Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Řezat, řezat, nikoho nešetřit!

18. 04. 2017 8:04:26
Já fakt nevím, jak se na velikonoční tradiční řádění tváří bojovnice za ženská práva, ale mně se to líbí.

Mám to zkrátka v krvi. Už s mateřským mlékem jsem nasávala tradice své rodné Hané a tradice velikonoční velely nám holkám malovat vajíčka a doufat, že nás přijde vyšlehat co největší počet kluků, neboť vězte, že čím víc mi jich nařezalo na zadek, tím větší jsem byla hvězda.

Jelikož jsme byly dvě – já a moje starší sestra, musely jsme namalovat vajec hromadu, abychom měly pro všechny naše kamarády. Běda, kdyby nám nestačily! Byly jsme v kolektivu oblíbené, takže o kluky nebyla nouze. Navíc měl náš tatínek veliké zásoby kvalitní slivovice, co ji dostával od vděčných pacientů, kteří nedbali, že pan doktor je prakticky abstinent. A ještě ke všemu jsme bydleli na konci města. Všechny tyto indicie pak měly za následek, že koledníci k nám chodili houfně, a že si nás nechávali na konec. Poslední tedy bydlela kousek od nás paní profesorka němčiny, zvaná Matka, ale mezi námi byl plot, který zdolal jen málokterý znavený koledník. K Matce se dostali jen ti nejvytrvalejší a nejodhodlanější.

Každý rok na velikonoční pondělí to u nás vypadalo podobně. Maminka nachystala zcela zbytečně něco k zakousnutí, tatínek přinesl ze sklepa poctivou slivovici a odklidil se do nejvzdálenějšího pokoje, kde hodlal studovat odbornou literaturu do té doby, než se odpotácí poslední koledník.

Jelikož je moje sestra Lenka starší o sedm let, je nasnadě, že byla ve všech směrech taky o sedm let napřed. Takže když ji navštěvovali koledníci, co je ani tak nezajímaly malovaný vejce jako slivovice, mým koledníkům ještě teklo mlíko po bradě a slivovice pro ně byla zakázaným ovocem. V těch letech bylo jasné, že uklízet po kolednících, co boj slivovice s ostatními destiláty prohráli, musela Lenička. Já jsem maximálně musela zamést omylem rozšlápnutou kraslici.

Ovšem čas oponou trhnul a stalo se, že i moji kamarádi začali požívat nabízené alkoholické nápoje v množství víc než malém a navíc značně různorodém. I já jsem se pak musela chopit kbelíku a umývat v lepším případě schody. Občas jsme se sestrou obě zaklekly a uklízely následky tatínkovy skvělé slivovice, co se poprala s rumem, zelenou, myslivcem, fernetem a jinými patoky tak, že všechny svorně skončily na našich schodech a silnici, vedoucí kolem našeho domu.

Nastala doba, kdy sestra vyletěla z rodného hnízda a velikonoční svátky trávila kdovíkde. Zůstala jsem sama na vejce, koledníky i uklízení. Jeden rok byl náročný. Moji spolužáci a kamarádi z gymplu se dostavili v plném počtu a jako vždycky řádně rozparádění. Dostala jsem symbolicky na zadek, maminka taky a tatínek za sebou zavřel dveře. Spolužáci se rozprostřeli po obýváku a ležérně zaujali různé pozice. Milan, takto premiant třídy, se usalašil u tatínkova psacího stolu, a jak bylo jeho zvykem, když požil něco alkoholu, neustále se smál. Maminka si všechny prohlédla odborným zrakem a doporučila místo slivovice kafe. Nesetkalo se to s pochopením a to byla chyba.

Milan do sebe kopnul panáka a ztratil barvu, respektive ji našel. Zezelenal a jeho pověstný smích mu zmrznul na rtech. Maminka běžela pro kbelík, ale pozdě. Milan vyklopil obsah zkoušeného žaludku přímo na tatínkův psací stroj...

Nedovedete si představit, jak strašlivou práci dá vyčistit psací stroj značky Consul! Byla to práce náročná, úmorná a marná, obzvlášť když jsem ze zoufalství na závěr očisty použila maminčin parfém. Ještě dlouho potom, kdykoliv tatínek zasedl k psacímu stroji, aby sepsal posudek pro soudní řízení, linul se zpoza klapek zápach slivovice, co prošla zažívacím traktem, říznutý francouzským parfémem. Ironií osudu byl totiž tatínek jako neurolog soudním znalcem přes alkohol, a to jediný ve Východočeském kraji...

To bylo taky naposledy, kdy se moji kamarádi u nás dorazili tatínkovou slivovicí. Další rok jsme maturovali a hned po velikonočním pondělí nás čekaly písemky. Ani ten největší frajer si tehdy netroufl požít jakýkoliv alkohol. No a po maturitě jsme se všichni rozletěli z rodného maloměsta uprostřed Hané a já potom trávila jarní svátky všude možně, kde to bylo taky fajn, ale nikdy tak, jako doma; se sestrou Lenkou, maminkou, tátou a jeho slivovicí. A taky se všemi našimi koledníky...

Autor: Zuzana Zajícová | úterý 18.4.2017 8:04 | karma článku: 33.93 | přečteno: 2941x

Další články blogera

Zuzana Zajícová

Smutný začátek prázdnin

Vedro. Léto. Vysvědčení v kapse. Mouchy. Okurky na záhonu. Všechno jak má být. Zdánlivě jak má být...

19.7.2017 v 10:23 | Karma článku: 25.31 | Přečteno: 903 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Život je jeden z nejtěžších…obzvlášť pak ten kočičí

Náš malý kocourek Mourek čural, kudy chodil. Na písek občas taky, ale nejradši měl – hrůza! Naši postel.

18.7.2017 v 11:51 | Karma článku: 24.25 | Přečteno: 715 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Všechny nemůžu zachránit…ale aspoň snažit bych se měla

Není snadné chodit po světě a potkávat ty malé chlupaté kuličky, co nemají domov. Řeč je o koťatech.

17.7.2017 v 9:53 | Karma článku: 25.22 | Přečteno: 758 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Mylí tatínku aneb Pozdrav z prázdnin

Nikdo neumí napsat hezčí pozdrav z prázdnin než malé děti. Hlavně v dřevních dobách bezinternetových a bezmobilových.

11.7.2017 v 9:22 | Karma článku: 25.45 | Přečteno: 720 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Člověče otevři oči! Příroda k tobě promlouvá!

Existují lidé kteří tvrdí, že mechanismus fungování přírody je řízen určitým druhem vědomé inteligence. Že prostě vše, co se v přírodě děje se neděje jen tak samo od sebe. Stojí za tím inteligence a ta to spravuje.

25.7.2017 v 15:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 76 | Diskuse

Libuse Palkova

Bylo soužití Židů a Arabů vždycky tak problematické?

Strašné události, ke kterým došlo v posledních dnech v Izraeli , vedou každého slušného člověka, kterému se hnusí násilí, k zamyšlení: Vždycky se muslimové s židy takhle nenáviděli?

25.7.2017 v 8:25 | Karma článku: 11.37 | Přečteno: 510 | Diskuse

Jana Slaninová

Nepřirozené věci: rodičovská práva gayů

Koutkem oka mi zaškubaly diskuze o tom, co je v přírodě a mezi lidmi přirozené či nikoli. Co vlastně my, zplozenci civilizace, víme o přirozenosti?

25.7.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.18 | Přečteno: 830 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Gen. Poslední...a výborný

Gen je jako otisk v kůži navěky, těžko jizvu zamaskujeme. Využijeme-li možnost, i to se trochu dá. Jsou však otisky, které jsou požehnáním a jizva ozdobou. Gen je daný. Anebo vytvořený. Třeba Fero Fenič i Břetislav Rychlík to umí

25.7.2017 v 1:04 | Karma článku: 16.14 | Přečteno: 557 | Diskuse

Ladislav Jílek

Šarbel Machlúf

Většině lidí to jméno asi nic neříká. Je to poustevník, který žil v 19. Století v Libanonu. Je uctíván jako světec a dnes je jeho svátek.

24.7.2017 v 21:30 | Karma článku: 9.43 | Přečteno: 183 | Diskuse
VIP
Počet článků 175 Celková karma 25.24 Průměrná čtenost 1036

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka)...

 

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.