Jsem sama domááá! Tralalááá!
A bylo. Nabídka, co se neodmítá!
„Jistě jste si, Zuzano, všimla, že máme reorganizaci. A já mám pro vás nabídku. Pracovat na pořadu Sama doma. Jako rekvizitářka. Na půl úvazku,“ zakončil šéf svůj monolog.
„Jasně! Super! Beru!“
Šéfa jsem evidentně zaskočila, čekal asi jinou reakci. Jenže mně se tahle nabídka prostě líbila. Večer jsem si doma na internetu sjela pár dílů magazínu, abych věděla, o čem to vlastně je. (Pro stejně neznalé, jako jsem byla já, nastíním, že se jedná o každodenní magazín, trvající hodinu a půl, a naživo).
Hned druhý den jsem to cestou z účtárny, kam jsem nesla mnou zpracované účty, vzala kolem zázemí magazínu Sama doma. Na chodbě jsem narazila na produkčního Boba.
„Nazdár! Ty k nám prej nastupuješ! No to je skvělý!“ Lepšího přivítání se mi ani nemohlo dostat. Boba jsem měla coby malé dítko na táboře.
Televizní tamtamy pracují spolehlivě. Včera jsem ještě nevěděla, že mi bude nabídnuta tahle pozice a dnes o tom vědí celé Kavčí hory!
Vždycky když jsem měla chvíli čas, šla jsem se podívat do studia a snažila se omrknout, co a jak. No, a když se natáčelo poslední vysílání před prázdninami, pomáhala jsem ze všech sil.
A tak jsem ještě do konce srpna účtovala a dělala faktury a objednávky, starala se o náš vozový park a taky pomáhala novým kolegyním Denise a Daniele, co po mně přebraly kancelářskou štafetu. Tady musím podotknout, že je šéf vybral moc dobře.
Od prvního září jsem platným členem stálého štábu magazínu Sama doma. Mám za sebou první týden pilné práce a je to prostě práce snů!
V té práci jsem se normálně našla. Je tvůrčí, neposedím ani chvíli, jsem v jednom kole, je to fičák! Není nad živé vysílání, vám povím. A navíc jsou tam samí bezva lidi. Jedinou nepatrnou nevýhodu to ovšem má. Mám ještě míň času, než dřív. Nestíhám ani vypít kafe. Ale taky k tomu kafi nestíhám rakvičky a trubičky. Takže je to vlastně výhoda!
A to by v tom byl čert, abych nezhubla! Chodby v podzemí Kavčích hor jsou nekonečné a sklady, které s kolegou Zdeňkem každý den navštívíme, abychom vybrali a dopravili a rozmístili různé rekvizity a nábytek dle požadavků architektky, jsou daleko předaleko od studia.
Poloviční pracovní úvazek je pro rentiérku ideální. Mám volný pátek – to se vysílá z Brna nebo Ostravy, vstávám až v půl sedmé a končím ve dvě odpoledne.
Vrátila jsem se na samý závěr své pracovní kariéry zpátky do studia. Před spoustou let jsem malovala kulisy, teď pomáhám vytvářet dekoraci. Je to dobrý konec kariéry a já si přeju, abych ještě pár let byla platným členem malého a sehraného štábu magazínu, který přináší do televizního vysílání to, co dnes často postrádáme. Pohodu, zábavu a poučení.
p.s. Vlastně by se měl tenhle elaborát jmenovat Jsem v Sama domááá! Tralaláááá! :-)
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,65
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz