Jsem venkovská řepa, to je jednou jasný
Osud mě zavál na venkov. Není to ten úplně nejvíc venkovskej venkov, bydlím kousek za Prahou, a to je přece jenom jiné, než skončit daleko od měst v hlubokých lesích například šumavských. Minule jsem si rovnala myšlenky v Praze, viz minulý fotoblog, a tentokrát jsem se vydala pěšky hned za humna. I když tu nemáme přírodu zrovna panenskou, přesto je okolí Panenských Břežan docela hezký. Posuďte sami:
Cesta od mého domova vede kolem zdi, lemující dolní zámek. Tahle vrátka už dlouho nikdo neotvírá.
Úzká silnice spojuje naši vesnici se sousední, kam mám namířeno. Dá se jít i kolem potoka mezi poli, ale cesta je příliš zarostlá
Divizně evidentně sucho a vedro na rozdíl ode mě vůbec nevadí.
Žně už u nás máme v plném proudu...
V příkopu se najdou malé poklady. Modré kytičky mám ráda, i když nevím, jak se jmenují.
Vlčí máky se mi taky moc líbí a navíc je i poznám
A už jsem tady. Předboj je tři kilometry od Panenských Břežan.
Předboj je malá obec, ale poslední dobou se rychle rozrůstá. Já jsem zamířila sem. Bývalá ruina se změnila v krásný prostor, kde najdete restauraci, luxusní ubytování, kavárnu a hlavně golfové hřiště. Taky se tu pořádají svatby, a ty jsou tedy vždycky parádní. Já jsem si zde dala ledový kafe, ne zrovna levný, ale zasloužený v tom vedru.
Po obřadu. Ovšem svatební hostina pokračuje, ale tam jsem pozvaná nebyla...
Původní ráz bývalého statku je pořád patrný a celá rekonstrukce i dostavba se mi moc líbí.
Kousek odtud je rybník, ke kterému chodíme celoročně, ovšem na koupání to tedy není ani v letošním horkém létě.
U rybníka roste mák, ještě nedávno krásně kvetl. Tam vpravo nahoře vede podél potoka cesta, kterou jsem se chtěla vrátit, ale nešlo to. Nebezpečná klíšťata číhají na každém stéble trávy...
Radši jsem to vzala polní cestou zpátky na silnici
Hádejte, kde jsem?
Správně, jsem doma.
A jako vždycky na konec jedno selfíčko...
Doma na mě čekala Besinka. Nevzala jsem ji s sebou, protože na ni bylo moc horko. Jak jsem ji opustila, tak jsem ji po třech hodinách našla.
fotky jsou moje
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz