Za to, že nepřišlo jaro, můžu já!
Před měsícem jsem v záchvatu pořádkumilovnosti a taky pod vlivem sluníčka, nesměle vykukujícího skrze mraky a mimořádně teplého března posbírala zimní boty a spořádaně je naskládala do krabic. Ty jsem pracně uložila na různá místa, kde bylo momentálně volno. No a co se nestalo? Sluníčko se schovalo a jaro se nedostavilo. Začala zase zima, a to se vším všudy včetně vichřic a sněhových závějí. Ach jo. Je to tak. Vloni a předloni jsem takový uklízecí záchvat neměla a zimní boty se v předsíni vyskytovaly ještě po velikonocích. No a jak si jistě vzpomenete, zima vloni a předloni prakticky nebyla. Byl pořád podzim, pak asi tak tři dny jaro a pak hned léto. Když jsme se kdysi rozhodli na našem baráčku vyměnit střechu, zvolili jsme duben. Podle dlouhodobé předpovědi měl být zvolený měsíc prakticky beze srážek, na rozdíl od měsíců před i po. Jistě už tušíte, jak to dopadlo. V momentě sundání staré krytiny se strhla série průtrží mračen a ta trvala přesně po dobu, co byl náš nebohý baráček bez krytiny. Pak zbytek roku ani nekáplo.
Pokaždé, když usoudím, že mráz už nepřijde, a že je tudíž načase ostříhat naši malou kníračku Besinku, tak pokaždé nastanou mrazy a ty trvají, dokud nebohá Besinka zase trochu neobroste. Kdysi jsme jeli na začátku října na Rhodos. Všichni, včetně internetu, tvrdili, že je to nejkrásnější čas na Rhodosu. No. Sotva jsme se rozkoukali, ledva nožky v moři smočili, nastal konec světa. Odpoledne všude kvetly ibišky, ráno byly všechny zmrzlé. Nekecám. Přišla strašlivá bouře a ta zlikvidovala nejen ibišky, ale i slunečníky na pláži a lehátka visela na těch zmrzlých ibišcích. A kdo myslíte, že ten úžasný termín dovolené vybral? Já. Místní nám říkali, že takhle u nich vypadá zima a že přišla nezvykle brzo. Rok na to jsme pro jistotu jeli na Korfu hned na přelomu srpna a září. Tak studený vítr tam prý nefoukal padesát let a moře mělo devatenáct stupňů jako na Baltu. Nekecám. Manžel měl s sebou digitální teploměr a tím mi neustále šermoval před nosem, protože, hádejte, kdo zvolil termín dovolené?
Mám ovšem důvod předpokládat, že za nepřízeň osudu a rozmary počasí nemůžu jen já. Jeden nejmenovaný rosnička je známý tím, že pokaždé, když jede on na dovolenou, leje jako z konve. Před pár lety nám vítězoslavně oznámil, že si to posichroval. Žádná Šumava, žádný Mácháč, ale Egypt! Tam že zaručeně pršet nebude... No, nepršelo, jen tam chudák chytil hned druhý den příušnice a strávil celou slunečnou dovolenou v šeru pokoje s obkladem na uších. No a jelikož usoudil, že dvakrát do stejné řeky nemůžeš vstoupit a že už jednou příušnice prodělal, jel do Egypta znovu, tentokrát na svatební cestu. Že se konečně podívá na ty pyramidy. Jenže co čert nechtěl, dostavil se průjem. Jeho novomanželka byla z celého zájezdu jediná, kterou to hned první den neskolilo, naopak si stěžovala, že nebyla tři dny na záchodě. Náš milý rosnička se rozhodl pro radikální léčbu a naordinoval té chudince projímadlo. Od té doby trávili na záchodě dovolenou oba, jen novomanželka byla navíc oprávněně namíchnutá. Pyramidy zase neviděli...
Tak to vidíte, milí moji čtenáři. Nejsem v tom sama. Hned, jak milého rosničku potkám, zeptám se ho, jestli si taky uklidil zimní boty. Jo a taky vyzvím, kdy pojede na dovolenou. V lednu se nechal slyšet, že asi zase do toho Egypta, protože příušnice už měl a prý je člověk po prodělání egyptského průjmu na něj imunní. Rosnička je vytrvalý a to se mi na něm líbí.
Tímto se všem milovníkům jara omlouvám a jdu vyhrabat ty zatracené zimní boty.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz