Kromě toho, že jsem migrantka, jsem asi i šotouš
Mám kamaráda Honzu. Zpívá v našem smíšeném sboru v basu a je o něm všeobecně známá jeho hluboká a celoživotní náklonnost k tramvajím. Stará se o ně pečlivě a zcela oddaně. Když sedíme v hospodě U malého Berlína, abychom probrali po zkoušce život, nezřídka se stane, že nám nepoučeným Honzík vypráví o tramvajích s takovým zápalem, že jsem si začala tramvají všímat hlouběji. Ještě nedávno jsem vůbec nerozlišovala, jakou tramvají jedu, zajímalo mě, jestli si sednu, nebo budu viset u tyče. Vůbec jsem netušila, kolik druhů jezdí!
A když nám Honza vyprávěl už poněkolikáté o tom, jak restaurují staré tramvaje, aby jim vrátili život na kolejích, rozhodly jsme se s kamarádkou Luckou, že se musíme na ty poklady, schované v hlubinách depa Hostivař, jít mrknout.
Honza nás čekal a provedl celým komplexem, abychom si prohlídly nejen ty restaurované krasavice, ale celý provoz depa. Řeknu vám, krása… základ k tomu, abych se stala šotoušem, byl založen. A pár dnů na to, když jsem byla pozvaná na spanilou jízdu dvou krásných starých tramvají a ocitla se tak ve společnosti tramvajových milovníků, jimž se, jak určitě už tušíte, říká šotouši, mám nakročeno stát se jednou z nich. Navíc v jejich řadách evidentně chybí ženský element, tudíž mám naději, že budu patřit mezi nejmladší a nejkrásnější šotoušky. Vzhledem k tomu, že navíc v roli migrantky často jezdím vlakem a furt fotím, šotouškou už, počítám, tak trochu jsem.
Tady tramvaje bydlí a tady taky dávají do kupy historické tramvaje
Lucka na pluhu. Tuhle zimu pluh nepracoval, ale není to jeho chyba.
V halách jsou tramvaje v různém stavu. Od drobného škrábnutí až po komplet vykuchanou chudinku.
A tady jsou krasavice, co je dávali skoro rok do kupy nejdřív v Ostravě a pak tady v Praze. Poznáte je od sebe snadno. Jedna má dvě očička a druhá jedno. Původně jezdily v Ostravě a pak v Liberci. V Praze teprve teď po rekonstrukci jako extra tramvaje na nostalgické lince číslo 23.
Jednooká má hezčí vnitřek; původně byl obložený dřevem, ovšem Honzovi a jeho klukům se povedlo najít materiál od dřeva k nerozeznání.
Ještě se koukneme na jednoočku shora. Za chvíli obě tramvaje vyrazí na svou trasu a obě budou mít číslo 23. Než budou jezdit v běžném provozu, čeká je několik zkušebních jízd. Na jednu z nich vás zvu. Vyjíždíme z depa Střešovice, kde je i krásné muzeum.
Nenechte se zmást jiným číslem. To se měnilo podle toho, po jaké trase jsme zrovna jeli.
Vždycky jsme kus popojeli, pak tramvaje na chvíli zastavily, osazenstvo se vyhrnulo ven a fotilo jako o závod. Já taky.
Naposled jsem vyfotila pana řidiče a vnitřek tramvaje.
Abych měla ucelený šotoušský zážitek, vydala jsem se poprvé v životě přes Vltavu po železničním mostě.
Hezký to bylo. A abyste uvěřili, že jsem se opravdu zúčastnila, zde jedna dokumentární fotka.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz