Každej dnes píše Ježíškovi

Já teda nevím, jestli je to vůbec co platný, chudák malej, miminko sotva narozené, a měl by se zabývat ausgrechnet něčím tak pozemským, jako jsou dárky pro nás smrtelníky.

No ale, když je to teď tady na blogu  taková zvyklost, i já se přidám se svou troškou do mlýna. Dřív to bylo složitý. Za tuhého socialismu nic nebylo, na všechno se stály fronty, a tak měl Ježíšek dost honičku, aby vůbec něco naložil pod stromeček. Zase na druhou stranu nevládl konzum jako teď a já si stejně vždycky přála knížky a pastelky. Ty byly i za komunistů. Když jsem dostala něco navíc, byla jsem šťastná jako blecha. Třeba svetýrek, co ho maminka původně štrykovala mé o sedm let starší sestře. Maminka nebyla žádnej pletací tryskáč, vám povím. Taky si dodnes pamatuju na malinký prstýnek s červeným kamínkem, nebo lyže, nebo domeček pro panenku, co mi ho vlastnoručně vyrobila z krabice moje sestra. Taky já jsem byla moc ráda Ježíškem a dárky, mnou vyrobené, dozajista utkvěly v paměti mých drahých navždy. Tatínkovi jsem například ušila malého pana doktora, co měl i stetoskop a brejle! Seděl s ním pak v ordinaci na psacím stole.

S mými dětmi to měl Ježíšek kapánek složitější. Musela jsem pro něj vystát frontu na lego, ale byla to dobrá hračka, neboť i já jsem si z něj ráda stavěla. Takový univerzální dárek pro celou rodinu.

Teď už jsem velká holka a vím, že to ten Ježíšek nemá jednoduché, a proto si přeju jen samé nenáročné věci. Já bych si moc přála škrabku pro levou ruku. Ony občas jsou, ale takové k ničemu, nic nevydrží. Pravicová většina prostě utiskuje naši menšinu a vyrábí se pro ni určitě mnohem kvalitnější škrabky. Jediná moje škrabka, která za něco stála, skončila zřejmě i se šlupkama v koši a od té doby marně pátrám po pořádné škrabce.

Nebo mám lepší nápad, milý Ježíšku. Zakázat nějak panu Zajícovi donášku kořenové zeleniny. To by bylo nejlepší. Můj manžel, věrný svému jménu, nosí domů kvanta mrkve, celeru a petržele a je neklidný, pokud není ve sklepě plná přepravka.

A kdo myslíte, že z těch zatracených poživatin musí vytvářet krmi? Kdo myslíte, že je nucen je furt škrábat a přebytky cpát do mrazáku? Ano, správně. Paní Zajícová.

A proč si nekoupí paní Zajícová multifunkční zařízení, ptáte se jistě. Paní Zajícová si ho zakoupila, ale paní Zajícová ho taky musí vždycky sestavit a po výkonu umejt. Takže sice škrabky netřeba, ale ruční práce je to stejně. Z deště pod okap, jak by dodal klasik.

Jenže teď se bojím, aby mi Ježíšek nenadělil těch škrabek moc, jako se mi to už kdysi stalo s noční košilí. To se mě příbuzní na srazu v rámci dušiček ptali, co bych si přála k vánocům a já, nic zlého netušíc, jsem prohodila, že by se mi šikla noční košile třeba. Pod stromečkem jich na mě čekalo asi deset a nic NIC! jinýho! Měli byste vidět některé modely. Od tchýně například flanelka s růžičkama až na paty, jen pás cudnosti k tomu chyběl. Peklo!

Takže radši jen ten mír a klid a pokoj lidem dobré vůle. Škrabku si pro jistotu koupím sama.