Epidemie v dobách temna

23. 04. 2020 12:09:06
Letošní koronavirová pohroma není první ani poslední. Co je lidstvo lidstvem, každou chvíli se něco nachomejtne; tu mor, tu chřipka, tu virus. To je prostě jistý.

Bylo, nebylo. Kdysi dávno, v roce 1979, kdy jsme ještě žili pod jařmem komunismu, přepadla československou kotlinu zákeřná nemoc. Žloutenka, zvaná taky nemoc špinavých rukou.

Tehdy v tom roce 1979 to nebylo špinavejma rukama. Ne ne, tentokrát za to ruce nemohly. Tentokrát byly na vině jahody, a sice jahody z dovozu – až z bratrského Polska! V Polsku měli žloutenkovou epidemii o rok dřív. Tehdy milé Poláky nenapadlo nic lepšího, než hnojit jahodový plantáže lidskými výkaly. Jo, představte si to. Navíc pak jahody sbíraly stroje, které je čistily jen proudem vzduchu a rovnou je zmrazovaly. Pokrok nezastavíš. Zmrazené jahody i s hovínkama pak šoupli do pytlů a vlakem je odvezli v chladírenských vagónech rovnou nedočkavým Čechům do Opavských mrazírenských závodů, kde z téhle polské lahůdky vyráběli přimícháním mlíka a dalších ingrediencí nanuky za kačku. Mráz kopřivu ani hovínko nespálí. Tepelná úprava u nanuků nebyla, čímž měly viry ideální bejvák pro svoje rejdy.

Nanuk za kačku, a ještě k tomu jahodovej, to je přece nejlepší pochoutka na začátku léta.

No a tak se nám tu rozmohla žloutenková epidemie. Nakazilo se 40 000 lidí, nejvíc v okrese Šumperk, kde bylo asi nejvíc jahodovejch labužníků. Moc se o tom, na rozdíl od dnešních virtuálně zdatných a všeobecně svobodných časů, nesmělo mluvit, spíš se to tak nějak přecházelo a tutlalo.

Na začátku epidemie se v nemocnicích musela zbudovat infekční oddělení. I v té naší malé moravskotřebovské. Ředitel nemocnice rozhodl, že infekční oddělení bude ve stávajícím oddělení neurologickém, kterému velel můj tatínek. Táta se pak na dlouhé měsíce stal primářem infekčního oddělení. Vystřídal se mu tam například celý profesorský sbor místního gymnázia a celkově skoro půlka města.

Já jsem bydlela v Praze, měla jsem malou Terezku. K rodičům jsem pár týdnů nejela, ale pak mi otrnulo. Byly prázdniny a být v Praze se mi nechtělo.

U nás doma to páchlo dezinfekcí, stejně jako v celém špitálu. Táta si poctivě myl ruce a jeho personál taky.

Jednou přišel táta z práce pěkně naštvaný. Umyl si v předsíni ruce v přpraveném lavóru a unaveně se natáhl na gauč.

„Co se děje?“ ptaly jsme se s maminkou unisono. A táta vyprávěl, že jeden jeho žloutenkový pacient má akutní zánět zubu. Je jasné, že nemohl opustit infekční oddělení, a tak táta zavolal primářce Šedivé, která velela oddělení zubnímu. Žádal ji, aby se dostavila a zub pacientovi ošetřila. No a ta paní primářka odmítla.

„Chápete to? Ona odmítla ošetřit akutního pacienta! Prý by se mohla nakazit! To přece není vůbec myslitelný přece!“ zlobil se táta.

Pacientovi nasadil antibiotika a pak mu zub vlastnoručně vytrhl.

Týden nato přišel táta naopak celý rozjařený. Zase si umyl ruce, ale tentokrát se na gauč nenatáhl.

„Boží mlýny fungujou!“ jásal, „hádejte, koho jsem dnes přijal na oddělení? Milou paní primářku Šedivou! Pár týdnů si u mě pobude, a tentokrát se nebude muset obávat nákazy, až ji požádám o ošetření zubu nějakýho nemocnýho pacienta.“

Tehdy žádná tátova sestřička ani on žloutenku nechytili, přestože byli denně s nemocí ve styku. Dodržovali hygienu a polským jahodám se vyhýbali obloukem. Ovšem ten zápach dezinfekce se držel ještě dlouho potom, co se z infekčního oddělení stalo zase neurologické.

Soudruzi sice epidemii tutlali, ovšem jedno plus to mělo. Zavedla se povinná pasterace ovocných příměsí. Takže pokud naši polští sousedé hnojí dle tradičních zvyklostí, hovínka pasterizaci nepřežijí.

Já a táta

Já a táta

Já a Terezka, foceno u rodičů v době žloutenkové epidemie

Autor: Zuzana Zajícová | čtvrtek 23.4.2020 12:09 | karma článku: 28.63 | přečteno: 880x

Další články blogera

Zuzana Zajícová

Do tepláků!

Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;

4.3.2024 v 12:42 | Karma článku: 31.48 | Přečteno: 1218 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)

Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.

26.1.2024 v 12:14 | Karma článku: 23.74 | Přečteno: 618 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok

Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.

2.1.2024 v 12:48 | Karma článku: 32.15 | Přečteno: 1709 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější

Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.

19.12.2023 v 8:21 | Karma článku: 27.22 | Přečteno: 718 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Jaromír Šiša

Auto moto veteráni všude možně i jinde.

Třeba pod střechou velkých prostorných i malých útulných muzeí. Nebo na všech možných srazech, případně je potkáváme jen tak v prostoru. Pro svoji krásu a eleganci je obdivujeme a s úctou k těm, kteří jim vdechli nový živý život.

28.3.2024 v 10:03 | Karma článku: 10.94 | Přečteno: 168 | Diskuse

Petr Široký

Jak jsem potkal brouky (Díl LXII. - Rokycany 12 - Jaro je tu)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

28.3.2024 v 8:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Martina Pazourová

Po dešti......

Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)

25.3.2024 v 23:00 | Karma článku: 12.35 | Přečteno: 203 | Diskuse

Veronika Foglová

Květná neděle 2024

Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.

24.3.2024 v 15:21 | Karma článku: 11.14 | Přečteno: 153 | Diskuse

Martina Pazourová

Střípky z bleduliště

Bledule mám doma asi tak tři. Z původních šesti, které mi přes zimu zredukoval krtek.Proto jsem byla v bledulišti na vysočině jak Alenka v říši divů. Letos už potřetí, tentokrát po vydatném týdenním dešti, kdy jsem si otestovala

22.3.2024 v 22:25 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 231 | Diskuse
VIP
Počet článků 426 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1229

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)

Píšu i zde:

Profil uživatele | i60.cz

 

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...