Malé osudy ve víru velkých dějin
Únor 1948 poznamenal hluboce rodinu mého táty. Jeho otec a můj dědeček byl čestný a spravedlivý člověk, profesor, spisovatel, sokolský činovník, politik. Před válkou a po ní byl předsedou Zemského národního výboru v Brně. Během války byl v Buchenwaldu.
Když v roce 1947 vyhráli volby komunisti, byl z funkce sesazen a stal se místopředsedou. Můj dědeček dostal za zásluhy francouzský Řád čestné legie. Když přišel únorový puč, dědeček mohl využít privilegia, spojeného s Řádem a odjet s celou rodinou do Francie. Neučinil tak. Jako politik chtěl nést zodpovědnost až do konce.
Odjel pracovat na statek pouze za stravu a bydlení. Přesto to nastupující komunistické garnituře nestačilo. Po tvrdých výsleších byl odsouzen a strávil zbytek života nejprve v Jáchymově, pak v táboře nucených prací ve Všebořicích, kde ve věku padesáti sedmi let zemřel…jeho provinění? Kromě toho, že byl politikem, jehož strana prohrála volby a kromě toho, že byl sokolským funkcionářem, osobně se znal s ministrem Stránským, jenž emigroval a dědeček tento jeho záměr nenahlásil.
Dodnes je mi z toho špatně, když čtu záznamy z výslechů mého dědečka, když čtu rozsudek včetně příkazu o zpřísněném režimu a spaní na tvrdé pryčně…
Babička nikdy nenašla práci, odevšad ji vyhazovali. Noblesní dáma, jež hovořila čtyřmi jazyky, žila na pokraji bídy a táta jí celý život finančně pomáhal.
Můj táta v roce 1948 studoval medicínu. Musel z Brna odejít a dostudovat v Olomouci. Promoval napůl tajně o prázdninách ještě s několika studenty stejně postiženými a za pomoci solidarity profesorů. Aby vůbec medicínu mohl dokončit, musel se zavázat, že zůstane na vojně. On, antimilitarista. Na vojně zůstal pouhého půl roku, pak ho propustili ze zdravotních důvodů. Odešel do pohraničí, kde celý život léčil. V momentě, kdy mu bylo šedesát let, zavřeli mu oddělení a on musel na vrcholu svých odborných sil léčit v Domově důchodců.
Táta mi několikrát zdůraznil, že bere život tak jak je, že s komunisty nikdy netáhl za jeden provaz, proto od nich nemůže taky nic chtít. Osmašedesátý rok přestál relativně v klidu, protože nebyl nikdy komunista, tak ho ani nemohli odnikud vyloučit. Po celou dobu jeho působení ve funkci primáře neurologického oddělení se snažili jeho nadřízení sehnat místo něj někoho kovaného, ale mladým aktivním soudruhům se naštěstí do malého venkovského špitálu nechtělo. Mohli na něj až úderem jeho šedesátých narozenin. Táta pak až do roku 1989 chodil kolem svého zavřeného oddělení. Nikdo se nenašel, kdo by ho nahradil.
Můj tchán byl zubař. Tedy lépe řečeno zubní dentista. Po válce si vzal úvěr a vybudoval si v Praze ordinaci. Po únorovém puči mu ordinaci zabavili a on se s celou rodinou odstěhoval do pohraničí. Jen tam mohl vykonávat svoje povolání. Dlouhá léta splácel půjčku na ordinaci. Zabavenou ordinaci…
V sedmdesátých letech normalizace jsem začala chodit na gymnázium. V prvním ročníku jsme měli na češtinu profesora Horta. Ten byl zároveň i zástupcem ředitele. Nesouhlasil s okupací, vyloučili ho z partaje, sesadili z funkce a nechali ho ještě dva roky učit. Pak ho vyrazili i ze školství.
Profesor Hort pak nějaký čas pracoval jako pomocný zahradník. Po dvou letech se oběsil…
Na mého tátu byl nasazený celá léta agent; byl to manžel jedné zdravotní sestry. Na mou sestru Lenku byl celá léta nasazený agent; ten měl dokonce tolik drzosti, že se jí představil jako její obdivovatel. Lenka se provinila tím, že jako jediná z divadla nepodepsala antichartu…
Já sama jsem absolvovala několik výslechů, naštěstí jsem o tom každému vyprávěla, a tak jsem přestala StB zajímat. Užvaněná blondýna se jim nehodila do krámu…
Nikdy ovšem nezapomenu na ten strach, jak jsem byla zpocená od hlavy k patám, jak mi vlastně nikdy neřekli, co po mně chtějí, jak o mně všechno věděli…dodnes nevím, o co jim šlo.
Nesměli jsme cestovat, nesměli jsme mluvit, nesměli jsme číst, co nás zajímalo. Byli jsme ve vězení s pofiderními „jistotami“.
Dnes můžu psát, co se mi chce, cestovat, mluvit, nadávat na prezidenta. Prostě je demokracie. I se svými nedostatky, protože neexistuje ideální společenství. Demokracie je to nejlepší, co člověk dokázal vymyslet, ale neumí ji často používat. Zato ji umí zneužívat.
Už nikdy nechci zažít perzekuční režim, nikdy mi nikdo nemůže namluvit, že to tehdy bylo lepší, že byly přece ty jistoty a ten pořádek. Kdo se snažil být jiný, s tím teda zametli. Soudruzi. StB – nechvalně proslulí bojovníci proti vnitřnímu nepříteli.
Spousta lidí sloužila režimu a měla výhody. Pofiderní výhody. Ti dnes nejvíc křičí a kritizují. Ale měli by si uvědomit, že můžou křičet a můžou kritizovat. Nejsme jako oni…
Stačí si chvíli sednout a vzpomínat na blízké, příbuzné, známé. Jen kolem mě se stala spousta bezpráví a spousta životů byla zničena. Vzpomněla jsem si dnes na několik z nich. A nikdy nezapomenu…
Kdo čte moje články, ví, že politika není moje parketa. Jen si myslím, že občas je nutné připomenout sobě i jiným, jak to je. A hlavně jak to bylo. Stačí si vzpomenout na ty křivdy, které se dnes a denně stávaly kolem nás. Nezapomínat. Nezapomínat na tu šedost, beznaděj a strach z mocných. Vím, že i dnes se dějí křivdy. Jsme jen lidi a moc svádí ke zneužívání. Přesto se dnešní demokratická společnost vůbec nedá přirovnat k represivní vládě komunistů. Koneckonců komu se dnešní stav věci nelíbí, může se odstěhovat třeba…do KLDR.
Máme se přes všechna úskalí dobře. Mám se prostě dobře. Jsem svobodná.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
VIDEO: Strážníci v ulicích naháněli bagr, opilý řidič si jel pro cigarety
Městská policie z Krupky na Teplicku zveřejnila video z netradičního zásahu svých strážníků. Ti...
Medaile z policistova hrobu nosil zloděj jako ozdobu klíčenky. Odhalila ho DNA
Policie dopadla zloděje, který v říjnu roku 2022 v Ostravě-Vítkovicích ukradl dvě medaile z hrobu...
Danko dostal za nabouraný semafor pokutu a zákaz řízení. A šel zametat
Předseda Slovenské národní strany (SNS) Andrej Danko oznámil, že dostal pokutu 900 eur (zhruba 22...
Policie navrhla obžalovat za podvod dva rusínské aktivisty s vazbami na Zemana
Policie navrhla obžalovat dva proputinovské rusínské aktivisty Mychajla Ťaska a Vasyla Džuhana z...
Prodej singulárních lesů, příslušná výměra 58 008 m2
Kostelany nad Moravou, okres Uherské Hradiště
2 000 000 Kč
- Počet článků 428
- Celková karma 33,06
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz