Leze na mě jaro…
U mě se to projevuje toužením po nových brejlích. Tak… taky se mi líbí chlapi, to jo, ale už to není, co to bývalo. Moje možnosti se sakra ztenčily a výběr se razantně zúžil, co si budeme nalhávat.
Brejle mám a dokonce dvoje! Letos jsem si dopřála, takže můžu po těch chlapech koukat skrz novou optiku, a to je bezva.
Nejen já, ale i náš zvěřinec zaregistroval, že ve vzduchu se něco děje. Ač inverze, jejich vyvinuté smysly zaznamenaly budoucí jarní vlání. Celý prosinec a kus ledna je nenapadlo vylézt z baráku, ale na hromnice, o hodinu více, a šup, už to s nimi cvičí, ač jsou vykastrovaní a sterilizované.
Zvlášť s Montíkem a Mourkem to šije. Sotva se nažerou, hned chtějí ven, mrknout se, co dělají v okolí kosáci, jestli se už myši vyhrabaly a co je v okolí nového. Večer je lákáme domů a jen neradi poslechnou.
Včera jsem vařila lahůdku, kterou jsme už dlouho neměli. Uzený hovězí jazyk. Mňam! Jazyk to byl pořádnej, tak jsem ho musela rozpůlit, aby se mi vlezl do hrnce.
Pěkně se uvařil, stáhla jsem ho z kůže, malinkej kousek ochutnala a šup s ním do trouby, aby se nedostal do zorného pole našich miláčků. Večer jsem zalehla a zvěřinec svorně se mnou. Mourek na parapetu, Monty v košíku, Sisinka v nohách postele, Minda v ošatce, Besinka na křesle. Všichni spali, jak se sluší a patří na vychovanou kočičí a psí mládež.
Pan Zajíc byl chudák ještě v práci a domů se vrátil až po půlnoci. Vzbudilo mě halasení. Slezla jsem dolů a natrefila manžela, kterak v ruce drží kousíček jazyka a nevěřícně na něj kouká.
„Tohle bylo za odpadkovým košem!“
No jo…naši miláčci si počkali, až panička pěkně usne a pak se vypravili na lup. Úplně to vidím:
„Hele, ty mourovatej, už chrní, jdeme!“ to byl Monty.
„Jo, ale holky tu zůstanou, ty by nám jen překážely,“ broukl Mourek.
„Kluci, kam jdete?“ Sisinka se jen protáhla.
„Nikam, koukej spát!“
Montík s Mourkem se odkradli do kuchyně. Mourek je mazák, co umí otvírat dveře, tak co by neotevřel i troubu, když je v ní ještě vlažnej uzenej hovězí jazyk!
Prostě ti dva uličníci se vloupali do trouby, vytáhli z mísy ten lepší kus jazyka, aniž by s mísou pohnuli, a jali se svorně hodovat. Přifařila se k nim i Besinka, co je sice vychovaná, ale výchova nestačí na vůni uzeného hovězího jazyka, zvlášť když je ještě vlažný. Z té půlky, co ji uloupili, zbyla jen malá špička, a tu si schovali do temného kouta za odpadkový koš na horší časy.
„Kluci, bacha, páníček jde!“ Kocouři byli v mžiku zpátky v ložnici a dělali, že spí spánkem spravedlivých.
Jen chudinka Besinka stála u dveří, vědoma si svých psích povinností, mezi něž patří i vítání páníčka. Tentokrát to odbyla a mazala na zahradu. Odmítla jít zpátky domů, na rozdíl od kocourů moc dobře ví, že do trouby se neleze a jazyky se nežerou.
Koukali jsme na ten zbytek. Byly na něm přilepené bílé montíkovské chlupy a zrzavé mourkovské chlupy.
Besinka napjatě poslouchala za dveřmi a když zjistila, že se oba smějeme, přišourala se a nenápadně vlezla do pelíšku.
Za pár hodin jsem vstávala do práce, a co myslíte…všichni byli jako jeden muž nastoupení v kuchyni a žádali si snídani. Nic! Nic nedostali! Besinka se aspoň tvářila provinile, ale kocouři ne, kdepak. Jen se olizovali a jak jsem zjistila, vypili po těch nočních hodech dvě misky vody. No jo, jazyk musí plavat.
Když jsem odcházela, proklouzli oba kocouři ven a bok po boku utíkali vstříc kočičím dobrodružstvím. Jaro je tady za chvíli!
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,52
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz