Já mám furt hrozný nutkání…
Přece nemůžu jen tak, bez varování, bez upozornění podlehnout a svému obsedantnímu chování vyhovět! Mohlo by to se mnou dopadnout všelijak!
Tak tedy zde je: moje zpověď …z domu vycházím ještě za tmy. Jdu temnou a liduprázdnou vesnicí, a to je ještě všechno v pořádku. Taky v autobusu to jde, tam jsem ještě napůl grogy a než se proberu, trvá to nějakou chvíli. Zato když vylezu na konečné a čeká mě další úsek strastiplné cesty do práce. Tam číhá nebezpečí a tam podléhám strašlivému pokušení! Už jen těch pár metrů do metra je plné nástrah. Jsem ve střehu, zrak se mi ostří, smysly se bystří, ruce svrbí. Ano, už je to tady! Zase to hrozné pokušení! Předbíhá mě skupina adolescentů a všichni - všichni(!) mají kapuci. Oděvy různé, ovšem kapucka je na všech…
A zde nastává ten problém. Prakticky všechny ty kapucky jsou nepořádně rozložené, některé přímo naruby, jiné srolované a sežvaněné do neestetických hromádek na plecích majitelů. A to já nesnesu! A to já mám tendenci - co tendenci - přímo nutkání ty kapucky rovnat a uhlazovat a vytahovat tak, aby pěkně ležely, jak mají. A nejen kapuce adolescentů, taky ostatních kolemjdoucích! I dospělí mají často nepořádně pohozené kapuce na svých ramenou a zádech a já si vrážím ruce hluboko do kapes, abych se na všechny ty majitele špatně položených kapucí nevrhla a nerovnala jim je za chůze. Jsou to učiněná muka!
Nepořádně položené kapuce poněkud zastiňují přetočené ucho kabelek přes rameno, popřípadě popruh batohu. To mě teda taky svrbí ruce, abych je narovnala, ale kapucky jasně vedou. Proto není divu, že se těším na jaro, protože kapucí ubyde a zůstanou jen ty kabelky a batohy.
Jednoho krásného dne se neudržím, a to bude konec. Už to vidím, jak mě vezou do uzavřeného oddělení psychiatrické léčebny, až podlehnu nutkání rovnat ty zatracený kapucky a ty mizerný přetočený ucha od kabelek a ty překroucený popruhy od batohů. Proto jsem se rozhodla svěřit se zde a poprosit všechny majitele kapucí, kabelek a batohů: rovnejte si je, nebo bude zle! A pokud náhodou uvidíte takovou brejlatou blondýnu, jak se plíží mumlajíc omluvy a šmátrá vám po zádech, vězte, že jsem to já, a že se mě nemusíte bát. Jen jsem podlehla pokušení a jsem jinak neškodná.
Teď mě omluvte; jdu do ulic se svou kapuckou vzorně uloženou tak, jak se na správnou kapucku sluší a patří, a s uchem kabelky pěkně narovnaným. Odcházím vstříc pokušení a doufám, že dnes zase vydržím nepodlehnout.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz