Vodící zajíc

Viděli jste někdy něco takovýho? Vodícího zajíce? Tak abyste věděli, JÁ jsem vodící zajíc! A to nekecám!

Jsem vlastně kompenzační pomůcka; tak se totiž oficiálně nazývají vodící psi pro zrakově postižené. No a já mám kamarádku Katku, se kterou zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Katka zpívá krásně, je to vůbec krásná holka, je s ní sranda a je v kolektivu oblíbená. Jen na rozdíl od nás ostatních potřebuje kompenzační pomůcku, protože nevidí. Vidí trošičku – tři procenta, což stačí k tomu, aby třeba rozeznala zblízka barvy.

Katka má psa Deryla, co s námi chodí do sboru. Leží mně a Katce u nohou a trpělivě čeká, až dozpíváme a bude moct s paničkou domů. Doma jsou oba až v Berouně, představte si! Kromě Deryla jsem kompenzační pomůckou já. Jsou totiž situace, kdy se musí Deryl vyloučit z našeho kolektivu, a pro ten okamžik je tu vodící zajíc. Jako třeba při naší veřejné produkci musí zůstat Deryl doma, aby nerušil a nerozptyloval posluchače.

Tuhle jsme měli generálku na koncert, kde nás doprovázelo pozounové kvarteto. Řeknu vám, že když se do toho v naší zkušebně ti čtyři obuli, drnčely okna; Deryl se lekl a začal nás doprovázet vytím. Na náš zpěv už je zvyklý, ale tohle bylo i na psího kliďase trochu moc kraválu.  Teď si představte, jak by to vypadalo na koncertě!

1. prosince jsme měli s kvartetem benefiční koncert v Betlémské kapli a já jsem Deryla plnohodnotně nahradila. 5. prosince  jsem byla zase kompenzační pomůckou, protože jsme zpívali Rybovku s orchestrem a celý orchestr by byl pro Deryla poslední kapkou. Stačilo, že nám s sebou praštili tři malí zpěváčci z chlapeckého sboru a po kostele honil jeden tatínek dítko, co nabralo strašnou rychlost a vypadalo to, že se zastaví až o dirigenta. Do toho kdyby vyl Deryl, tak nevím, jak to s tou Rybovkou dopadne.

Zpívali jsme v kostele sv. Salvátora u Staromáku a mně se povedl masjtrštyk. Poprvé jsem nezabloudila a dala to na první dobrou! A taky jsem Katku bez újmy na zdraví dovedla přes narvaný náměstí, a že bylo teda narvaný víc než obvykle. Kromě cizinců se tam vyskytovalo velké množství nebeských i pekelných bytostí. Taky kostel skýtá různá nebezpečí, jež si normálně neuvědomíte. To je nějakejch schodů, zákrut, odložených budoucích vánočních stromů a větví na výzdobu! A to nemluvím o stojanech na noty, malých dětech, co s námi zpívaly, o odložených hudebních nástrojích a skleněných dveřích!  Nicméně to dopadlo dobře, všude jsme trefily, dokonce i na záchod a já jako kompenzační pomůcka jsem se osvědčila. Taky obecenstvo bylo spokojené a tleskalo vestoje.

Když jsme  šly s Katkou po koncertu na metro, potkaly jsme kromě jiných jednoho Mikuláše, co vypadal jak z obrázku, ale dojem světce trochu kazil kufr v jedné ruce a mobil v ruce druhé.  Taky jsem zjistila, že lidi jsou jako berani, ani bílá ťukající hůl na ně neplatí a já jako vůdce jsem rozhodně nevzbuzovala takový respekt jako Deryl. Ve středu máme další generálku na nedělní koncert v dalekých Řepích, tak si Deryl zase užije. Tentokrát s flétnami.

Přeju vám, abyste si taky užili a hlavně se z toho času vánočního nezbláznili. Jsou  mezi námi lidé, co to mají složitější, a přesto to zvládají s noblesou a humorem. Každý by občas potřeboval takovou Katku a já jsem moc ráda, že ji mám, a že jí můžu občas dělat kompenzační pomůcku. Vodícího zajíce.