zraky celé komise, pozdravíme se skrz roušku a já nepoznám, jak se tváří. Jestli se usmívají soucitně, zvědavě, ironicky, jestli mě litují, mračí, nebo se diví, proč jsem zrovna já utekla z domu, když byl dlouhá léta můj, jestli si nemyslí, že jsem mrcha, co zdrhla kdoví s kým od chudáka pana Zajíce a nechala ho napospas starostem o dům, psa a kočky…
Pak to některá ze sousedek nevydrží a zeptá se, jak se mám, kde bydlím, proč už žiju jinde, jestli jsem sama, nebo někoho mám, a já skrz roušku budu odpovídat, že žiju v Praze, že jsem zaplať pánbu zatím zdravá, že se už z Prahy nehnu, že žiju sama v podnájmu, a že je moje budoucnost nejistá.
A taky vím, co neřeknu. Že je mi někdy smutno, že se někdy bojím, že se ale snažím, aby mi bylo smutno jenom málo a bála se jen chvilku, a že se snažím skoro pořád. Že si zase vážím sama sebe, že se už nikdy nevzdám svobody, ani důstojnosti. Že se mám zase ráda.
Jenže nejsem tak silná, jak bych měla a chtěla být, a proto k těm zatracenejm volbám nepůjdu. Počkám si, až budu bydlet ve svém, budu mít jinou trvalou adresu, v komisi budou sedět jiní lidé a nebudou už ani roušky. Vstoupím do volební síně, pozdravím, vyfasuju obálku, hodím ji s vybraným lístkem do urny k tomu určené a budu se usmívat stejně jako celá volební komise.
A vy mi, prosím, držte palce, abych mohla příště volit. A já vám přeju, abyste teď volili dobře i za mě, s rozvahou, i když s rouškou. A taky přeju sobě i vám zdraví.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Prodej rodinné domy, 166 m2 - Dvorce
Olomoucká, Dvorce, okres Bruntál
3 459 720 Kč
- Počet článků 428
- Celková karma 33,06
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz