Divoké letní noci a taky pěkná divočina ve dne

26. 06. 2017 10:46:34
Horké letní ráno. Sobota v červenci. Na klice nám visela igelitka plná tvrdého chleba. Dřív jsme je dávali sousedovic koním, ale poslední dobou máme zajímavější strávníky.

Prasátka. Kousek od naší vesnice je na břehu Vltavy kromě pěkné hospůdky taky veliká zahrada a v ní bydlí několik desítek černých prasátek různých velikostí. Od malinkatých přes ty střední až po otce rodu – mohutného kance se zahnutými kly...nebo zuby...nebo co to je.

Tam jezdíme na procházku a s sebou vozíme nashromážděné ztvrdlé pečivo. Nejsme sami, krmit prasátka jezdí víc lidí z okolí.

Tak tu červencovou sobotu jsme se rozhodli, že si vyrazíme na výlet k prasátkům.

Ledva jsme vyjeli, upozornil mě pan Zajíc, že naše auto tak trochu stávkuje, může se snadno stát, že zůstaneme někde bez dopravního prostředku. Sotva mi tu radostnou novinu sdělil, auto předvedlo názorně, o čem že je vlastně řeč. Škytlo a zastavilo. Zastavilo v nevhodný moment – na křižovatce ve vedlejší vesnici. Manžel jadrně zaklel, vypnul motor a na můj nesmělý dotaz, co že se vlastně s naším starým dopravním prostředkem děje, zařval několik nepublikovatelných slov a já posléze vyrozuměla, že se auto rozhodlo přestat řadit. Vzhledem k tomu, že má automatickou převodovku a že tam vždycky jako naschvál samovolně zařadilo jedničku, nebylo možné naši starou chudinku ani odtlačit. Manžel vyzkoušel různé finty a nakonec se mu povedlo fiátka ukecat. K prasátkům jsme nakonec dojeli, poctili jsme je námi od huby odtrženými skývami chleba a po procházce kolem Vltavy jsme se vydali na zpáteční cestu. Co vám budu vyprávět; museli jsme ještě nakoupit a naše trucovité vozidlo předvedlo, zač je toho loket, ještě několikrát. Domů jsme nakonec dojeli. Zaparkovali jsme před domem a ponechali naše milé auto svému osudu.

Po obědě jsme se vrtali v zahradě. Tedy já se vrtala, manželovi vrtalo v hlavě, co si počne s trucovitým autem.

„Taky to slyšíš?“ otázal se. Taky jsem to slyšela. Takovou tu hudbu „tuc tuc tuc“ jakoby možná od sousedů, ale zase jakoby odjinud. Vzápětí jsem si všimla, že kolem našich vrat proudí větší množství mládeže s batůžky a že směřují všichni jedním směrem. Jelikož jsem kronikářkou a zvědavost mám takříkajíc v popisu práce, vydala jsem se na průzkum. No jo. Kousek od našeho domu v areálu bývalého kravína – nyní konírny – byl v plném proudu festival. První ročník břežanského Verbíř festu, jak jsem se dočetla na plakátu, vstupné padesát korun, kapely zvučných jmen, jako třeba Maniac, Fixage a tak. Vypadalo to, že noc bude v našich končinách divoká.

Kvečeru jsme se rozhodli, že vyrazíme k rybníku. My se rozhodli vyrazit, ne tak naše auto. Ani neškytlo...prostě nešlo ani nastartovat. Vylezla jsem, popadla Besinku a šla se projít do polí. Manžel totiž vypadal poněkud...nebezpečně. Taky vypadal, že se o něj pokouší mrtvice. Tak jsem se radši vypařila.

Mezi poli jsem ovšem nenalezla kýženého klidu. Mou cestu doprovázela muzika a texty oněch skladeb byly opravdu rafinované. „Akorát, přišel jsem z noční a jdu spát, akorát“...to celé asi tak třicetkrát. „Je divná doba, to víme voba“, tuc tuc tuc,..taky třicetkrát. No jo, kdyby mi bylo šestnáct, tak nejsem v polích, ale na festu.

Když jsem dorazila domů, manžel se trochu uklidnil a hloubal v příručkách. Vyslovil oprávněnou obavu, že je dost vo hubu nechat auto přes noc před barákem, když se všude kolem potuluje rozvášněná omladina. Jelikož jsem byla v tuto chvíli zcela k nepotřebě, přestože jsem dispečerkou dopravy, šla jsem si lehnout.

V noci jsem se probudila. Neblahé tušení mě přimělo vykouknout z okna. Naše auto před domem nebylo! Že by se mládeži povedlo nemožné a auto nám ukradla?

Ne. Nemožné se podařilo panu Zajícovi. Tak dlouho zkoumal příručku, až v ní nalezl řešení. Dozvěděl se, že vlastní jakousi kartičku s kódem. Sedmimístným číslem. To když vyťuká plynovým pedálem, auto se umoudří a nastartuje. V pyžamu se tedy v hluboké noci odebral k autu. A vskutku! Příručka nelhala! Sice to trvalo dost dlouho, než ty zatracené číslice všechny vyšlapal, ale nakonec - hosana- auto nastartoval. Vycouval doprostřed silnice a jal se otáčet směrem k vratům. V tu chvíli se velká část festivalové mládeže rozhodla, že se projde hlubokou nocí a odlehčí cestou svým močovým měchýřům. No a v ten samý moment se naše auto rozhodlo, že svou porážku nedá lacino, a chcíplo. Představte si tu situaci: auto naštorc přes silnici, v něm sedí namíchnutý chlapík v pyžamu, v ruce třímá kartičku s kódem, nohou zuřivě šlape na plyn a kolem se rojí mládež, částečně močící, částečně zírající a vesměs opojená vším možným.

Přišlo mi to fakt k smíchu, ale vzhledem k tomu, že jsem onu ošemetnou situaci nemusela řešit a můj manžel má italskou náturu, smích jsem úspěšně ututlala a radši se tvářila soustrastně. Vzhledem k tomu, že naše nebohé vozidlo stálo na dvoře, bylo patrné, že akce se podařila.

Manžel se rozhodl, že auto dopraví do Prahy na parkoviště před naše společné pracoviště, a tam že se dostaví odborník na slovo vzatý, který nám, respektive našemu autu, několikrát vytrhl trn z paty...pneumatiky. Po nekonečných hodinách mi manžel zavolal. Ano, dojel. Trasa, která jindy trvá dvacet minut, když není provoz, mu trvala dvě hodiny. Jel totiž na každých světlech tam, kam zrovna svítila zelená...okružní jízda Prahou. Stejně mu to několikrát chcíplo a posledních padesát metrů musel tlačit.

Tak to vidíte. I na vesnici lze zažít drama! A navíc patříme od letošního léta k slavným místům, kde se odehrávají letní festivaly! Jen nemáme čím jezdit na výlety...

Autor: Zuzana Zajícová | pondělí 26.6.2017 10:46 | karma článku: 23.20 | přečteno: 941x

Další články blogera

Zuzana Zajícová

Do tepláků!

Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;

4.3.2024 v 12:42 | Karma článku: 31.48 | Přečteno: 1218 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)

Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.

26.1.2024 v 12:14 | Karma článku: 23.74 | Přečteno: 618 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok

Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.

2.1.2024 v 12:48 | Karma článku: 32.15 | Přečteno: 1709 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější

Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.

19.12.2023 v 8:21 | Karma článku: 27.22 | Přečteno: 718 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 21 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 241 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 17.78 | Přečteno: 419 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 106 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.12 | Přečteno: 583 | Diskuse
VIP
Počet článků 426 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1229

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)

Píšu i zde:

Profil uživatele | i60.cz

 

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...