Jak jsme se spasili útěkem do hor
Když bylo v dolinách nejhůř, odjela jsem s kamarádkou Věrou do hor. Měly jsme tam sraz s ostatními kamarády ve zpěvu, měli jsme tam sborové soustředění jako každý rok. Letos padla volba právě na Krkonoše, potažmo na vesničku Strážné. A dobře jsme si to naplánovali! Přece jenom je v horách líp než v rozpálené Praze.
Někteří šťastlivci pobývali v lůně hor už od pondělí. Já jako vždycky vyrazila ve středu ráno, abych si užila nejen zpěvu, ale i odpočinku před soustředěním, které pravidelně začíná čtvrteční večerní zkouškou.
Odpočinek… co to je? Když jsme na výletě, tak se přece nebudeme válet, to dá rozum! I vyrazily jsme s Věrou na procházku. Vedro bylo i na horách, jen takové snesitelnější. Cestou jsme potkávaly naše kamarády, vracející se z túry a od vody a taky z cukráren. Večer jsme se pak svorně sešli před chalupou na veliké terase a tam to byla krása! Výhled na Krkonoše, zpěv se nesl do údolí, piva i vína dostatek. Život je krásný, když máte kamarády, s nimiž vám to ladí.
Bydlela jsem ve staré dřevěné Roubence se třemi tenorkami. Chládek v noci způsobil, že jsem spala, jako když mě do vody hodí, a nikterak mě nerušilo chrápání mých tří spolunocležnic. Kdyby na sebe nepráskly, jak se vzájemně budí, tak bych přísahala, že spinkají jako sopránky.
Čtvrtek jsme s Věrou věnovaly velikému výletu. Vyrazily jsme v deset hodin. Cestu jsme si vymyslely rafinovanou. Lesem, podél potoků, v hlubokých skalách a minimálně na sluníčku. Trhaly jsme do pusy borůvky a občas jsme nalezly i hříbka praváka. Ve čtyři hodiny odpoledne jsme s patnácti kilometry v nohách vysílené a hladové padly na židle v obecní restauraci v centru Strážného. Variací salátů s restovanými žampiony a pivem jsme nabraly sil a vydaly se vstříc první společné zkoušce.
Sešlo se nás hodně. Roubenka byla jediné místo, kde se dalo bez úhony zpívat, aniž bychom ztráceli vědomí z vedra, neboť náš hlavní stan hotel Vltava má sice prostory větší, leč horké jako peklo. Strmá plechová střecha dělá divy.
Pilně jsme trénovali na náš výroční koncert. Na podzim budeme slavit 30 let sboru, a to bude veliká sláva. Jenže znáte to. Sotva jsme skončili se zkouškou, odebrali jsme se na terasu a pod hvězdami zpívali, až se hory zelenaly. Celé Krkonoše poznaly, s kým mají tu čest. Do jejich lůna zavítal smíšený sbor Gaudium Praha!
Dostala jsem tajný úkol, který nebylo lze odmítnout. Namalovat pro děti a jejich vystoupení dva plakáty na způsob kramářských písní. Abyste rozuměli; naše soustředění není jen pro nás zpěváky, ale taky pro rodinné příslušníky. No a protože děti našich sborových kamarádů jsou všechny taky vedeny ku zpěvu, daly dohromady s naší sbormistryní Zdenou tajné vystoupení na sobotní večer. V pátek odpoledne vyrazili všichni do hor nebo na zmrzlinu, jen já se potila nad papírem a v ruce místo myši třímala fixy a pastelky. Po dlouhých letech.
V sobotu večer jsme se dočkali. Děti nám vystřihly dvě písně dadaisticko futuristické a zpívaly jako o život. Kromě nich jsme ještě my všichni přidali k lepšímu gratulaci našemu Richardovi, jež je takzvaně pokračovací. Každý rok připíše náš Milan další sloku a zpívá se na melodii písně „Chodila Maryška“.
No a taky naše Jarka přednesla procítěně famózní báseň naší Milice k narozkám. Prostě co člen sboru, to umělec!
Večerní hudební sborové produkce jsou skvělé. Máme ve svém středu kytaristy, houslisty, klavíristy, basáky, flétnisty, bubeníky i hráče na ukulele. A sám prezident sboru Jirka hraje na pilu!
Skoro do rána se nesly písně všeho žánru horami a nad námi se klenulo hvězdné nebe.
V neděli odpoledne jsme soustředění uzavřeli koncertem v kostelíku v Herlíkovicích. A to byla veliká krása! Kupodivu bylo plno. Nejen rodinní příslušníci, ale i kolemjdoucí poutníci a obyvatelé okolních chalup si přišli poslechnout naši produkci. Krásně se zpívalo v malebném kostelíku herlíkovickém.
Cesta z přívětivé náruče hor do rozpálené Prahy byla dlouhá. Zácpy, objížďky. Jsme zpět v rozžhavené realitě, ale vzpomínky, ty nás budou ještě dlouho hřát. Pardon. Chladit.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,52
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz