Cesta nahoru a pak zase dolů
Sobotní odpoledne nebylo zrovna k procházení ideální. Pošmourno, trochu inverze. Přesto jsem se s malou kníračkou Besinkou vydala na naši obvyklou trasu po vsi.
Na návsi máme památník obětem I. světové války. I naše vesnice má své hrdiny a sluší se na ně vzpomenout, obzvlášť když máme stoleté výročí nejen začátku naší republiky, ale i konce hrozné války.
Z návsi vede nový chodník, ale je ho jen kousek. Teď už půjdeme pořád do kopce.
Na roční období kvete množství nejen podzimních kytek, ale ještě pořád i letničky.
A už jsme nahoře. Tohle je náš horní zámek. Postavily si ho benediktýnky jako svoje letní sídlo. Jejich řád zrušil Josef II. a zámek se stal majetkem velkotovárníka Gerstla, jehož nábytek je dodnes proslulý. No a pak se v zámku usadil K.H. Frank, po válce se z něj stal nadlouho Domov seniorů a od roku 2017 je z něj Památník odboje a muzeum. Tolik ve značné zkratce.
Málokterá vesnice má dva zámky jako ta naše. A málokterá má tak krásnou kapli jako my. Kaple svaté Anny od Santiniho. Je dokonalá. Mně se líbí víc než její slavnější sestra na Zelené Hoře.
Kolem zámku i kaple je bohužel dost zdevastovaný francouzský park. Naštěstí se začal rekonstruovat, ovšem trvá to dlouho a ještě asi trvat bude. Nesmí se sem se psy, a to ani na vodítku!
Sluší jí to ze všech stran. O kapli se staral tzv. kapelník, jehož povinností bylo taky vyučování břežanských dítek.
V parku je i bazén. Benediktýnky se v něm určitě nekoupaly, ale panstvo jo. I z pozůstatků lze vyčíst, že to musela být velká paráda!
Prý bude bazén a kabiny opravený v roce 2022...
Takhle se od bazénu dívali plavci na kapli. Stromy a keře byly zasazeny do kruhu a tvořily tak u bazénu prostor ke slunění bez obav, že by na ně prostý lid koukal.
Park byl plný soch a sošek, které se postupně opravují. Za touhle je patrná vodní cesta, nebo chcete- li, mělký kanál. V době největší slávy to musela být krása.
V parku je plno vzácných dřevin, ale bohužel mnohé vzaly zasvé. Zleva i zprava kolem keře je vidět vodní kanál.
Sloupy se sochami jsou již opravené. Jsou tu Nejsvětější Trojice, svatý Florián a svatý Vavřinec.
Kaple i zámek prošly rekonstrukcí. V kapli je osvětlení, se kterým měli památkáři dost problém. Ovšem my, co jsme v kapli zpívali, to osvětlení velmi oceňujeme. Dřív tam bylo sice šero jako v 18. století, ale na dirigenta vidět nebylo, natož potom na noty.
Tudy vedla původně cesta ke kapli. Doufejme, že ji taky znovu upraví, jako to bývalo kdysi. Cesta mířila přímo ke dveřím do kaple, takže prostý lid nemusel kolem zámku, ale rovnou na mši.
Vracíme se zpátky k zámku. Dnes vynecháme vnitřní zámecké prostory, ale věřte, stojí za to se sem vypravit.
Psí víno už na některých zdech a plotech opadalo, ale tady se drží. Jdeme zpátky do dolní části vesnice.
To už jsme skoro doma.
Tady bydlím. Náš dům vypadá velký, ale je to jen zdání. Metrové zdi, pohodlně dosáhnu na strop, a když přijdete na návštěvu, musíte se ve dveřích sehnout. Původně byl tenhle domek zahradnictvím, patřícím k dolnímu zámku. Ten zchátralý domeček vlevo byla zámecká prádelna.
Jako by ani nebyl listopad. Doma u okna mi kvete vánoční kaktus a venku na dvoře to vypadá jako uprostřed léta.
Besinka jak vidí, že fotím, okamžitě se schová. Tady se chvíli zamyslela a šup, fotka je na blogu.
Všechny fotky jsou moje
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz