Rakousko – Uhersko…jo to byly časy!

Do Rakouska jezdíme s panem Zajícem každý rok a nikdy nám to nezevšední. Jako bychom se vraceli k babičce.

Lipno zklamalo (viz blog předešlý). O to víc jsem se těšila na rakouská jezera. Trochu mi to těšení kazily obavy z noci, jež měla být prubířským kamenem pro moje záda, neboť vězte, že jsme měli přenocovat v autě, a to ne jednou, nýbrž hned dvakrát!

Už samotný přechod přes hranice je radostný. Kukuřice vyšší, tráva zelenější, domky upravenější, silnice sjízdnější, absence kasin. Staré dobré Rakousko…

První jezero, na které jsme natrefili, je krásné Attersee. Zastavili jsme se v městečku Seewalchen. Bylo pozdní odpoledne, voda modrá jako nebe, příjemný větřík, malebné městečko, lodě, turisti a Číňani.

  „Hele, to jsou ti stejní jako v Krumlově,“ podotkl pan Zajíc.

Za celou dobu u rakouských jezer jsme potkali spousty čínských turistů, fotících a kochajících se panoramaty, ovšem do vod jezerních nestrčil svůj čínský palec ani jeden.

Trochu jsme se prošli a pak pokračovali k cíli naší cesty. Jezero Mondsee a stejnojmenné městečko známe moc dobře, a to jsme si zvolili coby naši základnu. Hlavně víme, že lze u jezera parkovat zadarmo, a že jsou tam záchody. A to je dost důležité, to pochopí každý.

Večeřeli jsme u  jezera. Rajčata, sýr, zbytek kafe z termosky. Jako zamlada. Kolem nás bylo víc takových dvojic. Koupali jsme se v průzračné vodě a pozdě večer si zašli do městečka na zmrzlinu.

Besinka zatím spala ve svém pelíšku a my se odhodlávali zalehnout taky. Náš mercedes má jednu výhodu. Je fakt dost velký a dá se v něm celkem slušně ležet. Ovšem za podmínky, že vedle vás neřeže pilou pan Zajíc se zdatně sekundující kníračkou.

Naštěstí se oba dva k ránu vzbudili, protáhli se a odebrali se na procházku. Konečně jsem i já mohla spát spánkem spravedlivých.

Po snídani jsme vyrazili k jezeru Wolfgangsee. Celý den jsme se toulali malými městečky, koupali se. Besince se cestování zalíbilo. Očividně se jí víc zamlouvalo u jezer než na Lipně.

Oběd jsme pojednali stylově – když Rakousko, tak wienerschnitzel.

Na noc jsme se přesunuli na naše oblíbené stanoviště. Druhá noc probíhala stejně jako ta první. Nemůžu ovšem nepřiznat, že se mi trochu stýskalo po posteli…

Ráno jsme se znovu vrátili k Wolfgangsee. Tam jsou totiž hned dvě městečka, kde bych chtěla žít. Jen se nemůžu rozhodnout, které si vybrat. Sankt Gilgen a St. Wolfgang.

Tři dny u jezer. Rychle to uteklo. Když jsme se večer vraceli domů, věděli jsme, že za rok pojedeme zase. Rakousko je vlídná a přívětivá země.