Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Můj boj s okupanty a cizáckými hordami

19. 06. 2017 8:54:50
Byla jsem napadena! Můj dosud bezpečný domov je v ohrožení! Dosud jsem si o sobě myslela, že jsem stvořena pouze pro život v míru. Ne! Stala se ze mě válečnice

Už několik let svádím krutý a nelítostný boj vně našeho baráčku. Na zahradě. Od jara do podzimu čelím zástupům strašlivých nájezdníků, co mi ztrpčují život, jak jen můžou.

Sedím si takhle k večeru na zahradě, kochám se a hle! Můj zjihlý zrak zaostří a spatří na bezchybném trávníku vetřelce. A tam! A tam! A kousek dál a všude jsou ti odporní cizinci, co se k nám dostali před pár lety a okupují veškeré české a moravské zahrádky. Ano, je to plzák portugalský, prakticky nezničitelný nepřítel nás zahrádkářů.

Za ta léta jsem vyzkoušela všechno. Marně. Prostě plzák je a bude, zdá se, na furt součástí mé nebohé zahrádky a já s ním budu svádět boj, co živa budu.

Moje jistota, že takový cizí element nepřekročí práh našeho domu, vzala minulý týden zasvé. Ano, vážení a milí, můj dosud bezpečný domov se stal cílem a domovem nezvaných hostů, snad ještě odpornějších než jsou ti zatracení Portugalci.

Portugalští nájezdníci zůstávají před mým prahem a nelezou mi až do postele. Mám jistotu, že jakmile skončí léto, zmizí a vypaří se neznámo kam a já mám od nich pokoj do příštího jara.

Ne tak ti cizáci, co okupují už týden můj dosud bezpečný domov. Nejdřív si vybrali naši ložnici. Nakvartýrovali se drze a zdá se, že nehodlají své nově zabrané území dobrovolně opustit. Nejdřív jsem si všimla jednoho; asi výzkumník. Zjistil, že je to tam dobrý, skoro jako na Řípu, tak dal echo kámošům a než jsem se nadála, byli všude.

Jen jednou jsem s nimi měla co do činění, a to je už dávno. Tehdy to byl boj nelítostný, leč krátký. Zjistila jsem, kde je jejich hlavní stan, a učinila jsem jejich nájezdům rázný konec.

Ovšem momentální situace je zcela jiná. Nemohla jsem zaboha přijít na to, odkud se ty malé potvory berou. Jejich hlavní stan byl v ložnici, to mi bylo jasné; ale kde? KDE?

Pro čtenářstvo, jež dosud nepochopilo, o jakých že cizácích tu hovořím, tak hovořím už dobré půlhodiny o molech. Ano. Náš dosud neposkvrněný domov byl napaden molími hordami neznámého původu.

Pátrala jsem jako Holmes, použila jsem všechny metody a nic. Až konečně po pár dnech jsem vypozorovala, že nejvíc těch potvor krouží na jednom místě. A na tom místě si hověla jedna z mnoha krabic pana Zajíce. On má totiž jednu vlastnost. Všechno se musí schovat, nic se nesmí vyhodit, jednou se to bude určitě hodit. Navíc máme pořád baráček ve fázi po rekonstrukční – rozuměj – nic není na svým místě, všechno je jinde než být má, všude jsou krabice, obsahující poklady Zajícovy. Neuvěřitelné poklady...

No a jak jsem tak pořád pátrala po líhni, všimla jsem si, že když vezmu krabici a zatřesu s ní, rázem mi kolem hlavy prosviští několik exemplářů. V krabici ovšem nebyl ani proviant pro případ nouze, ani oblečení pro případ zimy. Nalezla jsem v ní pouze několik neznámých předmětů na baterie, několik známých předmětů na baterie, různé nabíječky na mobily, co už dávno neexistují, a tak.

I popadla jsem milou krabici a vynesla na dvůr. Tam jsem ji počala zkoumat. A nevěřila jsem, přátelé, vlastním očím!

Vzala jsem jemné nástroje kuchyňské a jala se krabici operovat. Jako pan doktor Měšťák jsem postupovala a hle! Odhalila jsem molí líheň!

Krabice byla totiž z takové té vlnité lepenky. Co vlnka, to hnízdečko pro molí larvu...fuj!!! Mrkla jsem se na etiketu a vida! Španělsko! Rajčata ze Španělska a s nimi i molí farma!

Na zahradě máme Portugalce a v baráčku Španěly. Problém je ovšem v tom, že pan Zajíc má množství krabic větší než malé, množství přímo obrovské, a nejen ze Španělska! A nejen v ložnici! Taky na půdě a v obýváku a v předsíni a v pracovně a...ach jo...

Moli už mezitím zjistili, že v ložnici není tak bezpečno, jak si původně mysleli, a začali expandovat i jinam.

A já mám veliké dilema; mám zabíjet moly nebo zabít i pana Zajíce?

Autor: Zuzana Zajícová | pondělí 19.6.2017 8:54 | karma článku: 24.52 | přečteno: 934x

Další články blogera

Zuzana Zajícová

Svatba jako řemen

Když se vdávala moje sestřenice Dáša, byla tuhá normalizační zima, prosinec 1969... Svatba to byla promyšlená, jelikož ženichem byl mladý sympaťák Hans ze sousedního Rakouska a hrozilo, že se s Dášou už nikdy neuvidí.

13.6.2017 v 9:30 | Karma článku: 31.64 | Přečteno: 2196 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Moje červená lampa

No ona není moje, ona je holandská, a je to nový projekt v Amsterdamu. Prostě starosta Amsterdamu se rozhodl, že prostitutky v Holandsku by potřebovaly emancipovat.

5.6.2017 v 8:53 | Karma článku: 21.91 | Přečteno: 664 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Příbuzná strýce Pepina

Ranní cesty příměstským busem jsou ponuré, přestože je za špinavými okny jaro a všude, kam oko dohlédne, svítí řepka.

29.5.2017 v 9:56 | Karma článku: 23.80 | Přečteno: 933 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Eva Drunecká

Soros není Bůh

i když si na něj rád hraje a kupodivu mu v jeho božství mnoho lidí pomáhá a většina neodporuje. Vrtochy tohoto přebohatého staříka odborná veřejnost tituluje jako „kontroverzní názory“. Zní to vzletněji.

25.6.2017 v 19:06 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jan Pražák

Naše první myši

Chápu, že je docela ostuda, když kočka uloví svou první myš, až když je víc než rok stará. Ale dřív to mně a Santíkovi dvounožci prostě neumožnili.

25.6.2017 v 17:50 | Karma článku: 10.66 | Přečteno: 121 | Diskuse

Pavel Nitka

Možná přijde i Pláteník

A s ním třeba i pan předseda Franta Bavorů, který byl tím správným mužem na radnici... Stačí jen dobře sledovat televizní program a dočkáme se...

25.6.2017 v 14:48 | Karma článku: 21.90 | Přečteno: 534 | Diskuse

Stanislav Cigánek

Matěj z Janova o jedné katolické církvi

Matěj z Janova, žák Jana Milíče z Kroměříže a v jistém smyslu předchůdce Husův mluvil velmi výstižně o katolicitě církve, která spočívá ve věrnosti Boží Pravdě.

25.6.2017 v 11:23 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 360 | Diskuse

Jan Tomášek

Chaplinovo náměstí

Jeden takový velmi modernistický epigram z Prahy... Krátké čtení k pozdní snídani nebo brzkému obědu.

25.6.2017 v 10:01 | Karma článku: 5.31 | Přečteno: 262 | Diskuse
VIP
Počet článků 169 Celková karma 25.19 Průměrná čtenost 1041

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka)...

 

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.