Vložky a prezervativy za dob vlády jedné strany
Jenže takováhle holka to na maloměstě nemá snadný, obzvlášť když je dcerou pana doktora. To mi dal kluk pusu v aleji na konci města, a než jsem přišla domů, táta už o puse věděl. Pokaždé. Kupodivu se na mě moc nezlobil, štvali ho ti horlivci, co mu to hlásili.
Měla jsem štěstí. Zamilovala jsem se do kluka, co bydlel o poschodí níž. Bylo mi patnáct, jemu o trochu víc a nemuseli jsme chodit až do aleje. Táta byl spokojenej, informátoři se v našem domě a přilehlém okolí nevyskytovali.
Měla jsem víc štěstí než rozumu. Kluk, co se jmenoval Mirek, byl do mě taky zamilovanej a navíc byl moc šikovnej. Tak se stalo, že mi nebylo ani šestnáct a poznala jsem milování se vším všudy. To se každé holce nepoštěstí. Můj první kluk byl nejen šikovnej, ale taky zodpovědnej, protože mně v okamžiku nejvíc nejkrásnějším bylo všechno jedno.
Zkuste ovšem jít na maloměstě za totáče, navíc já - dcera doktora, on - syn doktora, do drogerie, a zakoupit tam krabičku prezervativů…
Svěřila jsem se kamarádce Evě. Chodila s Vaškem o tři roky starším, co navíc studoval prvním rokem vysokou školu kdesi v Žilině. Žilina je, jak sami uznáte, dost daleko. Vašek jezdil domů jednou za čtrnáct dní. Vždycky se večer u nás stavil, předal kontraband, já odevzdala patřičný obnos a měli jsme na čtrnáct dnů vystaráno. Tahle donášková služba se mezi námi potřebnými rozkřikla a z Vaška se stal v Žilině proslulý zákazník ve všech drogeriích. Kupoval prezervativy ve velkým.
S vložkami to bylo složitý. To nebylo jako dnes, kdy nevíte, které vybrat. Tehdy jsme měly na výběr buď prkna, co byly z lisované buničiny a vypadaly jako brikety, nebo vatové v síťce, nebo jen vatu. Občas nebyly v drogerii žádné, a to se pak muselo pro vatu do lékárny.
Jezdila jsem jako vedoucí na tábor. Bylo tam ve vedení holek mnohem víc než kluků, a tudíž spotřeba vložek byla značná. Představte si, že jste uprostřed lesů, vůkol jen příroda, civilizace veškerá žádná. Na nákupy se jezdilo gazíkem do Českých Budějovic. Gazík řídil Franta a nakupovat jezdil hlavas Vašek. Kromě jídla důležitého k přežití v divočině taky pokaždé dostali delikátní úkol. Nakoupit vložky. To víte, za tři týdny pobytu mimo civilizaci jsme je prostě každá nutně potřebovala. Vašek s Frantou se stali v Českých Budějovicích vložkovými fantomy. Vašek vždycky vtrhl mezi regály a halekal na u dveří stojícího Frantu.
„Tyhle? Nebo tyhle?“ A zdvihal střídavě do výšky prkna v levé ruce a vatové v ruce pravé.
Franta koukal do taháku a velel: „Tyhle patery a tamty troje. A eště dvakrát vobyčejnou vatu.“
Na ty tábory jsem jezdila chvíli před rokem 1989 a chvíli ještě po revoluci. Situace se tehdy radikálně změnila nejen politicky, ale i vložkově. Najednou jich byl veliký dostatek a ještě větší výběr. Vašek s Frantou to prostě nezvládali.
„Holky, nedá se nic dělat, ale příští rok, která si nevezme s sebou vložky, na tábor prostě nepojede. Kdo se v těch značkách má vyznat?“
Když jsem další rok jela naposledy, značnou část mého vybavení tvořily vložky. Nevěřili byste, jaký vzácný výměnný artikl se z nich na táboře stal…
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,65
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz