Na tyhle prázdniny nikdy nezapomenu

3. 09. 2019 10:40:06
a mám k tomu několik pádných důvodů. Staly se mi věci různé, některé moc pěkné, jiné stály za starou bačkoru, ale tak už to přece v životě chodí. Rovnováha být musí, nelze se pořád samým štěstím vznášet nad zemí...

...ale zároveň nejde utápět se pořád ve smutku. Mělo by to být fifty fifty. Jen to někdy tak úplně nejde. Na blogu ovšem rovnováha být zachována nemusí, a tak vás seznámím jen s těmi hezkými zážitky.

Po dlouhé době jsem měla prázdniny, a to dokonce delší než obvykle jsou. Už od sedmého června, kdy skončilo vysílání magazínu Sama doma, kde jsem platným členem štábu, až do druhého září. Červenec jsem popsala a fotkami doplnila zde:

https://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=720879

Zbývá srpen. V srpnu jsme se s naším smíšeným sborem soustředili v Chocni, ale o tom dnes nebude řeč, neb tato skvělá akce si zaslouží samostatné zpracování.

Když jsme se my sboroví kamarádi vrátili ze soustředění, bylo nám zákonitě smutno; naštěstí jsme dlouho netruchlili, protože máme jednu moc pěknou tradici. Jmenuje se GruM, což znamená Grilování u Milana! Milan je náš sborový Pavarotti, nejen vzhledem, ale i fortelným hlasem, a ten pořádá na své zahradě každoročně pro nás ostatní velkolepou akci, kde se zpívá, hraje, povídá a samozřejmě taky griluje a pije. Aby bylo i něco sladkého, o to jsem se přičinila já koláčem a koláčky, které jsem k Milanovi vezla ještě vlažné.

Letošní grilování bylo ohroženo deštěm a bouřkami, ale to by nebyl náš Milan, aby i na tuto eventualitu nepomyslel. Jelikož jsme měli plátěnou střechu nad hlavou, zákonitě nepršelo.

Večer jsme si rozdělali oheň. Tentokrát bylo grilování komornější než jiné roky, ani soused na nás jako obvykle nemusel hulákat; víc se povídalo než zpívalo, ale i to je někdy potřeba.

Pan Zajíc a Besinka potřebovali vyvenčit. Jeli jsme proto do obory Veltruského zámku, ale tentokrát z druhé strany, od vesničky Všestudy. Na začátku obory, nebo na jejím konci - jak je libo, stojí Červený Mlýn, kde bydlí senioři.

Červený Mlýn je krásně opravený. V roce 2002 byl pod vodou, jak dokládá na fotce destička v prvním patře mezi okny... v oboře jsem nefotila, protože jen jsme do ní vkročili, ihned jsme na houby narazili, a to jde potom všechno stranou, to se ze mě stane lovec a já hledám a sbírám.

Na konci srpna jezdím jako každý rok do Liberce na festival Bohemia Cantat. Letos se konal už šestadvacátý ročník. Bohemka je mezinárodní festival zpěvu, začíná ve čtvrtek odpoledne a trvá do nedělního oběda.

Účastníků se sjede kolem čtyř stovek a jsou rozprostřeni do šesti ateliérů, podle toho, co koho baví. Někdo má rád tradici - pak se přihlásil do ateliéru číslo 1, kde se nacvičovala hudba klášterů 18. století, holky, kterých je na Bohemce vždycky mnohonásobně víc než kluků, se mohly přihlásit do ženského ateliéru číslo 2, aby se naučily šest vybraných kousků pro holčičí zpívání, ateliér číslo 3, kam jsem zamířila i já, byl věnovaný madrigalům Thomase Morleye a jeho modernějším úpravám, číslo 4 vedl španělský sbormistr a nacvičovaly se v něm katalánské písně, číslo 5 byly muzikály a taky největší ateliér, a konečně číslo 6 s všeobjímajícím názvem Schubidubi haleluja II, kde se vyskytovalo nejvíc cizinců.

Sotva jsem s kamarádkou Maruškou dorazila do Liberce, hned jsem zakopla o tenhle košík, bohužel ne můj. Jezdíme s Maruškou dřív, abychom si Liberec užily nejen pěvecky, ale taky kulturně. Proto jsme hned zašly na oběd a pak na kafe nahoru k botanické zahradě.

Po obědě, kafi a seznámení s krásným Libercem jsme se šly zaregistrovat do Babylonu a hned potom ubytovat do internátu v Zeyerově ulici.

Malinko nás zaskočilo, že jsme s Maruškou nebydlely jako každý rok spolu, a stejně tak ani s jinými kamarádkami z našeho sboru. Prostě nás šoupli každou jinam. Já jsem bydlela na pokoji s jistou Vlkovou, což mi přišlo trošku jako schválnost, nicméně Vlková se nedostavila a nebylo mi souzeno ji poznat, protože na festival nepřijela. Stejně tak jsem ve čtvrtek před odchodem na zahájení festivalu marně čekala i na ostatní dvě moje spolubydlící.

Když jsem se ve čtvrtek v noci plížila do pokoje, nalezla jsem dvě zachumlané bytosti neznámého původu. Jelikož jsem musela v pátek ráno opustit nejen internát, ale i festival a na otočku kvůli dost neodkladné záležitosti jet do Prahy, obě moje spolunocležnice byly pořád pro mě neznámé spící. V pátek v noci se situace opakovala a už to vypadalo, že se nikdy neseznámíme. Leč v sobotu ráno jsme všechny tři vykoukly z pod peřiny a já zjistila, že bydlím se bezva holkama, z nichž jedna je dokonce mou ateliérovou kolegyní. Vysvětlila jsem jim příčinu mé páteční ranní cesty a jim se ulevilo, protože jsem byla v podezření, že jsem hrozným flamendrem.

Hned po příchodu na internát jsem zjistila, že na rozdíl od minulých let jsou sprchy a záchody genderově vyvážené, že všechny patří všem. I nelenila jsem a vyrobila cedulky, které určovaly kdo kam, gender negender. Jsem ze staré školy. Panáčkovi jsem kromě jasně určujícího pohlaví nakreslila noční košili, to aby i ty osoby, jež si svým zařazením nejsou jisté, mohly bez obav navštívit sprchy a záchody. Holky se krásně daly poznat podle mašlí na hlavě.

Na zahájení v Babylonu jsme jako vždycky zapěli naši festivalovou hymnu a hned potom se nám představilo všech šest sbormistrů. No a po společném rozezpívání jsme se rozprchli po Liberci do našich ateliérů. Ten můj číslo 3 se nalézal na druhém konci Liberce v umělecké škole.

Zde je ukázka společného zpěvníku z roku 2013, kde je na titulní straně nejen naše hymna, ale taky moje maličkost a kamarád Honza, kterak koukáme při společném zpívání v roce 2012 do mého zpěvníku, neb Honza ten svůj někde během cest po nočním Liberci ztratil. Tyhle sborníky tehdy Honza vyzvedl v tiskárně, a dost divně se tam na něj koukali. Připadal jim povědomý :-)

Tady máme letošní sbormistry, seřazené od jedničky do šestky zprava doleva. Náš je ten v oranžovém triku.

Našemu ateliéru patřil sál ve třetím patře umělecké školy, kde bylo po celou dobu festivalu strašný vedro. Sešlo se nás celkem 54 zpěváků, z toho 40 holek a 14 statečných kluků. No a jeden bezva sbormistr Kryštof.

Páteční večer patřil hostujícím sborům, ovšem v sobotu jsme již zpívali v kostele. Zde jsem z pochopitelných důvodů nezdokumentovala výstup našeho ateliéru, tak aspoň přiblížím atmosféru kostela. Dlužno podotknout, že i tam bylo hrozný vedro.

Nedělní galakoncert se konal v kulturním domě, a i tam bylo horko jak v peci ohnivé, a ani tohle ze zřejmých důvodů není náš ateliér.

Bohemka v Liberci, to je neustálý běh z místa A, přes místo B na místo C. Ráno vystartujete z internátu, mažete do Krajského úřadu na snídani, tryskem do Babylonu na společné zpívání a pak fofrem do jednotlivých ateliérů. V poledne a večer to samé. No a potom samozřejmě společné radovánky do pozdních nočních, popřípadě brzkých ranních hodin v osvědčených lokálech.

Zde jsou moji milí kamarádi z našeho smíšeného sboru Gaudium Praha. Scházíme se už tradičně v Dřevěnce a co se počtu zúčastěných týká, vloni byla účast nejslabší, letos nás bylo osm. Nejvíc nás bylo před pár lety - sedmnáct. V Dřevěnce je příjemně, zavírací doba neznámá, a tak se dříve stávalo, že někteří gerojové odcházeli za svítání. Letos jsme byli všichni hodní a nezdržovali jsme personál.

Když fotím, nejsem na fotce zvěčněná, tak jsem vám aspoň vyfotila mou klobásu.

Nechtělo se mi na oběd běhat přes celý Liberec do Krajského úřadu, tak jsem ještě s kamarádem Otou chodila na oběd do krásné hospůdky Maškovky, hned vedle umělecké školy. Nejen krásná restaurace, ale taky skvělá srbská kuchyně. A taky tam mají psa srbského původu.

Všechno jednou skončí, i festivaly. Naposled jsme se sešli na obědě v hospůdce pod náměstím, ovšem ještě předtím jsme se rozloučili s kamarády v ateliérech a zazpívali naposled po galakoncertu naši hymnu. Zase za rok přijedeme...

Doma na mě čekalo osazenstvo v plném počtu, přestože jsem měla obavy o život jednoho z nich. Naštěstí se Monty neutopil v sudu, ani nikterak neutrpěl žádnou újmu, i když mi bylo panem Zajícem něco naznačeno a já se bála nejjhoršího. Někdy "humor" pana Zajíce nechápu... takhle mě Montík vítal u vrátek.

Na zklidnění rozjitřené mysli a rozklepaného žaludku je nejlepší vydat se do přírody, v tomto případě k Vltavě. Nejraši bych si sedla do loďky a odplula daleko. No, možná by stačilo zpátky do Liberce. Nebo třeba do Pardubic... prostě pryč.

Poslední koupání v krásných městských lázních Mšeno, kam jsme se letos často jezdili koupat. I tam jim už končí lázeňská sezóna...

A máme tu konec srpna. Konec prázdnin. Děti jsou v pondělí do školy a já do práce. Nevím jak děti, ale já se těším.

Neodpustím si ještě fotku našeho Montíka, protože mu to na ní sluší a je to taková letní momentka.

A na úplný konec selfíčko, tentokrát s naší Mindou. Přeju vám hezké babí léto a samé hezké zážitky, nebo aby jich aspoň bylo víc než těch nehezkých...

Autor: Zuzana Zajícová | úterý 3.9.2019 10:40 | karma článku: 25.95 | přečteno: 1359x

Další články blogera

Zuzana Zajícová

Do tepláků!

Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;

4.3.2024 v 12:42 | Karma článku: 31.48 | Přečteno: 1218 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)

Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.

26.1.2024 v 12:14 | Karma článku: 23.74 | Přečteno: 618 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok

Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.

2.1.2024 v 12:48 | Karma článku: 32.15 | Přečteno: 1709 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější

Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.

19.12.2023 v 8:21 | Karma článku: 27.22 | Přečteno: 718 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Marek Trizuljak

Od prvního jarního dne k Velikonočním svátkům

Rovnodennost, první jarní den, úplněk a brzy poté velikonoční svátky. Obrazové dojmologie ... ... ...

28.3.2024 v 15:39 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 84 | Diskuse

Jaromír Šiša

Auto moto veteráni všude možně i jinde.

Třeba pod střechou velkých prostorných i malých útulných muzeí. Nebo na všech možných srazech, případně je potkáváme jen tak v prostoru. Pro svoji krásu a eleganci je obdivujeme a s úctou k těm, kteří jim vdechli nový živý život.

28.3.2024 v 10:03 | Karma článku: 33.60 | Přečteno: 1431 | Diskuse

Petr Široký

Jak jsem potkal brouky (Díl LXII. - Rokycany 12 - Jaro je tu)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

28.3.2024 v 8:42 | Karma článku: 14.22 | Přečteno: 128 | Diskuse

Martina Pazourová

Po dešti......

Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)

25.3.2024 v 23:00 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 212 | Diskuse

Veronika Foglová

Květná neděle 2024

Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.

24.3.2024 v 15:21 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 155 | Diskuse
VIP
Počet článků 426 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1229

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)

Píšu i zde:

Profil uživatele | i60.cz

 

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...