Kozel… pardon... Zajíc zahradníkem
Můj první manžel se nikdy moc nepřetrhl. Když jsme se stali vlastníky baráčku skoro nejstaršího ve vsi a zahrady k němu příslušející, bylo zcela na mně, jak si s ní poradím. Léta neviděla chuděrka motyčku, natož pak rýč, nebo dokonce sekačku!
Vykasala jsem si rukávy, plivla do dlaní a jala se ji kultivovat. Zápas to byl heroický a zahrada mě udržovala ve skvělé kondici. Jakživ jsem neměla takové svaly a takové mozoly!
Moje váha tělesná byla tehdy podstatně nižší než dnes, a to se projevilo především při práci s rýčem. Poskakovala jsem na něm do úmoru, abych ho zaryla patřičně hluboko a stvořila záhony. Můj metrákový manžel mezitím přemýšlel, jak zabydlet náš neobyvatelný baráček. Měl na sobě sice montérky, ale to neznamenalo, že by něco dělal. Měl na to lidi. Měl Pepu Veverku; zedníka, co uměl všechno. Manžel mu dělal políra a radil.
Na závěr tohoto úvodu musím poznamenat, že to mělo jednu velkou výhodu. Nikdo mi do mojí zahrady nekecal, co jsem si udělala, to tam bylo. A taky jsem tu první moji zahradnickou sezónu měla úplně největší pěstitelské úspěchy široko daleko po celém Středočeském kraji, neboť není nad to, když zahrada leží léta ladem, a pak se může po těch promarněných rocích předvést!
Jenže čas plyne a dnes mám jiného manžela. Pana Zajíce. Velkého zahradníka. Zahradou vládne on a nenechá mě sáhnout na rýč ani na sekačku. Jedinou mojí činností je boj s plevelem, to je pro zahradníka Zajíce práce potupná, nehodná jeho invence.
Od té doby je zahrada tak trochu jiná, než bych si já přála, ale co; stejně jako pes, má mít asi i ona jen jednoho pána. Už nemusím poskakovat na rýči, pan Zajíc se svou velkou váhou snadno rýč zadupne a je to. Ono se mu to taky ryje, když jsem mu ty záhony kdysi stvořila, žejo.
Letos jsem se rozhodla, že zkusím pěstovat rajčata nejen na záhonech, ale i v nádobách. Kochala jsem se na internetu krásnými obrázky a nejvíc se mi líbilo, že bych nemusela svádět boj s plevelem a jen tak bych si odskočila z kuchyně před baráček a utrhla si rajčátko přímo pod kuchyňským oknem.
Jednoho jarního večera jsem dala k dobru svou pěstitelskou ideu. Pan Zajíc trochu zrudl, nasadil dost přísný výraz a prohlásil kategoricky, že NE. Žádný zatracený rajčata u baráku nebudou, tam je místo jen pro čistočistou krásu v podobě petúnií, pelargónií a pnout kolem baráčku se můžou tak akorát černooké zuzany. A bylo po mých pěstitelských snech. Marně jsem ukazovala obrázky, jak to může být pěkné, nebylo mi dovoleno hyzdit zahradnické plány mého manžela.
Jediné, co jsem letos bez povolení udělala, bylo natažení fólie mezi rajčaty a okurkami na záhonu. Ne že bych byla pochválená, to ne, ale i zahradník takového formátu, jakým je můj manžel, ocenil, že to vypadá docela dobře, a že mě to ušetří pletí týden co týden furt dokola po celou sezónu.
Jenže! Moje milá zahrada si pamatovala, jak jsem ji přivedla k životu! Mezi petúniemi se objevilo – podržte se – rajče. Rajčátko si tam klidně u domu rostlo jakoby nic. Pan Zajíc ho vytáhl a přesadil k větším sourozencům na záhon, kde se uvolnilo místo po jednom ulomeném exempláři.
Zahrada si řekla, že to teda ne a než jsme se nadáli, rostlo na tom samém místě druhé rajče. A to už pan Zajíc nechal na místě; ne že by pro rajče mezi kytkama měl pochopení, ale protože na záhonu už nebylo místo. Tohle rajče by mu kazilo estetický dokonalý zákryt záhonových rajčat.
No a tak nám pod kuchyňským oknem roste jako sám voják v poli jedno rajče. Vůbec to nevypadá špatně!
Příští rok se nebudu se svým záměrem doma svěřovat a prostě si pár rajčátek zasadím do nádob u domu.
Pro podezíravé čtenáře mám jednu poznámku. Já za to fakt nemůžu, ani já nevím, jak se to přihodilo a jak se ocitla dvě rajčátka mezi petúniemi. I zahrada má svoje tajemství, i ona si žije svým životem a občas nám předvede, že ji nemůžeme zcela ovládnout. A to je v pořádku.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz