Co nevíte o České televizi aneb Tajnosti rekvizitárny (9. pokračování)
Šéf začal zeširoka. Probral trochu historie, pak zdůraznil, že jsme spolu vždycky dobře vycházeli a pak mi taky připomněl, že probíhá rekonstrukce a velké změny ve scénickém provozu.
„Už je to tady,“ pomyslela jsem si, ale navenek jsem byla zcela klidná. A taky to tady bylo.
„Měl bych pro vás takový návrh. Je tady možnost práce na půl úvazku v magazínu Sama doma jako rekvizitářka. Jestli byste měla zájem.“
Já a zájem o takovou práci?
„Jasně, super! Jo! Kdy mám začít? Hned?“
Šéf evidentně nečekal takovou bouři nadšení.
„Vy byste to brala? Vážně?“
„Jasně!“
Kdo by to taky nebral, když jsem si myslela, že mě chce šéf poslat do důchodu, žejo. Tak jsme si plácli. Musela jsem ovšem nejdřív zaškolit dvě nové mladé sympatické slečny. Zde je záhodno pochválit šéfa, vybral je moc dobře a já neměla nejmenší problém se jim věnovat. Byla to dobrá volba, Daniela a Denisa. Obě si rozdělily moji práci a taky práci ještě jedné kolegyně, která odešla do světa velkého byznysu.
Hned druhý den po plácnutí si se šéfem jsem se vydala do suterénních prostor, kde má zázemí magazín Sama doma.
Tamtamy televizní jsou spolehlivé. Ve štábu už o mně věděli a tak trochu se obávali, cože jim to přijde za paní v důchodu. Naštěstí mě produkční Bob zná léta a ví, že mám k paní do důchodu mentálně dost daleko. Bob se neobával.
Prubířským kamenem měla být moje výpomoc při posledním předprázdninovém vysílání z atria, kde se měly vyskytovat mraky hostů a taky kuchaři a všechny moderátorky, muzika, kadeřníci, vizážisti…
Atrium se muselo zařídit a po vysílání zase zlikvidovat. Odskočila jsem si na ten jeden den ze své kanceláře, zanechala obě mladé kolegyně napospas osudu a vrhla se do práce zcela jiné.
Byla to dřina. Ale všechno jsme to zvládli s kolegou Zdeňkem a půjčenými zařizovači. Velela nám Karolína, šikovná designérka pořadu. Když začalo vysílání, na chvíli jsme si sedli do stínu. Ten den bylo vedro a to jediné mi na celé práci vadilo. Ještěže se normálně točí ve studiu.
Při natáčení jsme museli být ve střehu. Na plac bylo třeba tu přinést, tu odnést, tu posunout, tu doplnit. Obdivovala jsem moderátorky, jak to vydrží v tom vedru. Nejenže vydržely, byly po celou dobu krásné a usměvavé a zvládly všechny hosty a jejich děti a kuchaře a muzikanty a…klobouk dolů, holky.
Šla jsem domů a těšila se na svou novou práci. Věděla jsem, že si při ní nesednu a neodpočinu, že to bude makačka, ale mezi námi, kancelářské práce jsem si užila dost a těšila jsem se na adrenalin, který zažijete jen při přímém vysílání. Čekala mě po prázdninách práce snů.
Zde máme všechny moderátorky. Všechny jsou to štramandy a chytrý holky, ale málo platný, nejvíc se mi líbí ty naše pražské.
Kousek zákulisí - kameramani, co neměli kameru na rameni, ale na kolečkách. Měli kliku, byli ve stínu.
Jeden z mnoha hostů - spisovatel Patrik Hartl. To je ten, co krásně píše a taky se krásně směje.
Na kapelu svítilo sluníčko fest, ale oni hráli jako by se nechumelilo.
Celkový pohled na atrium. Za bazénem jsou kuchaři a vedle nich pak tvořivé dílny a taky vizážisti. No a pod slunečníky na trávě odpočívají hosté a jejich ratolesti, co je zmohlo vedro a přímé vysílání.
Všechny fotky jsem stvořila já. Vyfotila jsem je z obrazovky, proto, prosím, omluvte zhoršenou kvalitu obrazu. Ovšem jako ilustrační fotky snad náročnému diváku postačí. Pokud by chtěl zhlédnout vysílání, kde jsem prvně účinkovala coby rekvizitář v záběhu, nechť si nalistuje magazín Sama doma z 8. června 2017.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz