Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Příbuzná strýce Pepina

29. 05. 2017 9:56:02
Ranní cesty příměstským busem jsou ponuré, přestože je za špinavými okny jaro a všude, kam oko dohlédne, svítí řepka.

Taky dnes to nebylo jiné. Jela jsem po zasloužené rekonvalescenci poprvé do práce a moc se mi tam nechtělo. Jaro v rozpuku, kafe na zahradě, kočky rozprostřené na pažitu... prostě týden jsem si užila a najednou šup, zpátky do reality. A hned takhle brzo ráno.

Nebyla jsem sama, komu se nechtělo z rozkvetlého venkova do matičky Prahy, a nejen pasažéři, ale i řidič vypadal mdle. Usedla jsem a odevzdaně koukala z okna. Oči se mi za chvíli začaly zavírat, jak je u mě obvyklé.

„Co lezeš tak dozadu?“ zaječel ostrý soprán kousek ode mě. No jo...na zastávce přistoupila osoba, co by mohla z fleku hrát ježibabu v Rusalce. Šedý rozcuch až na lopatky, bezzubá dáseň, pichlavý zrak. Známá postava, co doprovází svého vnuka do speciální školy. Veškeré osazenstvo ranní linky bylo v tu ránu vzhůru, dokonce i ti, co měli uši přiklopené sluchátky, sebou trhli.

Ježibabka celou cestu uličkou mezi sedadly svého vnuka peskovala a tahala ho za rozměrný batoh. Konečně se usadili a bus se rozjel. Do Prahy to bylo jen kousek, za deset minut budeme na metru. Zavřela jsem oči...

„...ti povidám, nikdo tam nechodí!“

Vyletěla jsem půl metru nad sedadlo a stejně tak všichni ostatní. Ježibabka telefonovala.

„No dyk ti to povidám, Nikdo tam nechodí!!!“

„...“

„Vrátka máš votevřený už vod...no vod neděle, a to ti povidám, od nás tam nikdo nechodí!“

„...“

„...a kdo by tam jako chodil, NIKDO TAM NECHODÍ!“

Všimla jsem si, že řidič je dočista probranej stejně jako my ostatní, a že se znepokojeně kouká do zrcátka, cože se to děje.

„Neřvěte tak, řidič nás ještě někde vyklopí!“ ozval se jeden z pasažérů, leč poznámka nepadla na úrodnou půdu. Ježibabka telefonovala osobě nejspíš zcela hluché a momentálně zaostalé, jež zřejmě vlastní pozemek s vrátky, co jsou otevřené, i když tam nikdo nechodí.

„...no a proč by tam jako někdo chodil? Dyk tam stejně nic nemáš!“

„...“

„NIKDO TAM NECHODÍ!!"

Smála jsem se a se mnou ostatní, co seděli kolem. Všichni jsme věděli, že tam nikdo nechodí, jen tajemná osoba na druhém konci mobilu to ne a ne pochopit.

„Příbuzná strýce Pepina,“ podotkl trefně můj soused.

„Už aby ty vrátka někdo zavřel, stejně tam nikdo nechodí,“ dodala jsem já.

Konečně jsme dorazili do cíle. Ježibabka sklapla zobák i mobil a drala se ven hlava nehlava. Cestu si razila nebohým vnoučkem, klesajícím pod tíhou batohu.

Ranní metro bylo našlapané stejně jako příměstský autobus. Ježibabka se procpala k sedadlu, na němž se zrovna usadila blond slečna.

„Tam jsem si chtěla sednout já!“ zaječela Ježibabka a propichovala nebohou slečnu pohledem ostrým jako její hlas. Slečna vstala a pustila ji sednout.

„Hodinu jsem na cestě a celou cestu stojim v autobusu!“

Slečna se omluvila, že si jí nevšimla, když si na to místo sedala.

Hmmm...tak z deseti minut je hodina, a prý stála. Seděla a celou dobu řvala do telefonu. Ještěže v metru není signál. Zavřela jsem oči...

„Nikdo tam nechodí, kdo by tam taky chodil!“

Vyletěla jsem a stejně tak všichni kolem. Ježibabka netelefonovala. Ježibabka konverzovala se svým malým vnukem, dloubajícím se v nose. Zvedl se mi tlak a žaludek. To bude zas den!

p.s.- dobrá zpráva! Histologie dopadla OK ufff...

Autor: Zuzana Zajícová | pondělí 29.5.2017 9:56 | karma článku: 24.52 | přečteno: 951x

Další články blogera

Zuzana Zajícová

Smutný začátek prázdnin

Vedro. Léto. Vysvědčení v kapse. Mouchy. Okurky na záhonu. Všechno jak má být. Zdánlivě jak má být...

19.7.2017 v 10:23 | Karma článku: 25.31 | Přečteno: 903 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Život je jeden z nejtěžších…obzvlášť pak ten kočičí

Náš malý kocourek Mourek čural, kudy chodil. Na písek občas taky, ale nejradši měl – hrůza! Naši postel.

18.7.2017 v 11:51 | Karma článku: 24.25 | Přečteno: 715 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Všechny nemůžu zachránit…ale aspoň snažit bych se měla

Není snadné chodit po světě a potkávat ty malé chlupaté kuličky, co nemají domov. Řeč je o koťatech.

17.7.2017 v 9:53 | Karma článku: 25.22 | Přečteno: 758 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Mylí tatínku aneb Pozdrav z prázdnin

Nikdo neumí napsat hezčí pozdrav z prázdnin než malé děti. Hlavně v dřevních dobách bezinternetových a bezmobilových.

11.7.2017 v 9:22 | Karma článku: 25.45 | Přečteno: 720 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Člověče otevři oči! Příroda k tobě promlouvá!

Existují lidé kteří tvrdí, že mechanismus fungování přírody je řízen určitým druhem vědomé inteligence. Že prostě vše, co se v přírodě děje se neděje jen tak samo od sebe. Stojí za tím inteligence a ta to spravuje.

25.7.2017 v 15:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 76 | Diskuse

Libuse Palkova

Bylo soužití Židů a Arabů vždycky tak problematické?

Strašné události, ke kterým došlo v posledních dnech v Izraeli , vedou každého slušného člověka, kterému se hnusí násilí, k zamyšlení: Vždycky se muslimové s židy takhle nenáviděli?

25.7.2017 v 8:25 | Karma článku: 11.37 | Přečteno: 510 | Diskuse

Jana Slaninová

Nepřirozené věci: rodičovská práva gayů

Koutkem oka mi zaškubaly diskuze o tom, co je v přírodě a mezi lidmi přirozené či nikoli. Co vlastně my, zplozenci civilizace, víme o přirozenosti?

25.7.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.18 | Přečteno: 830 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Gen. Poslední...a výborný

Gen je jako otisk v kůži navěky, těžko jizvu zamaskujeme. Využijeme-li možnost, i to se trochu dá. Jsou však otisky, které jsou požehnáním a jizva ozdobou. Gen je daný. Anebo vytvořený. Třeba Fero Fenič i Břetislav Rychlík to umí

25.7.2017 v 1:04 | Karma článku: 16.14 | Přečteno: 557 | Diskuse

Ladislav Jílek

Šarbel Machlúf

Většině lidí to jméno asi nic neříká. Je to poustevník, který žil v 19. Století v Libanonu. Je uctíván jako světec a dnes je jeho svátek.

24.7.2017 v 21:30 | Karma článku: 9.43 | Přečteno: 183 | Diskuse
VIP
Počet článků 175 Celková karma 25.24 Průměrná čtenost 1036

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka)...

 

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.