Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak se mi vymkla oslava MDŽ

8. 03. 2017 9:20:37
Abyste si nemysleli; nikdy jsem tenhle svátek neslavila. Jen jednou...jednou jsem podlehla a skončila ve špitálu. Zkusit se má ale všechno, aby jeden potom nelitoval, že o něco přišel.

Bylo, nebylo, kdysi dávno, to jsem byla ještě mladá a hezká, vládl všude tuhý socialismus se vším tím marasmem kolem. MDŽ se slavilo, jak jinak, ve všech továrnách, kancelářích, jakož i v jednotných zemědělských družstvech tak nějak po soudružsku. Holky všeho věku dostaly rudý karafiát a všichni se ožrali. Na MDŽ byly povoleny mravy a leccos se v kolektivech odehrálo.

Já jsem se programově oslavám vyhýbala a rudý karafiát jsem odmítala. Jen ten jeden rok, tuším to bylo před...no, dávno to bylo, jsem podlehla. Domluvily jsme se s holkama z ústavu, že si uděláme dámskou jízdu. Jo, to vy vlastně nevíte, že jsem byla tři roky v ústavu; no jo, a se mnou tam bylo ve třídě ještě dalších jedenáct takových podobných. Ten ústav se jmenoval Školský ústav umělecké výroby a tři roky jsme tam my holky a kamarádky studovaly; dnes bychom byly DiS, představte si to.

Tak my jsme se tedy domluvily, že se onoho 8. března sejdeme u Nadi a zapaříme. Já jsem měla dost náročný den, jelikož jsem tvořila kvanta velikých poutačů a cedulí v pěti jazycích do Pakulu (pro neznalé Paláce kultury) na nějakou mezinárodní slezinu. Dalo mi to tedy zabrat, to vám povím. Byl to kupodivu kšeft (i v dobách socialismu se někdy vyskytl) a pracovali jsme na něm dva. Já a kolega Jirka. Museli jsme to ten den dorazit, neb kongres začínal druhý den a prakticky nám ty velké poutače rvali od rukou. Řeknu vám, měla jsem toho plný kecky, a to mě čekala ta dámská jízda v rámci MDŽ. Já vlastně zapomněla podotknout, že jsem byla tak trochu těhotná, termín jsem měla kolem 25. dubna. Takže ty poutače jsme tvořili vlastně tři. Jirka, já a moje břicho. Už od rána mi nebylo dvakrát, ale já byla drsná holka, co se jen tak nedá a všechno vydrží. Pracovat deset hodin v kuse a pak si ještě odskočit na mejdan. Brnkačka.

K večeru jsem dopsala poslední písmeno, zahodila štětec, narovnala záda a odkráčela na mejdan. Že mám sem tam kontrakce, jsem moc neřešila, jen jsem tedy pro jistotu zavolala kolegyni Jiřině, že kdybych se náhodou nedostavila druhý den do práce, že se dostavím asi až za dva roky, tak aby s tím počítala.

Na mejdan jsem dorazila poslední. Holky už byly rozjařené. Vzala jsem si hostitelku Naďu stranou a šeptla jí, že mám trochu problém. Kontrakce už byly pravidelné, ale holkám ať nic neříká, abych jim nekazila mejdan. Přece jenom by o mě měly starost. Takhle o mě měla obavy jen Naďa. Vydržela jsem to skoro do půlnoci, ale pak už nebylo zbytí. Musela jsem s pravdou ven. Holky rázem vystřízlivěly a začaly jednat. Kristýna zavolala manželovi, ten se dostavil, naložil mě a odvezl domů. Tam jsem zdolala našich poctivých pět pater, abych doma vzbudila exmanžela a oznámila mu, že jedu do porodnice.

„No jo, až tě ráno pustěj, tak kup rohlíky k snídani,“ zavrčel a otočil se zpátky ke zdi. Vůbec ho nenapadlo, že bych mohla rodit o šest týdnů dřív. Pomyslela jsem si něco o volovi a zavolala si sanitku.

Není to nic moc, když tak stojíte ve tři ráno před vratama do porodnice, saniťák zazvoní, vrata se otevřou a on vás šoupne dovnitř. Tam bylo živo, bylo nás víc, kdo jsme tu noc přiváděly na svět miminko, navíc byla porodnice v Podolí zavřená z důvodu malování, takže u Apolináře to vypadalo jako na Václaváku. Rušno, ale mně se to líbilo. Nebyla jsem sama...

„Už vidím vlásky, to bude fofr,“ oznámila mi sestřička na příjmu a měla pravdu. Můj syn Jakub se narodil ráno v sedm. Měl dvě kila a byl krásný. Maličký, ale krásný. Pan doktor mě ujistil, že by se stejně narodil dřív, že za to nemůžu. Šoupli ho na pár dnů do inkubátoru a domů jsme se vrátili za devět dnů.

Dnes je z mého synka chlap, co se mi fakt povedl, i když jsme spolu slavili jen jednou MDŽ. Jakube, všechno nejlepší k narozeninám!

Autor: Zuzana Zajícová | středa 8.3.2017 9:20 | karma článku: 24.43 | přečteno: 779x

Další články blogera

Zuzana Zajícová

Jsem podezřelá. Nemám hůl ani berle

Konečně jsem se dočkala! Konečně můžu vstávat později než posledních...no...hodně let! Nejlepší na vstávání samozřejmě byla moje kariéra malířky pozadí.

18.9.2017 v 9:05 | Karma článku: 27.43 | Přečteno: 2607 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Jsem sama domááá! Tralalááá!

Tak kdeže jsem to minule skončila? Jak si mě šéf zavolal a začal pěkně zeširoka...Začal historií. Já jsem byla klidná a čekala, co z toho bude.

8.9.2017 v 16:31 | Karma článku: 24.82 | Přečteno: 991 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Má závratná kariéra

Nebo spíš „závratná“? Každopádně je na konci, řekla bych. A rozhodně stála za to, ať už s uvozovkami, nebo bez.

6.9.2017 v 9:40 | Karma článku: 21.09 | Přečteno: 720 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Jen počkej, zajíci!

Nic není jen tak. Každý bezva zážitek musí být zákonitě prostřídán zážitkem blbým. To aby byla rovnováha. Cesta příjemná po Rakousku tudíž musela být vystřídaná bojem s přírodou a jejími vrtochy.

28.8.2017 v 10:06 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 638 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Iva Apanasenková

Střet generací i kultur v Praze na Jiřáku

Pokud právě teď budete procházet náměstím Jiřího z Poděbrad v Praze, zažijete euforii ze střetu různých světů. Živo, radost, hudba, staří, mladí, děti, farmáři, maminky s kočárkama, Češi, cizinci.... Žádný problém.

20.9.2017 v 16:45 | Karma článku: 14.29 | Přečteno: 277 | Diskuse

Pavel Hruban

Duchovní otec mnohých

Svatý Pio z Pietrelciny je muž, který, ačkoli nikdy neopustil svůj klášter, ovlivnil a stále ovlivňuje spousty lidí.

20.9.2017 v 15:21 | Karma článku: 8.57 | Přečteno: 164 | Diskuse

Lukáš Fürst

Zajímám se o budoucnost

Touto myšlenkou jsem se nechal inspirovat od osobnosti, které si velmi vážím. "Zajímám se o budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života." Charlie Chaplin

20.9.2017 v 15:05 | Karma článku: 6.87 | Přečteno: 134 | Diskuse

Jana Slaninová

Snadný terč: stáří není jen noblesa a důstojnost

Vychovaná jsem v úctě ke stáří. Staří lidé jsou bytosti, které mají za sebou kus života i práce a ve tvářích mají vepsané radosti i strasti. O to horší překvapení bývá, když jsou tito lidé zjevně zlí.

20.9.2017 v 13:21 | Karma článku: 18.74 | Přečteno: 1043 | Diskuse

Jan Klar

Mami, prosím tě neumírej

Matěj nemohl uvěřit, že jeho máma je opravdu nemocná. To nemůže být vůbec pravda, tak zlý být život nemůže! Jedna jobovka přece už stačila!

20.9.2017 v 13:06 | Karma článku: 14.03 | Přečteno: 875 | Diskuse
VIP
Počet článků 183 Celková karma 24.06 Průměrná čtenost 1040

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka)...

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.