Úvaha záchodová
Zkrátka i nejkrásnější krasavice a nejvíc urostlý svalovec přeměňují saláty a bifteky, vodu i iontové nápoje na stejnou hmotu a tekutinu jako bezdomovec a uklízečka krabicák a buřta s cibulí. V tom jsme si všichni rovni.
To jsem si kdysi myslela. Jenže před pár lety při dlouhé cestě autobusem na festival ve Španělsku jsem přišla na to, že jsou mezi námi rozdíly. Ne tak ve výsledných produktech, jako v časových intervalech.
Každá cesta autobusem přináší různá úskalí. Oteklé nohy, bolavá záda, však to znáte, milí zcestovalí laskaví čtenáři. Ovšem jak se ukázalo při naší cestě přes Německo, Francii a Španělsko, zkouškou ohněm, bobříkem odříkání a testem pevnosti všech svěračů se stala právě potřeba vypouštění tělesných tekutin a peristaltika.
Při bedlivém prozkoumání osazenstva autobusu jsem zjistila, že lidstvo se dělí do několika skupin. Zde jsou výsledky mého vědeckého bádání:
První skupina - jedinci z této skupiny na záchod nechodí. Tedy chodí, ale nikdy nebyli přistiženi a na přímý dotaz přiznají návštěvu toalety ráno a večer. Setrvají na oné místnosti několik mikrosekund a okamžitě se věnují jiné mnohem zajímavější činnosti.
Skupina druhá - na záchod chodí málo. Příslušníci z téhle skupiny byli na záchodě spatřeni, ovšem pouze jednou za čas a vědecký badatel je mohl snadno přehlédnout, jsa zavřen v záchodové kabince.
Třetí skupina - ta je na záchodě často, využívá každé příležitosti a záchody má zmapované po celé Evropské unii.
Skupina čtvrtá - na záchodě prakticky bydlí.
V našem autobusu byli zástupci všech zmíněných skupin. Do první skupiny jsem s jistotou zařadila jednoho jediného cestovatele, ve skupině druhé jich bylo trochu víc, nejvíc jich bylo ve skupině třetí a několik chudáků pak ve skupině čtvrté.
Já sama jsem ve třetí skupině. Hrdinně jsem snášela útrapy plného močového měchýře a obsah vždycky statečně dovezla na místo určené, na rozdíl od příslušníků skupiny čtvrté. Ti se střídali na autobusovém pidi záchůdku, tam se dveře prakticky netrhly. Zpočátku to měli zakázané, prý je kapacita omezená, jenže v autobusu hrozila občanská neposlušnost, nebojím se říct lidové povstání několika ke všemu odhodlaných jedinců.
On by to zase s tím vyměšováním nebyl až takový problém, kdyby vedoucím zájezdu nebyl právě ten jediný příslušník první skupiny. V mých očích hrdina, něco jako František z Assisi, leč bez Františkova pochopení pro utrpení druhých. Tak jako já nemůžu pochopit jeho nepotřebu, tak on zákonitě nemůže pochopit mou potřebu. A zde je kámen úrazu. Intervaly mezi jednotlivými zastávkami byly pro většinu neúnosně dlouhé, pro našeho hrdinu zastávky naprosto zbytečné. Statečně jsem celou cestu trpěla a svěrače, naštěstí plně funkční, držely na sto procent.
Ovšem uprostřed Francie mě zradila peristaltika. Nedalo se nic dělat. Pokud jsem si nechtěla utrhnout ostudu, musela jsem prostě spočinout v záchodové kabině o několik chvil déle než se slušelo na vycepovanou účastnici zájezdu. Jelikož byla pauza pouze patnáctiminutová a do kabiny jsem se propracovala jako jedna z posledních, stalo se nevyhnutelné. Do autobusu jsem nastoupila jako poslední! A byl malér. Do té doby zcela nenápadná velmi mírně pokročilá sborová zpěvačka a členka autobusového osazenstva se rázem stala středem pozornosti. Byla to ode mě naprosto neomluvitelná troufalost zdržet odjezd ostatních členů zájezdu o pět minut! Dodnes jsem se z toho strašného prohřešku nevzpamatovala a po celý zbytek cesty jsem omezovala pití i konzumaci na minimum. Co když bude účast na příštím zájezdu podmíněná četností návštěvy hajzlíků? No? Jak vysvětlím svým ubohým střívkům, že si nemohou dělat, co chtějí?
Budu se muset nad sebou zamyslet a pilně trénovat nejen noty, ale i stahy střevní a zvyšovat objem svého močového měchýře, co to jde. Přece moje kariéra sborové zpěvačky neztroskotá na takové maličkosti, jako je ovládání vnitřností!
Dnes ovšem vím, že moje kariéra sborové zpěvačky je pevná, neb zpívám už i v druhém sboru! Též moje kariéra blogerky je upevněna, neb jsem potřetí v první desítce blogerek! Veselé Velikonoce přeju všem, co píšou na blog a všem, co blogy čtou!
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,60
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz