Virtuální sex, virtuální láska

Stejně jako je mnoho odstínů šedi, stejně tak  je i mnoho odstínů lásky. A sexu. V dobách internetových pak se paleta rozšířila nevídaným způsobem.

Mám kamarádku. Jmenuje se dejme tomu Johana, abychom ji zbytečně nevláčeli virtuálním prostorem. Užila si ho dost i beze mě.

Známe se léta. Posledních pár měsíců jsme se nevídaly a ani se nijak nekontaktovaly. Navíc o prázdninách není nikdy dost času a ještě k tomu ty hrozný vedra. Včera se to změnilo. Johana mi zavolala.

Když jsem přicházela k naší oblíbené kavárně na Výtoni, seděla u stolku ve stínu. Koukala do mobilu.

  „Podívej se na mě. Co vidíš?“ řekla, když jsem si sedla naproti ní.

Vypadala jako obvykle, jen oči, ty měla trochu zarudlé.

  „Tys brečela.“

  „Jo. Brečela. A vidíš největší krávu a pipku dohromady.“

Vrchní nám přinesl víno a kafe. Johana položila mobil a napila se.

   „Víš, jak jsme se vždycky smály holkám, co naletí chlapům a co ze sebe nechají udělat totální blbky? Co se nechají voblbnout přes internet? Tak já k nim už taky patřím.“

Míchala kafe a já čekala. To odpoledne jsem se dozvěděla příběh jedné internetové lásky.

  „Prostě mě našel na facebooku. Jednou jsme se viděli, ale to mě nijak nezaujal. Obyčejnej starší chlápek, co jsem vedle něj seděla, když jsme měli nějaký podnikový jednání a on tam byl jako zástupce jiný firmy. Po půl roce mi přistála žádost na fb o přátelství, tak jsem ho potvrdila. Za chvíli mi na chatu přistála docela vtipná otázka, který jsem se zasmála, a odepsala  ve stejném duchu. Hned odpověděl a psali jsme si celý večer.

Ráno mi přistálo přání krásného dne a já zase hned odpověděla. No a večer přitvrdil. Zabrousili jsme do oblasti sexu a já se přiznám, že se mi to líbilo. Dost líbilo. To jsem už věděla, že žije s partnerkou, že ji nechce ztratit, jakou má rád muziku, co čte. A taky že má rád ženy. Ve všem jsme si sedli, jen v politice ne. Představ si, že má rád Babiše.“

  „Cože? Ty se kamarádíš s chlápkem, co má rád Babiše?“  

  „Jo. A taky byl v partaji, představ si,“ Johana se napila a zakroutila nevěřícně hlavou, „a o pražské kavárně se vyjádřil jedním slovem. Hnus.“

Zasmála jsem se. „To ti jako nevadilo? Jestli my dvě máme k něčemu blízko, tak to je pražská kavárna.“

  „Vadilo. Ale už mě natolik zajímal, že jsem se přes to přenesla. Hlavně jsme se dohodli, že politiku vynecháme. Ale stejně ho nechápu. Chytrej chlap, a nevadí mu komouši a Babiš.“

  „Tak to nevím, jestli bych s takovým chlápkem dokázala kecat celý večer.“

  „Jenže jinak byl strašně fajn. Taky jsme si občas volali a než jsem se nadála, tak…tak jsme se milovali. Teda on tomu říkal jinak, doplň si sama.  Virtuálně.“

  „Virtuálně? To mě teda zajímá!“

  „Snad máš fantazii, ne? Když zajímavej chlap píše nebo říká do mobilu, že jsi krásná, že tě moc chce a co všechno ti udělá a co uděláš ty, tak to s tebou zacvičí, to mi věř. Trochu jsem si pomohla, no. On taky.  A bylo to krásný. Skoro jako doopravdy.“

  „Počkej, jak ví, že jsi krásná?“

Johana zrudla.

  „Poslala jsem mu fotky. Všeho. A on mně taky.“

  „To si děláš srandu? Kolik ti je? To přece dělají jen nějaký hloupý puberťačky, ne?“ Nemohla jsem to pochopit.

  „On je moc chtěl.  Musel mě teda trochu přemlouvat, ale to on umí. “

  „Johano, teda… já si myslím, že bych tohle neudělala.“

  „Udělala. Věř mi. Byly to krásný chvíle, a když psal, že mě miluje, že jsem nejen krásná, ale i velmi chytrá a že děkuje, že jsem, tak jsem byla ztracená. Zamilovaná. Chápeš, dlouho mi tohle nikdo neřekl…“

  „A proč jste se vlastně nikdy nesetkali a nevlezli do postele, když to bylo tak úžasný?“

  „To jsem chtěla ze všeho nejvíc. Ale on žije daleko. Jeho firma má působiště na Slovensku a do Čech jezdí jen málo. Ale tvrdil, že po tom touží stejně jako já.“

 Něco mi vrtalo hlavou. „Hele, víš, jakou máme zkušenost, že jo? Když o sexu chlap mluví a má bujnou fantazii, tak v posteli to nestojí za nic. Není náhodou jen velkej fantasta? Nejlepší milenci jsou ti, co o tom moc nediskutujou.“

  „Nevím, fakt nevím,“ pokrčila rameny Johana, „a už se to nedozvím.“

  „Proč ne?“

  „Protože to včera odpoledne skončilo.“

  „Jak jako? Jak skončilo?“

  „Odpoledne mi napsal Lásko moje, co děláš? Já mu odpověděla, Miláčku můj, jdu na poradu a za chvíli mi napsal: Průser, četla to, pláče. Končíme.“

  „Tak ona mu ta jeho sjíždí mobil?“

  „Jo. A počítač taky. Asi mají jeden dohromady.“ Johana polkla a viděla jsem, že má slzy na krajíčku.

  „Hlavně mi tady nebreč. Je to vůl, když si nechá projíždět mobil a počítač. Asi má po virtuálním sexu nejen s tebou, ale i s ostatníma. Určitě jich bylo víc.“

  „Nebyla jsem první,“ přikývla Johana  a napila se vína, „zato on  pro mě první byl, ale taky poslední, to ti slibuju. Druhý den jsem mu poslala otazník a on na to, že děkuje a končí. Víš, kdyby mi napsal, že je mu to líto, nebo že mě má přesto rád, nebo tak něco. Ale asi to bylo jen takový krácení dlouhý chvíle s pitomou husou, co se s ní dobře kecá a virtuálně souloží.“

  „A cos mu na to odepsala?“

  „Poslala jsem ho do hajzlu.“

  „A kdyby se ti třeba po čase ozval, co budeš dělat?“

  „Nevím. Fakt nevím. Ještě mě to bolí a mám ho ráda. Jen se na sebe zlobím, že jsem byla tak pitomá. Neměla jsem si ho pustit k tělu, i když jen virtuálně. Ale líbilo se mi to. Hrozně se mi to líbilo.“

  „Chtěla bych být muška a poslechnout si, jak se z toho vykroutil. Moc bych za to nedala, že to hodil na tebe."

Objednaly jsme si ještě jednu láhev a Johana mi pak vyprávěla detaily svého virtuálního sexu. Bylo to inspirující, dlužno dodat. Jen jsem byla stále víc přesvědčená, že se zapletla s chlapíkem, co je v tomhle způsobu erotiky dost zběhlý, a že na rozdíl od Johany nikdy nechtěl nic víc. Proč si komplikovat život reálným milováním…

Johana mi dovolila tuhle její zkušenost sepsat. Možná to bude ku prospěchu pro jiné z nás. Teoreticky se vlastně nic nestalo. Virtuální svět totiž snese všechno, ale je dobré vědět, že nám může ublížit. Hodně ublížit.