I blondýna může být uprchlíkem
a z venkovské řepy, žijící v domku kousek u Prahy, se stala migrantka.
Najednou nesejde na hmotných statcích, na léta budovaném domově, najednou běžíte a už se nezastavíte.
Když nad tím mým útěkem dnes přemýšlím, jsem vlastně vděčná panu Zajícovi za jeho poslední doporučení, abych spala na zemi, že tu matraci kdysi koupil on. To, že byl značně pod vlivem, jen dopomohlo k mému rozhodnutí všeho nechat a utíkat. Táta mě kdysi varoval, že s alkoholikem NIKDY, že je to ztracený čas, zničený život. Přesto mi to trvalo deset let, než jsem se rozběhla.
Už nejsem paní Zajícová, jen to příjmení si nechám; nestojí zato ho na těch pár let měnit. Na útěku jsem potkala samé bezva lidi, co se ke mně chovají moc pěkně, a já vím, že mě mají rádi. Po létech stresu a trápení je to ten nejlepší lék, to mi věřte. Už na mě nikdo neřve, nehází věcmi, nerozkazuje, nenadává. Jenže i blondýna má mozek a v něm spoustu komůrek, kde se schovávají myšlenky, pocity, vzpomínky, obavy, smutek, strach… ve dne si poručíte, ale v noci, to je jiná. Nepomůže ani čaj z meduňky, ani myšlenky na někoho blízkého.
Když se něco v těle nebo na duši porouchá, pomůže návrat k přírodě. Můj táta mě vždycky vzal do lesa, jenže táta už tu dlouho není. Musela jsem vymyslet jinou alternativu. Lázně! Jo! Sebrala jsem se a odjela do Karlových Varů. Normálně bych na to neměla, ale pětidenní pobyt se objevil ve slevě a stal se pro mě přijatelným. Jsem zkušenou lázeňskou krasavicí, mám za sebou dvojnásobný třítýdenní pobyt, hrazený pojišťovnou. Tam mě poslala moje paní neurologická doktorka, abych si spravila nejen bederku a krk, ale i duši. Věděla o mém soužití s panem Zajícem dost, aby mě poslala dvakrát po sobě do vlídné náruče lázeňských procedur. Věděla jsem tudíž, že pobyt v lázních mi jedině prospěje.
V Karlových Varech bylo krásně. Od úterý do soboty jsem si užívala péče a vybrané stravy, krásného ubytování a ruštiny. V celém resortu jsem česky mluvila jen já a paní recepční. Taky jsem jako jediná nevlastnila tepláky s pruhama a trika s obrovskými nápisy. V Rusku jsou trendy umělé řasy, a ty teda taky nemám. Myslela jsem si, že v resortu honosícím se čtyřmi hvězdami se chodí na večeře v gala, ale to jsem se tedy šeredně spletla. Patřila jsem ve svých kalhotách a svetýrku k nejlépe oblečeným a moje sebevědomí stouplo. Otázka ovšem je, jestli si o mně oteplákovaní a označkovaní lázeňští hosté nemysleli opak…
Paní recepční mi vyprávěla, že na jaře k nim zavítala devadesátiletá Američanka, která chodila zásadně v lázeňském bílém županu a naostro, představte si! Šla tak i na večeři. Když se jí snažila servírka vysvětlit, že v županu na večeři nemůže, uposlechla a župan odhodila. Od té chvíle mohla v županu i na večeři, protože, jak pravila paní recepční, něco tak strašnýho ani ona, ani nikdo jiný z přítomného personálu,nikdy v životě neviděla a doufá, že už neuvidí. No jo, v devadesáti chodit pod županem naostro, to chce odvahu.
Ve čtvrtek v podvečer zastavily před hotelem tři autobusy a z útrob se vyvalila asijská klientela. Těšila jsem se, jak budu u večeře studovat jejich způsoby, protože ruské hosty už jsem měla prozkoumané. Jaké bylo moje překvapení, když jsem u večeře a ani u snídaně nespatřila jediné šikmé asijské očičko! Ani v bazénu, ani na procedurách! Vrtalo mi hlavou, kam se podělo bratru sto asijských soudruhů, i zeptala jsem se česky mluvící recepční. A rázem jsem měla jasno. Oni ti asijští cestovatelé během dne přijedou, prolítnou město, nafotí si pěkně všechno, pak jednu noc přespí a tradá do města jiného. Takhle stihnou celou Evropu během pár dnů a vydechnou si až doma při prohlížení fotek. Divný způsob cestování, to vám teda řeknu. Já jsem v Karlových Varech byla pět dnů, prochodila jsem je křížem krážem, okusila procedury, jídlo a pití, a stejně si netroufám říct, že je znám důkladně.
V lázních na mě byli moc hodní. Dokonce tak, že mi jedna z masérek zavolala do pokoje, že bych určitě potřebovala ještě jednu masáž, a že mi ji ráda poskytne. To víte, svěřila jsem se jí při masáži, která byla v ceně voucheru, co mě do lázní zavedlo, proč si potřebuji ujasnit myšlenky a srovnat bolavou duši a zádíčka. A řeknu vám, že její laskavost mi pomohla víc, než potom samotná masáž…
Při objevování města jsem narazila na spoustu nápisů, které nabízely byty k prodeji. Protože sama hledám svůj nový domov, mrzelo mě, že nejsem z Karlových Varů. Tam je z čeho vybírat. I když…na tu ruštinu bych si nikdy nezvykla.
Hezky tam bylo, v lázních…
Pohled z okna mého lázeňského pokoje
Vybranou knihovnu měli v lázních. Tuhle edici Knihy Odvahy a Dobrodružství jsem celou jako dítko četla
Cesta od Spa Resortu Sanssouci do centra lázní vedla lesem
Tady mezi těmi všemi kýči je jeden živý pejsek. Paní prodavačka mi ale zavřela okýnko dřív, než jsem jejího pejska stačila líp vyfotit.
Ještě jednou si neodpustím pohled z mého okna, to když svítilo sluníčko
...i tohle jsou Karlovy Vary… nápis na záchodě v obchodním centru
Poslední pohled na Karlovy Vary ze zastávky autobusu, který mě odvezl na nádraží. Moc jsem tentokrát nefotila, víc jsem se dívala a přemýšlela. Rozhodně nemám tolik fotek, jako asijští turisté, zato zážitků mám určitě mnohem víc.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,52
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz