Tajemství lázeňská a jiné pikantnosti
Nevím, jak ostatní účastníci pobytu v lázních, ale já rozhodně cítím, že Lázně Mšené jsou místem mystickým, tajuplným a zcela vhodným pro příběhy, jež by měly býti utajeny. Například tu mají koleje, co směřují odněkud někam a žádný vlak po nich nejezdí. Tedy letos v létě prý jezdil jednou denně, ale já jsem toho svědkem nebyla, jen jsem o tom slyšela. Pro mě ty koleje jsou symbolem cest všech poutníků, neznajících cíle. Kdybych chtěla svůj život ukončit a zvolila smrt pod koly vlaku, v Lázních Mšené by se mi to zaručeně nepovedlo.
Letos jsem si užila mlhavého počasí víc než bych chtěla. Vzbuzovalo ve mně nostalgickou náladu, moje kudrnaté vlasy se stávaly ještě kudrnatějšími a občas se mi nechtělo vystrčit nos z pokoje. Jen vidina skvělé snídaně a ještě skvělejší komplexní masáže mě vytáhla ven. Jakmile jsem se ovšem vymotala z tepla postele, nebylo mi zatěžko seznamovat se s lázeňským okolím. Hvozdy vůkol skýtají dostatek pěšin, po nichž lze bloumat kilometry, leč zabloudit se nedá, neb každou chvíli visí na mohutném stromě cedule, ukazující směr k lázním. Na začátku jedné z cest narazíte na bývalé koupaliště; skvělé místo, kde by se mohl odehrát zločin. Úplně to vidím, jak mrtvola neznámé krasavice plave ve zbytku shnilé vody na dně bazénu spolu s plastovými lahvemi.
Jiná cesta vás zase zavede k domu zvanému Broukárna; kdysi v něm prý pěstovali bource morušového. Broukárna by nevypadala nijak tajuplně, neb je čerstvě zrekonstruovaná, leč za mého lázeňského pobytu v ní hořelo! A nikdo neví, jak a proč ten požár vznikl!
Ovšem o největším tajemství jsem se dozvěděla zcela náhodou, jak už to tak bývá. Měla jsem za sebou skvělou proceduru a odebrala se, zahalená pouze v zelené prostěradlo, do šatny. Tam jsem se setkala s příjemnou starší paní, taky zahalenou do zeleného prostěradla, jako ostatně všichni v lázních, co jsou na procedurách. Ona paní držela v ruce tenký obdélník buničiny, který se dává pod hlavu v odpočívárně.
„To mám pro strašilku,“ vysvětlila mi omluvně, aniž bych se jí ptala, proč si s sebou bere ten kousek textilie.
Zbystřila jsem. „Vy máte v pokoji strašilku? Já tam mám jen jednu mouchu.“
„Mám tam strašilku a musím ji na noc přikrývat.“
„Kde se vám v pokoji vzala strašilka?“
„Tu mám pro děti,“ odvětila paní a složila si buničinu do taštičky.
Cítila jsem, že jsem na stopě tajuplnému příběhu lázeňskému! Koukala jsem asi dost nechápavě, protože paní pokračovala.
„Já ji přes den pouštím po pokoji, ale na noc ji musím přikrýt, aby se mi neztratila.“
„A nemáte strach, že vám uteče, když jde do pokoje pokojská?“
„Nene, ona o ní ví a nebojí se jí.“
„A to je vaše strašilka, nebo už ve vašem pokoji bydlela?“
„Já jsem ji musela vzít s sebou, on by mi ji manžel zabil.“
Tak to mě fakt zajímalo. Ona je strašilka totiž docela zajímavý kousek, taková jako větvička a vzít si ji do lázní coby domácího mazlíčka, to bych do starší paní rozhodně neřekla.
„A čím strašilku krmíte?“
„Listím z malin, chodím na ně do lesa.“ Paní se zasmušila. „Ale dělá mi starosti; nosím jí takové krásné lístky a ona dnes snědla jen malinký suchý kousek.“
Mezitím jsme se obě oblékly, paní se vydala za strašilkou a já na cvičení.
Druhý den jsme se spolu potkaly u snídaně. Paní spěchala k mému stolu a z dálky bylo vidět, že se usmívá.
„Tak si to představte, z mojí strašilky se stala žena!“
„Žena? Jak se to mohlo stát?“ snídaně mi zaskočila v krku.
„Nakladla v noci vajíčka,“ vysvětlila paní a trochu se zarděla.
„Vy máte v pokoji i pana strašiláka?“
„Ale ne, strašilka si vystačí sama, přece,“ paní shovívavě vysvětlila tak jasnou věc. Asi jsem zrovna v příroďáku chyběla, když se probíraly strašilky.
„Hlavně se tím vysvětilo, proč chudinka včera nejedla!“
„Tak o tom musím napsat,“ uklouzlo mi a paní zbystřila. Když jsem jí objasnila, kam píšu a co píšu, jako že jsem bloggerka tady a předtím osm let na lidovkách, paní spráskla ruce.
„Tak to znáte určitě mou kamarádku bloggerku z lidovek!“
Ano, znám její kamarádku a potažmo i paní strašilkovou, protože i ona přispěla svou troškou článků na lidovkách. Svět je malý, a všichni se jednou sejdeme v Lázních Mšené!
Pokud jste dočetli až sem a jste po právu namíchnutí, že jste se nedozvěděli nic o pikantnostech a tajemstvích lázeňských, vězte, že o žádných nevím, a i kdybych věděla, neprozradím. Strašilka je přece mnohem zajímavější!
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,64
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz