Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Za to, že nepřišlo jaro, můžu já!

21. 04. 2017 14:42:32
Ano, vážení a milí, je to tak. To, čeho jsem se obávala, nastalo. Nepřišlo jaro a já jsem tomu na vině. Už dlouho ve mně klíčilo podezření, že se mnou není něco v pořádku. Leč posuďte sami.

Před měsícem jsem v záchvatu pořádkumilovnosti a taky pod vlivem sluníčka, nesměle vykukujícího skrze mraky a mimořádně teplého března posbírala zimní boty a spořádaně je naskládala do krabic. Ty jsem pracně uložila na různá místa, kde bylo momentálně volno. No a co se nestalo? Sluníčko se schovalo a jaro se nedostavilo. Začala zase zima, a to se vším všudy včetně vichřic a sněhových závějí. Ach jo. Je to tak. Vloni a předloni jsem takový uklízecí záchvat neměla a zimní boty se v předsíni vyskytovaly ještě po velikonocích. No a jak si jistě vzpomenete, zima vloni a předloni prakticky nebyla. Byl pořád podzim, pak asi tak tři dny jaro a pak hned léto. Když jsme se kdysi rozhodli na našem baráčku vyměnit střechu, zvolili jsme duben. Podle dlouhodobé předpovědi měl být zvolený měsíc prakticky beze srážek, na rozdíl od měsíců před i po. Jistě už tušíte, jak to dopadlo. V momentě sundání staré krytiny se strhla série průtrží mračen a ta trvala přesně po dobu, co byl náš nebohý baráček bez krytiny. Pak zbytek roku ani nekáplo.

Pokaždé, když usoudím, že mráz už nepřijde, a že je tudíž načase ostříhat naši malou kníračku Besinku, tak pokaždé nastanou mrazy a ty trvají, dokud nebohá Besinka zase trochu neobroste. Kdysi jsme jeli na začátku října na Rhodos. Všichni, včetně internetu, tvrdili, že je to nejkrásnější čas na Rhodosu. No. Sotva jsme se rozkoukali, ledva nožky v moři smočili, nastal konec světa. Odpoledne všude kvetly ibišky, ráno byly všechny zmrzlé. Nekecám. Přišla strašlivá bouře a ta zlikvidovala nejen ibišky, ale i slunečníky na pláži a lehátka visela na těch zmrzlých ibišcích. A kdo myslíte, že ten úžasný termín dovolené vybral? Já. Místní nám říkali, že takhle u nich vypadá zima a že přišla nezvykle brzo. Rok na to jsme pro jistotu jeli na Korfu hned na přelomu srpna a září. Tak studený vítr tam prý nefoukal padesát let a moře mělo devatenáct stupňů jako na Baltu. Nekecám. Manžel měl s sebou digitální teploměr a tím mi neustále šermoval před nosem, protože, hádejte, kdo zvolil termín dovolené?

Mám ovšem důvod předpokládat, že za nepřízeň osudu a rozmary počasí nemůžu jen já. Jeden nejmenovaný rosnička je známý tím, že pokaždé, když jede on na dovolenou, leje jako z konve. Před pár lety nám vítězoslavně oznámil, že si to posichroval. Žádná Šumava, žádný Mácháč, ale Egypt! Tam že zaručeně pršet nebude... No, nepršelo, jen tam chudák chytil hned druhý den příušnice a strávil celou slunečnou dovolenou v šeru pokoje s obkladem na uších. No a jelikož usoudil, že dvakrát do stejné řeky nemůžeš vstoupit a že už jednou příušnice prodělal, jel do Egypta znovu, tentokrát na svatební cestu. Že se konečně podívá na ty pyramidy. Jenže co čert nechtěl, dostavil se průjem. Jeho novomanželka byla z celého zájezdu jediná, kterou to hned první den neskolilo, naopak si stěžovala, že nebyla tři dny na záchodě. Náš milý rosnička se rozhodl pro radikální léčbu a naordinoval té chudince projímadlo. Od té doby trávili na záchodě dovolenou oba, jen novomanželka byla navíc oprávněně namíchnutá. Pyramidy zase neviděli...

Tak to vidíte, milí moji čtenáři. Nejsem v tom sama. Hned, jak milého rosničku potkám, zeptám se ho, jestli si taky uklidil zimní boty. Jo a taky vyzvím, kdy pojede na dovolenou. V lednu se nechal slyšet, že asi zase do toho Egypta, protože příušnice už měl a prý je člověk po prodělání egyptského průjmu na něj imunní. Rosnička je vytrvalý a to se mi na něm líbí.

Tímto se všem milovníkům jara omlouvám a jdu vyhrabat ty zatracené zimní boty.

Autor: Zuzana Zajícová | pátek 21.4.2017 14:42 | karma článku: 23.69 | přečteno: 745x

Další články blogera

Zuzana Zajícová

Smutný začátek prázdnin

Vedro. Léto. Vysvědčení v kapse. Mouchy. Okurky na záhonu. Všechno jak má být. Zdánlivě jak má být...

19.7.2017 v 10:23 | Karma článku: 25.31 | Přečteno: 902 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Život je jeden z nejtěžších…obzvlášť pak ten kočičí

Náš malý kocourek Mourek čural, kudy chodil. Na písek občas taky, ale nejradši měl – hrůza! Naši postel.

18.7.2017 v 11:51 | Karma článku: 24.25 | Přečteno: 715 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Všechny nemůžu zachránit…ale aspoň snažit bych se měla

Není snadné chodit po světě a potkávat ty malé chlupaté kuličky, co nemají domov. Řeč je o koťatech.

17.7.2017 v 9:53 | Karma článku: 25.22 | Přečteno: 758 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Mylí tatínku aneb Pozdrav z prázdnin

Nikdo neumí napsat hezčí pozdrav z prázdnin než malé děti. Hlavně v dřevních dobách bezinternetových a bezmobilových.

11.7.2017 v 9:22 | Karma článku: 25.45 | Přečteno: 720 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Člověče otevři oči! Příroda k tobě promlouvá!

Existují lidé kteří tvrdí, že mechanismus fungování přírody je řízen určitým druhem vědomé inteligence. Že prostě vše, co se v přírodě děje se neděje jen tak samo od sebe. Stojí za tím inteligence a ta to spravuje.

25.7.2017 v 15:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 | Diskuse

Libuse Palkova

Bylo soužití Židů a Arabů vždycky tak problematické?

Strašné události, ke kterým došlo v posledních dnech v Izraeli , vedou každého slušného člověka, kterému se hnusí násilí, k zamyšlení: Vždycky se muslimové s židy takhle nenáviděli?

25.7.2017 v 8:25 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 507 | Diskuse

Jana Slaninová

Nepřirozené věci: rodičovská práva gayů

Koutkem oka mi zaškubaly diskuze o tom, co je v přírodě a mezi lidmi přirozené či nikoli. Co vlastně my, zplozenci civilizace, víme o přirozenosti?

25.7.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.18 | Přečteno: 825 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Gen. Poslední...a výborný

Gen je jako otisk v kůži navěky, těžko jizvu zamaskujeme. Využijeme-li možnost, i to se trochu dá. Jsou však otisky, které jsou požehnáním a jizva ozdobou. Gen je daný. Anebo vytvořený. Třeba Fero Fenič i Břetislav Rychlík to umí

25.7.2017 v 1:04 | Karma článku: 16.14 | Přečteno: 556 | Diskuse

Ladislav Jílek

Šarbel Machlúf

Většině lidí to jméno asi nic neříká. Je to poustevník, který žil v 19. Století v Libanonu. Je uctíván jako světec a dnes je jeho svátek.

24.7.2017 v 21:30 | Karma článku: 9.43 | Přečteno: 183 | Diskuse
VIP
Počet článků 175 Celková karma 25.24 Průměrná čtenost 1036

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka)...

 

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.