Jak jsem byla platným členem dělnické třídy
Na vysokou mě nevzali, tudíž jsem si musela hledat práci s ubytováním. Nejdřív jsem bydlela u kamarádky a pracovala v projektovém ústavu, ale to je jiný příběh.
Po půl roce jsem si našla práci v továrně Kablo Hostivař, kde nabízeli i podnikovou ubytovnu. Hledali pracovnici do laboratoře, maturita podmínkou.
Na osobním oddělení mi paní sdělila, že momentálně místo v laboratoři nemají, ale že by mě šoupli na přechodnou dobu do zkušebny. Mně to bylo celkem jedno, představu o práci v laboratoři a ve zkušebně jsem měla stejnou. Žádnou.
„No jo, vy chcete i ubytování, že jo?“ dumala paní, „tak kam vás dáme? Co myslíš, Božka?“ Obrátila se na kolegyni. Obě se hluboce zamyslely. „No, na jedničku ji dát nemůžem, to by nevydržela. Dáme ji na dvojku, tam to snad půjde.“
Na můj dotaz, proč bych na jedničce nevydržela, se dámy trochu kroutily. Pak mi po chvíli přemlouvání vysvětlily, že na jedničce jsou fakt drsní hoši a policajti tam jsou každou chvíli, kdežto na dvojce je to trochu klidnější a policajti tam byli naposledy minulý měsíc.
No nazdar, říkala jsem si, když jsem šla na ubytovnu, to nebude internát pro dospívající dívky, to bude fakt škola života.
Taky jo. Vyfasovala jsem pokoj se dvěma spolubydlícími odněkud od Košic. Hned vedle nás bydlela rodina se dvěma dětmi, a jak jsem zjistila, bydleli takhle na ubytovně už deset let. Jedinou vymožeností této rodiny byla ve společné kuchyni lednička s přišroubovanou petlicí se zámkem jak od stodoly. Do druhé nezamčené ledničky jsem si dala kus salámu a jogurt, no a druhý den, světe div se, tam nebylo nic.
Na ostatních pokojích bydlela pestrá směska obyvatel různého pohlaví, pleti i národnosti.
Moje dvě spolubydlící jsem poznala až druhý den, jelikož měly obě odpolední šichtu, a tudíž se svalily do postelí pozdě v noci. Byly to holky krev a mlíko. Každou noc k nim na návštěvu lezli oknem různí nápadníci, naštěstí si nikdy nespletli postele a tu moji vynechávali. Já jsem pro ně se svými padesáti kily nebyla zajímavá. Noci byly velmi bouřlivé, nejčastěji se ze sousedních postelí ozývalo: niééé, níééé, áno, áááno…
Zkušebna Kabla Hostivař byla v samém centru továrny. Než jsem se k ní dostala, musela jsem projít nejdřív nádvořím a potom halami, kde se na velké cívky natáčely kabely různé tloušťky. Když jsem šla na své detašované pracoviště poprvé, nevěděla jsem, kam s očima. Bylo po víkendu a všude (všude!) se povalovali dělníci, zmožení kocovinou. Na nádvoří jsem narazila na dvojici v milostném objetí. V halách byl strašný hluk a kabely se navíjely, jak se mi zdálo, bez lidského přispění samy.
Zkušebna byla oddělená od provozu prosklenými stěnami, jež aspoň částečně tlumily hluk. Byla zařízená otlučenými stoly a židlemi, v policích měřící přístroje. Moje nové kolegyně byly vesměs ženy z okolních vesnic. Jak jsem zjistila, vzdělání nebylo potřebné, a tak jsem já se svou maturitou tak trochu vyčnívala. I plat jsem měla o stovku vyšší. Vedoucí zkušebny mi předvedl, jak se měření provádí, přidělil mi jeden přístroj a jednu židli. Pracovaly jsme, na rozdíl od továrny, jen na jednu směnu, kabely určené ke kontrole nám jeřáb naskládal do prostoru před zkušebnou a my je prozkoušely. Byla to velmi jednoduchá činnost, která trvala jen několik málo minut denně. Zbytek šichty jsme seděly a nedělaly nic. To, co by zvládla levou rukou jedna osoba, dělalo osob deset. Já jsem všem vyrazila dech hned druhý den, protože jsem z batůžku vytáhla Hrozny hněvu a jala se číst. V životě jsem nepřečetla tolik knížek, jako tehdy za ty tři měsíce, kdy jsem byla součástí dělnictva. Pan vedoucí si mě po týdnu zavolal a naznačil mi, že bych teda jako číst neměla. Když jsem ho takřka na kolenou prosila, ať mi dá nějakou práci, jinak se tam zblázním, rezignovaně pokrčil rameny a řekl, ať si teda čtu.
Cestou do tovární kantýny jsem byla středem pozornosti dělníků v halách. I já, přiznám se, jsem pokukovala a doufala, že se mezi těmi troskami zjeví nějaký zajímavý úderník. Jediný, který se mi líbil, byl Milan, nosil tílko a byl svalnatý. Jednou jsem se po skončení směny trochu zdržela a do dámské šatny dorazila se zpožděním. No a koukám – v naší šatně Milan! Hrklo ve mně, ale on si mě nevšímal, popadl tašku a mazal pryč. Druhý den jsem to prozradila ostatním dámám.
„No joo, ty to vlastně nevíš,“ smály se, „von Milan byl ještě před rokem Milena a ještě si nepřestěhoval skříňku!“ Tak to mě teda zarazilo. Z celé fabriky vypadal nejlíp Milan/Milena. Pochopila jsem, že tady mi pšenka nepokvete, a že mezi dělnickou třídu nezapadnu.
Když jsem byla podepsat výpověď, zavolal si mě sám ředitel. Byl to celkem sympatický chlapík, který taky tak trochu vypadal, že tam moc nepatří.
„Tak jsem slyšel, že jdete studovat,“ koukal do mých papírů, „tak to vám přeju a hodně štěstí.“ Potřásl mi rukou a mně se zdálo, že mi upřímně závidí.
Odjela jsem domů a po týdnu si přijela pro věci. Polovinu oblečení jsem tak nějak nenašla, stejně jako oblíbený hrnek a macíka na spaní. Ani jsem nezkoumala, která ze spolubydlících chodí v mém tričku a pije kafe z mého hrnečku. Vystřelila jsem odtamtud rychlostí blesku a vydala se hledat novou střechu nad hlavou.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Pořadatelka nahé párty dostala v Rusku pokutu, provinila se kritikou války
Moskevský soud ve čtvrtek uložil pokutu 50 tisíc rublů (asi 12 750 korun) televizní moderátorce a...
S vládou nemá smysl pokračovat v jednáních, a to ani za účasti prezidenta, řeklo ANO
V atriu Poslanecké sněmovny proběhla tisková konference stínové vlády hnutí ANO. Poslanci mluvili...
POLITICKÝ DIÁŘ: Pověstná „střídačka“ ODS a Kupkův úspěch na kongresu
Premium Byť se před čtrnácti dny na kongresu ODS v Ostravě téměř nic nestalo (natož aby šlo o něco...
Odvrátili jsme dronový útok na Minsk z území Litvy, tvrdí Bělorusko
Šéf běloruské tajné služby (KGB) Ivan Tertel ve čtvrtek uvedl, že se podařilo zmařit dronový útok...
Pozemek k výstavbě RD 769m2, 30m x 25,5m
Ústrašice, okres Tábor
2 090 000 Kč
- Počet článků 428
- Celková karma 33,06
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz