Migrantka a svátek zamilovaných

Valentýn? Co to jako je? Já vám teda něco povím. Valentýna jsem neslavila nikdy, protože nebyli lidi.

Dokud jsem byla vdaná za pana Zajíce, tak to byl jeden velkej adrenalin s neblahým průběhem a dramatickým závěrem. Na slavení nějakýho svátku zamilovaných nebyl čas a nebyl ani důvod. S panem Zajícem jsme byli zamilovaní kdysi dávno, a to nám rychle vyprchalo.

Je hezký být zamilovaná, to jo. Jenže to má taky svoje nevýhody. Holka se zamiluje a je jako trdlo. Nevidí, neslyší, myslí jen na toho svýho, a chce být pořád s ním. Ta prvotní zamilovanost naštěstí nevydrží dlouho, protože je to situace nanejvýš vyčerpávající. Průměr necelý rok, plus mínus. To mám jednak vyzkoušený, a jednak vygůglený. V případě, že jste takhle zamilovaní, tak to má celkem opodstatnění slavit Valentýna. Patří to k motýlím křídlům kolem žaludku, k bezesným nocím a touze být se svým miláčkem imrvére. Takže pak lze podarovat svou lásku nějakou tou kytkou, srdcem, plyšákem, šperkem, flaškou, prostě čímkoliv, a obchodníci si mnou ruce. Lze taky jít na bezva večeři a posléze se odebrat na lože, kde svou zamilovanost stvrdíte vášní.

Ovšem pokud nejste takhle prvotně zamilovaní, je podle mě zbytečný podporovat byznys kolem svátku, i když…kytka a večeře není zas tak špatnej nápad, o vášni na loži ani nemluvím. Jenže proč zrovna na svatýho Valetnýna, to fakt netuším.

Kdyby mi v obchodech neustále necpali pod nos všechny ty ptákoviny a slogany a výzvy ke koupi pozornosti pro miláčka, po svátku zamilovaných bych ani nevzdechla.

Rozhodla jsem se, že se budu mít ráda, a to dodržuju, aspoň se o to snažím. Jsem totiž sama se sebou od rána do večera, od večera do rána, celej život, a tak jsem se naučila to se sebou vydržet. Vážit si sebe sama, odpouštět si, dbát o své blaho a vyrovnat se s tím, jaká jsem. Nebylo to vždycky samozřejmé; zapomínala jsem sama na sebe a pan Zajíc mě často utvrzoval v tom, že nestojím za zlámanou grešli.

Tak. Valentýn je mi fuk, a jestli jsem malinko zamilovaná, tak to může být jedno zase Valentýnovi. No… kdyby mi náhodou někdo dal kytku, nebo pozval na večeři, tak se neurazím, to zase ne. Ovšem Valentýn s tím nemá nic společnýho, to mi věřte. Rok má přece 365 dnů a jen jeden den patří Valentýnovi. Tak z toho nedělejme záležitost a mějme se rádi furt. Tedy pokud to jen trochu jde.