Migrantkou na věčné časy
Jednou migrantkou, navždy migrantkou? Začíná to tak vypadat.
9. září 2019 jsem utekla z domova, který nebyl domovem, ale pastí. Utekla jsem před hrubostí, alkoholem a týráním. Deset let mi trvalo, než jsem si sáhla na dno a pak už nezbylo, než se odrazit a utéct.
Není to žádná sranda, utéct od všeho. Nejen ze vztahu, který je neúnosný, ale opustit zázemí, zahradu, tři milované kočky a fenku. Nevědět, co bude zítra…
Naštěstí jsem neskončila na ulici, i když dnes vím, že se to může strašně snadno stát. Kdo četl mé předešlé články, tak ví, že mám skvělé děti, které nenechaly svou hříšnou matku padnout. Že po krátké anabázi bydlení u Terezky v obýváku a u Kuby v ateliéru jsem zakotvila v podnájmu.
Mám postel, stůl, židli, a kdo tohle má, ten bydlí. Není to sice moje postel, stůl ani židle, ale mám se kde vyspat i najíst. A taky umejt, což je dost podstatné. A nikdo na mě neřve, všichni, s nimiž se stýkám, mě mají rádi a někteří mě i rozmazlují.
V dnešní divné koronavirové době i já někdy cítím úzkost, strach a smutek, zvlášť v noci. Jenže kdykoliv mě to přepadne, vzpomenu si, jak by mi bylo, kdybych neutekla. Kdybych byla zavřená v té hrozné kleci, a hned je mi líp. Začnu si v duchu budovat svůj imaginární domov, který bude jenom můj, a přestože už nikdy nebudu bydlet v domě se zahradou, ale nejspíš v malinkém bytě na periferii, nikomu nedovolím, aby mi tam kazil vzduch. Za chvíli zase spím.
Naivně jsem si myslela, že pan Zajíc, který tohle všechno zavinil, což ani nepopírá, bude natolik vstřícný, že se bude snažit. On je tím, kdo má domov jistý, přestože to byl původně domov jenom můj. Nic ho nenutí spěchat. Nic mu nebrání si pořád něco vymýšlet. Nic mu nebrání protahovat vyrovnání mezi námi. Nic.
Pokaždé, když si písemně vyměňujeme názory, tak pokaždé celou noc nespím. Zase mnou manipuluje, zase je po jeho, zase je vyrovnání v nedohlednu, a tím i moje vysněné bydlení…
„Jak jako že nemůžeš spát? Proč jako?“ divila se moje kamarádka, když jsem jí líčila svoje trápení.
„Bydlíš u popelnic? Nebydlíš. Máš nějaký peníze? Máš. Tak nemáš důvod blbě spát.“
„No jo, když já jsem si myslela, že když Zajíc tohle všechno zavinil, že se bude snažit mi to usnadnit, že nebude dělat problémy.“
„Seš naivní; proč by to dělal? Je furt stejnej a jemu přece o nic nejde.“
Kamarádka je dobrá psychoterapeutka, i když to není její obor. Hlavně ví, o čem mluví, sama bydlí deset let v podnájmu a už si zvykla. Lepší je bydlet v podnájmu, kde je hezky, než ve svým, kde je hnusně.
Zatím je můj vysněný a po nocích imaginárně zařízený byteček v nedohlednu, ale už zase spím. Vzpomenu si na kamarádku a popelnice, obrátím se na druhý bok a usnu. Funguje to. Někdy…
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,65
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz