Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Řezat, řezat, nikoho nešetřit!

18. 04. 2017 8:04:26
Já fakt nevím, jak se na velikonoční tradiční řádění tváří bojovnice za ženská práva, ale mně se to líbí.

Mám to zkrátka v krvi. Už s mateřským mlékem jsem nasávala tradice své rodné Hané a tradice velikonoční velely nám holkám malovat vajíčka a doufat, že nás přijde vyšlehat co největší počet kluků, neboť vězte, že čím víc mi jich nařezalo na zadek, tím větší jsem byla hvězda.

Jelikož jsme byly dvě – já a moje starší sestra, musely jsme namalovat vajec hromadu, abychom měly pro všechny naše kamarády. Běda, kdyby nám nestačily! Byly jsme v kolektivu oblíbené, takže o kluky nebyla nouze. Navíc měl náš tatínek veliké zásoby kvalitní slivovice, co ji dostával od vděčných pacientů, kteří nedbali, že pan doktor je prakticky abstinent. A ještě ke všemu jsme bydleli na konci města. Všechny tyto indicie pak měly za následek, že koledníci k nám chodili houfně, a že si nás nechávali na konec. Poslední tedy bydlela kousek od nás paní profesorka němčiny, zvaná Matka, ale mezi námi byl plot, který zdolal jen málokterý znavený koledník. K Matce se dostali jen ti nejvytrvalejší a nejodhodlanější.

Každý rok na velikonoční pondělí to u nás vypadalo podobně. Maminka nachystala zcela zbytečně něco k zakousnutí, tatínek přinesl ze sklepa poctivou slivovici a odklidil se do nejvzdálenějšího pokoje, kde hodlal studovat odbornou literaturu do té doby, než se odpotácí poslední koledník.

Jelikož je moje sestra Lenka starší o sedm let, je nasnadě, že byla ve všech směrech taky o sedm let napřed. Takže když ji navštěvovali koledníci, co je ani tak nezajímaly malovaný vejce jako slivovice, mým koledníkům ještě teklo mlíko po bradě a slivovice pro ně byla zakázaným ovocem. V těch letech bylo jasné, že uklízet po kolednících, co boj slivovice s ostatními destiláty prohráli, musela Lenička. Já jsem maximálně musela zamést omylem rozšlápnutou kraslici.

Ovšem čas oponou trhnul a stalo se, že i moji kamarádi začali požívat nabízené alkoholické nápoje v množství víc než malém a navíc značně různorodém. I já jsem se pak musela chopit kbelíku a umývat v lepším případě schody. Občas jsme se sestrou obě zaklekly a uklízely následky tatínkovy skvělé slivovice, co se poprala s rumem, zelenou, myslivcem, fernetem a jinými patoky tak, že všechny svorně skončily na našich schodech a silnici, vedoucí kolem našeho domu.

Nastala doba, kdy sestra vyletěla z rodného hnízda a velikonoční svátky trávila kdovíkde. Zůstala jsem sama na vejce, koledníky i uklízení. Jeden rok byl náročný. Moji spolužáci a kamarádi z gymplu se dostavili v plném počtu a jako vždycky řádně rozparádění. Dostala jsem symbolicky na zadek, maminka taky a tatínek za sebou zavřel dveře. Spolužáci se rozprostřeli po obýváku a ležérně zaujali různé pozice. Milan, takto premiant třídy, se usalašil u tatínkova psacího stolu, a jak bylo jeho zvykem, když požil něco alkoholu, neustále se smál. Maminka si všechny prohlédla odborným zrakem a doporučila místo slivovice kafe. Nesetkalo se to s pochopením a to byla chyba.

Milan do sebe kopnul panáka a ztratil barvu, respektive ji našel. Zezelenal a jeho pověstný smích mu zmrznul na rtech. Maminka běžela pro kbelík, ale pozdě. Milan vyklopil obsah zkoušeného žaludku přímo na tatínkův psací stroj...

Nedovedete si představit, jak strašlivou práci dá vyčistit psací stroj značky Consul! Byla to práce náročná, úmorná a marná, obzvlášť když jsem ze zoufalství na závěr očisty použila maminčin parfém. Ještě dlouho potom, kdykoliv tatínek zasedl k psacímu stroji, aby sepsal posudek pro soudní řízení, linul se zpoza klapek zápach slivovice, co prošla zažívacím traktem, říznutý francouzským parfémem. Ironií osudu byl totiž tatínek jako neurolog soudním znalcem přes alkohol, a to jediný ve Východočeském kraji...

To bylo taky naposledy, kdy se moji kamarádi u nás dorazili tatínkovou slivovicí. Další rok jsme maturovali a hned po velikonočním pondělí nás čekaly písemky. Ani ten největší frajer si tehdy netroufl požít jakýkoliv alkohol. No a po maturitě jsme se všichni rozletěli z rodného maloměsta uprostřed Hané a já potom trávila jarní svátky všude možně, kde to bylo taky fajn, ale nikdy tak, jako doma; se sestrou Lenkou, maminkou, tátou a jeho slivovicí. A taky se všemi našimi koledníky...

Autor: Zuzana Zajícová | úterý 18.4.2017 8:04 | karma článku: 34.16 | přečteno: 2947x

Další články blogera

Zuzana Zajícová

Jsem podezřelá. Nemám hůl ani berle

Konečně jsem se dočkala! Konečně můžu vstávat později než posledních...no...hodně let! Nejlepší na vstávání samozřejmě byla moje kariéra malířky pozadí.

18.9.2017 v 9:05 | Karma článku: 27.43 | Přečteno: 2607 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Jsem sama domááá! Tralalááá!

Tak kdeže jsem to minule skončila? Jak si mě šéf zavolal a začal pěkně zeširoka...Začal historií. Já jsem byla klidná a čekala, co z toho bude.

8.9.2017 v 16:31 | Karma článku: 24.82 | Přečteno: 991 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Má závratná kariéra

Nebo spíš „závratná“? Každopádně je na konci, řekla bych. A rozhodně stála za to, ať už s uvozovkami, nebo bez.

6.9.2017 v 9:40 | Karma článku: 21.09 | Přečteno: 720 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Jen počkej, zajíci!

Nic není jen tak. Každý bezva zážitek musí být zákonitě prostřídán zážitkem blbým. To aby byla rovnováha. Cesta příjemná po Rakousku tudíž musela být vystřídaná bojem s přírodou a jejími vrtochy.

28.8.2017 v 10:06 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 638 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Iva Apanasenková

Střet generací i kultur v Praze na Jiřáku

Pokud právě teď budete procházet náměstím Jiřího z Poděbrad v Praze, zažijete euforii ze střetu různých světů. Živo, radost, hudba, staří, mladí, děti, farmáři, maminky s kočárkama, Češi, cizinci.... Žádný problém.

20.9.2017 v 16:45 | Karma článku: 14.29 | Přečteno: 277 | Diskuse

Pavel Hruban

Duchovní otec mnohých

Svatý Pio z Pietrelciny je muž, který, ačkoli nikdy neopustil svůj klášter, ovlivnil a stále ovlivňuje spousty lidí.

20.9.2017 v 15:21 | Karma článku: 8.57 | Přečteno: 164 | Diskuse

Lukáš Fürst

Zajímám se o budoucnost

Touto myšlenkou jsem se nechal inspirovat od osobnosti, které si velmi vážím. "Zajímám se o budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života." Charlie Chaplin

20.9.2017 v 15:05 | Karma článku: 6.87 | Přečteno: 134 | Diskuse

Jana Slaninová

Snadný terč: stáří není jen noblesa a důstojnost

Vychovaná jsem v úctě ke stáří. Staří lidé jsou bytosti, které mají za sebou kus života i práce a ve tvářích mají vepsané radosti i strasti. O to horší překvapení bývá, když jsou tito lidé zjevně zlí.

20.9.2017 v 13:21 | Karma článku: 18.74 | Přečteno: 1043 | Diskuse

Jan Klar

Mami, prosím tě neumírej

Matěj nemohl uvěřit, že jeho máma je opravdu nemocná. To nemůže být vůbec pravda, tak zlý být život nemůže! Jedna jobovka přece už stačila!

20.9.2017 v 13:06 | Karma článku: 14.03 | Přečteno: 875 | Diskuse
VIP
Počet článků 183 Celková karma 24.06 Průměrná čtenost 1040

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka)...

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.