Začnu kouřit. Možná…
Zejména na svém pracovišti. Na rozdíl od chudáka nekuřáka se může kdykoliv zvednout a odejít na čerstvý vzduch, popřípadě na místo ke kouření vyhrazené. Tam se může směle družit s ostatními kolegy kuřáky. Má pádný důvod k opuštění kanceláře, je přece kuřák! No a nekuřák se celou pracovní dobu hrbí za stolem, ničí si páteř a zrak, snad jen ty plíce jsou na tom maličko líp, i když i to je sporné.
Kuřák přichází odpočinutý, nabitý energií a hlavně – a to je to podstatné – vědomostmi! Neboť vězte, vy, co nekouříte, lid kuřácký semele na svých kuřáckých deseti nebo kolika minutovkách všechno. Proberou se nejen mezilidské vztahy, politika, sport, co kde výhodně sehnat, jak se kde dobře nadlábnout, ale proberou se veškeré novinky pracovní! Takže nekuřák sice mezitím pilně (i když netvrdím, že s nadšením) pracuje za dva, nicméně neví NIC. Ani kdo s kým chodí, koho určitě vyhoděj, kdo povýší, jaké budou (budou – li vůbec) prémie, prostě nic. Navíc mu chudákovi nekuřákovi trnou nohy, bolí ho záda a o čerstvém vzduchu si může nechat zdát. Dřepí v kanclíku a kouká na pořád stejné ksichty, den za dnem, pořád, dokud ho nevyhodí nebo samou nudou neumře.
Jediným rozptýlením se zdá být pauza na oběd. Z jídla ovšem nekuřák nemá to pravé potěšení, jelikož z jídelny maže zase do kanceláře, na rozdíl od kuřáka, dopřávajícího si po obědě zaslouženou cigaretku v kruhu ostatních spřátelených kuřáků.
Navíc má nekuřák velice citlivé chuťové pohárky, takže odchází z oběda zhnusen, cože to zase do sebe narval za blaf. To kuřák, tomu je to jedno, ten má ty svoje pohárky zaplácnuté dehtem a může tudíž zbodnout cokoliv, aniž by mu to vzalo náladu a chuť na další z mnoha cigaret. Možná namítnete, že nekuřák má víc peněz, přece jenom nepropálí denně skoro stovku, za měsíc bratru tři tisíce. No jo, ale zase toho víc sní, když nemá ty pohárky tak zaneřáděné a jedinou jeho radostí je procházka do bufetu a zpátky.
Vážně přemýšlím, že se stanu na stará kolena kuřákem. Jediné, co mi v tom brání, je můj odpor ke kouření jako takovému, a to je potom těžké stát se kuřákem. Taky zakouřené prostory mi nedělají dobře. Ale život je plný překážek, nejsme tady na světě proto, abychom si žili jako v bavlnce, musíme překonávat života nástrahy a to by bylo, abych nepřekonala obyčejný odpor ke kouření, když jsou z toho jenom samé výhody! Taky bych potřebovala otupit ty moje zatracené chuťové pohárky, čím jsou starší, tím jsou mlsnější a vyžadují čím dál víc cukrů, tuků a jiného neřádstva, tělu nebezpečného; kam se hrabe dehet!
Už se vidím, jak sedím, nohu přes nohu, v ruce špičku s cigárem, dým se líně plazí kolem, halí mě do modravého oparu a tvoří zajímavé pozadí, sedím mezi ostatními inteligentními kuřáky a dozvídám se nejnovější informace ze světa i z domova. No jo, jen by mi muselo být tak o třicet míň, aby ten obrázek byl lákavý a ne odpudivý. Taky by ten dým nesměl tak smrdět…
No, ale stejně: kuřáci se mají!
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz