Obzvlášť když mi do ucha nebude nikdo chrápat.
V sedm ráno jsem to už nevydržela a zavolala panu Zajícovi. Nedostupný...ten jeho zatracenej mobil je určitě vybitej. V půl osmé se mi naštěstí ozval sám.
„Přespal jsem na lavičce u londýnskýho oka,“ odvětil manžel na mou otázku stran přenocování.
„Tatranku a vodu,“ odpověděl dramaticky na otázku stran stravování. Tu tatranku jsem mu doma strčila do tašky.
Domluvili jsme se, že se sejdeme na nádraží Waterloo, kam my ostatní pojedeme po snídani vlakem.
O snídaních v londýnských hotelech kolují neblahé zvěsti. Byla jsem připravená na všechno, ale v tomhle hotelu mě převezli. Snídaně byla prostě skvělá. Nejen ta anglická, ale i všeobecně dostačující.
Na nádraží Waterloo jsme pana Zajíce nalezli pod hodinami uprostřed haly. Vypadal kupodivu celkem svěže vzhledem ke dvěma probděným nocím a napětí ohledně tajného poslání.
Celý den až do večera statečně chodil s námi po Londýně a za sebou tahal svůj modrý kufírek. Odmítl ho totiž uschovat na nádraží, protože tam chtěli za úschovu dost peněz.
Všichni jsme pak v kompletní sestavě a s jedním kufírkem navíc prošli jižní nábřeží Temže, City a Soutwork, prohlídli si katedrálu svatého Pavla, Shakespearovo divadlo Globe a cestou přes Millenium Bridge jsme poslouchali, jak kufírek pana Zajíce drkotá jako kastaněty.
Taky jsme se mrkli na trh, ale to zůstal manžel i se svým zavazadlem radši na lavičce. Přece jenom se mu nechtělo mačkat mezi stánky. Já jsem se ponořila do světa jídla, pití, ovoce, zeleniny a všemožných lahůdek sama. Obstarala jsem pro sebe i zmoženého manžela oběd a spěchala na lavičku za ním.
Po obědě si manžel s povzdechem nazul boty, popadl kufírek a s ostatními jsme se dál vydali na pouť britskou metropolí. Viděli jsme Tower of London a pak samo sebou nejslavnější zvedací most Tower Bridge.
Večer jsme s panem Zajícem vynechali pub a odebrali se na lože. Zde musím podotknout, že ještě než se manžel hlavou stačil dotknout polštáře, spal jako dřevo, a to tak tvrdě, že po chvíli spánku spadl z postele, která byla užší než ta naše doma.
Byl to náročný den...
Nebojte, to není konec! Ještě si se mnou užijete! Pan Zajíc úplně nakonec opět překvapí :-)