Zpráva o počátku léta
Naštěstí existuje ještě jeden svět. Je to svět hudby, kde lze naleznout duševní rovnováhu a hodnoty, o kterých tam nahoře nemají hoši, co spolu táhnou naši vlast pod vodu, ani páru.
Nejen naše zkoušená republika slaví letos sto let trvání. Taky Sokol slaví. Já vím, sokolské hnutí patří tak trochu mezi archaismy naší doby, ale přesto pořád existuje a nejsou to jen staří sokolové, ale i mladí sokolíci udržují tradice. Nejsem mezi nimi, ale díky nim jsem mohla zpívat na takových místech, jako je chrám svatého Víta a dokonce i Národní divadlo!
Náš sbor Gaudium Praha patří mezi sokolské sbory, konkrétně pod křídla Sokola Královské Vinohrady. Někteří z nás jsou i členy Sokola. Je to spojení prospěšné pro obě strany.
Letošní 16. Všesokolský slet byl příležitostí, jak si zazpívat na výše zmíněných prestižních místech.
V neděli 1. července jsme zpívali v katedrále sv. Víta Dvořákovu Lužanskou mši D-Dur . Kdo ji někdy zpíval, ten pochopí, jaká je to krása, moci ji zpívat v našem nejkrásnějším chrámu. Stáli jsme na kúru, zpívali a dole nás poslouchaly stovky lidí. Sokolové zahájili svůj slet slavnostní mší a my jim zpívali tu nádhernou skladbu. Nesla se až k nebi a já cítila, jak jsme všichni na jedné lodi, jak nás všechny unáší proud hudby a pomáhá nést strasti života snáz. Nejsem věřící. Ale věřím, že hudba spojuje a činí nás lepšími. Všichni v tom chrámu a toho odpoledne jsme se stali lepšími. Alespoň na chvíli.
V pondělí na nás čekala Nová scéna Národního divadla. Nejen na nás, ale i na další sbory, které s námi zpívaly na slavnostním koncertu. Než jsme spočinuli na posvátných prknech naší první scény, absolvovali jsme několik zkoušek s ostatními sbory. Venku bylo krásně, uvnitř Michnova paláce na Malé Straně příjemně. Poslední zkouška se pak odehrála v samotné Nové scéně. Náš sbor měl samostatných deset minut, což není moc, a taky nám to bylo líto. Naštěstí jsme zpívali dohromady ještě s dvěma sbory a nakonec pak Smetanovu Českou píseň se sborem VUS (vysokoškolský umělecký sbor). Užili jsme si to a diváci myslím taky, a že jich bylo! Narvané divadlo!
Sotva jsem se vzpamatovala z vlastní účasti v katedrále sv. Víta a na Nové scéně, sotva jsem klesla opět na zem, přivalily se kameny do Prahy. Rolling stones! Tentokrát jsem já byla posluchačem. Stála jsem s panem Zajícem v poli, obilí mi sahalo do půli stehen a vlnilo se stejně jako všichni, co jsme tam poslouchali a dívali se na obří obrazovky. A to byla jízda! Byla jsem zase mladá a bylo mi krásně. Prostě krásně. Zapomněla jsem na všechnu tu špínu co je kolem nás v reálném světě. Byl to dobrý začátek léta.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,52
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz