Můj dobrodružný život s Italem
Já jsem samozřejmě zvolila italského krasavce, oplývajícího elegancí, a pohrdla prostým českým chasníkem, co mu tak trochu koukala sláma z bot a co mě rozhodopádně neokouzlil.
Zpočátku si mě Ital hýčkal. Zdálo se, že nemá chybu, že se budu hřát v jeho náručí po celý zbytek života. Leč neuplynuly ani dva roky, a Ital projevil svou pravou italskou náturu! Už jsem ho asi omrzela; chtěl mi zkrátka ukázat, kdo je tady pánem, a ukázal mi to tedy s pravou italskou razancí a výbušností.
Lítaly jiskry i pojistky! Přestala jsem tomu italskému krasavci rozumět. O co mu jde? Proč najednou taková nepřiměřená reakce? Pochopila jsem, že bez odborné konzultace se neobejdu. Požádala jsem pana Zajíce, aby od nemocného spolubydlícího našel patřičné papíry, potřebné ku pozvání odborníka. No a to by nebyl on, pan Zajíc, aby ty zpropadené papíry někam nezaložil, a to jsem mu na ně věnovala desky! Prostě záručák ani faktura nebyly. Jak mám potom poznat, jestli má náš italský spolubydlící ještě nárok na odborníka grátis, nebo jestli nás po italsku zruinuje?
Nemusela jsem dlouho pátrat v paměti, kde jsme našeho krasavce objevili. V rámci hodně hodně dlouho trvající rekonstrukce našeho baráčku jsme zakoupili nejen našeho Itala, ale i nějaké Němce v internetovém obchodě sídlícím v Rumburku. I napsala jsem poníženou supliku onomu obchodníkovi a vylíčila strastiplnou moji situaci a poprosila ho o pomoc. Zželelo se obchodníkům z Rumburku a obratem mi zaslali fakturu. Na ní se skvělo důležité datum – 9. březen 2015. Hurá, náš nemocný Ital má ještě nárok na bezplatné ošetření, tedy pokud mi někdo uzná fakturu jako záruku.
Jala jsem se hledat odborníka. No…ono jich je dost, ale na italské krasavce jako šafránu. Těch několik jsem popořadě oslovila, a bylo to jako z kopíráku.
Já: „Dobrý den, mám doma bojler a on zlobí.“
Odborník: „Dobrý den, jakou máte značku?“
Já: „Ariston…“
Odborník: „Jo Itala? Ach jo, proč nemáte Dražice nebo jinou normální značku?“
Já: „Víte, my máme malej starej domeček, stropy jen 2 metry a čtyři cenťáky, potřebovali jsme bojler naležato, a aby byl taky hezkej, když ho musíme mít v kuchyni, no…“
Odborník: „Já vám sice rozumím, ale Ariston…to je problém. Na něj nic nemáme a navíc, to víte, Ital. Hezkej je, to jo, ale Dražice jsou držák.“
Ariston…fešák to je, to jo. Dokonce si moje kamarádka Hanka myslela, že to jsou designový hodiny, takovej to je krasavec. Jenže mezi odborníky má nevalnou pověst a věřte, že mi dalo dost práce objevit servis, který je opravuje a navíc mu stačí faktura místo ztraceného záručního listu.
Ale nakonec se zadařilo a náš italský fešák zase šlape. Měl chudák prasklý takový to topítko a na rozdíl od normálních českých a nepříliš hezkých kolegů je má dvě. Neptejte se mě proč…
Se svou zkušeností s Italem jsem se svěřila kamarádovi. A on měl, představte si, doma ne Itala, ale Italku! Lednici Ariston. Podlehl jejím půvabům a taky se se zlou potázal. V záruční době začala stávkovat, samozřejmě že uprostřed léta. On na rozdíl ode mě našel záruční list, ale na rozdíl ode mě narazil na servis, který bych si servisem netroufla vůbec nazvat.
Přijel frajer, zkušeným zrakem prohlédl pacientku a prohlásil, že je to kompresor. Vyměnil ho a odjel. Italka dva dny fungovala a pak zase nic. Kamarád volal do servisu a jedinou jeho podmínkou byl příjezd jiného chlapíka.
Přijel jiný frajer, zkušeným zrakem prohlédl pacientku a prohlásil, že to není v kompresoru, ale v řídící jednotce. Jednotku vymontoval, položil na zem, vytáhl z brašny jinou řídící jednotku a položil ji vedle té původní. Pak si světácky zapálil cigáro a ironicky pohovořil o prvním frajerovi. Dokouřil, dohovořil. Sáhl po jednotce a…a znejistěl.
„Šéfe, nepamatujete se, kterou jsem vyndal a kterou jsem přinesl?“
O kamaráda se pokoušel infarkt. Frajer nakonec jednu z těch řídících jednotek namontoval a kamarád doufal, že tu správnou. Pak ještě frajer prohodil, aby řeč nestála, že ten vyměněný kompresor stojí dvanáct stovek, že se na něj nevztahuje záruka a přestože na něm závada nebyla, byl vyměněn a kamarád má očekávat fakturu. Ta opravdu druhý den dorazila.
Italka fungovala – ano, hádáte správně – dva dny. Kamarád si zjistil, že dotyčný servis má velení kdesi v Brně. I zavolal do servisu, oznámil opět závadu a trval na příjezdu odborníka přímo z brněnské centrály. Bylo mu řečeno, že brněnský odborník bude mít cestu ku Praze tak bratru za tři týdny. Kamarád je kliďas, ale to, co řval do telefonu, nelze beztrestně napsat sem do blogu, nicméně to zafungovalo a odborník se dostavil za tři dny. I s oběma frajery.
Po důkladné prohlídce pacientky brněnský odborník usoudil, že závada je nějaká prkotina, pojistka v ceně pětikoruny, kterou hned vyměnil. Pak se omluvil za své kolegy, potřásl kamarádovi pravicí a pravil, že samozřejmě za kompresor platit nemusí.
Italka fungovala. Za týden dorazil kamarádovi výhružný dopis, v němž stálo, že dosud neuhradil výměnu kompresoru, ať ji okamžitě uhradí, jinak že může očekávat sankce v podobě penále, popřípadě rovnou soud. Kamarád odnesl dopis kamarádce právničce, vylíčil jí co a jak, a ta si na milý servis došlápla. Dopadlo to dobře; kompresor platit nemusel a servis poslal omluvný dopis…
Jo, Itálie…mám je ráda, ty veselé, bezstarostné Italy…
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz